Suburra

Moderní mafiánský thriller, který mapuje působení organizovaného zločinu vertikálně napříč sociální strukturou současné Itálie. Od politických a církevních špiček a mocných bossů až po šlapky a malé gaunery na špinavou práci v terénu. Jen protiváha v podobě policie a státních institucí čelících mafii tady schází. Příběh je zasazený do světa, který je korupcí a špinavými obchody natolik prorostlý, že mnohem větší, neřku-li jediné riziko představuje konkurence v rámci podsvětí. Velmi dobře napsaná a natočená záležitost, komplexní zážitek, jaký se často nevidí. Mám jedinou výhradu: velcí predátoři bývají na vrcholu potravinového řetězce většinou oprávněně, kdežto v Subuře triumfují nýmandi - a minimálně v jednom případě proti logice vývoje situace i proti naturelu své osobnosti. K páté hvězdičce nemá ale Suburra vážně daleko. Celkový dojem: 85 %. (13.03.2017)

Takto silný zážitok som (márne) čakal loni od Black Mass a Legend. Taliani holt hrajú mafiánske karty v iných leveloch než Briti a Amíci. Jedna menšia zlá udalosť, vedúca k apokalypse, ktorá pohltí a zničí všetkých. Pocit bezmoci, nemožnosti vyhnúť sa lapenia do siete zločinu tu vygraduje v zúrivé šialenstvo. Suburra je žánrovka, v Cannes by ju neoslavovali tak, ako onehdy artovejšiu Garroneho Gomorru, ale je to žánrovka sakra strhujúca a skvelo pracujúca s postavami. Výborne zahranými postavami. Dejové cestičky miestami povedomé, ale nikdy nespadnú vyslovene do klišé. Soundtrackové použitie najväčších hitoviek M83 bizarné, a možno práve preto o to viac pôsobivé. To ony rozhodli o mojej piatej hviezde. (07.03.2016)

Vizuální styl jak ze staré francouzsko-italské klasiky kriminálního filmu. Mafie bez skrupulí, jak znám z celé řady filmů. Po dějové stránce nemám co vytknout, soundtrack výborný. Tempo filmu má dravý střih, nečekané rozuzlení je zajímavé, nicméně mi tu chybí něco pozitivnější. Klenot to sice není, spíše jen lepší filmová konfekce. (28.01.2016)

Nepamatuju, kdy jsem naposledy viděl takhle dobrý mafiánský film. Italové asi vědí, o čem točí. Nejlepší postava byl jednoznačně Samuraj... starý, klidný chlapík, který na lidi nikdy nekřičí, ale věci v důsledku řeší důkladně. Kdo by byl řekl, co za vlnu potíží může spustit jeden poslanec, co si občas rád dopřál mladé maso a trochu toho sněžení... (10.12.2016)

Tenhle Štefan je fuckt třída a navazuje přesně tam, kde Damiano Damiani nechal Koráda Katániho sežrat chobotnicí. Místy si sice trochu hraje na Refna, nicméně na rozdíl od dánského nudila je každý jeho lysohlávkový záběr tisíckrát vyvážen sugestivně brutální realitou, která vám na patře zanechá nepříjemnou sýrovou pachuť nemytého italského ocasu. Bez jakýchkoliv servítek ukazuje, že Smolíkovic kočka už dávno není ta centrálně řízená Puzova romantická partička nonšalantních staromilských dědků s růži v klopě ručně šitého obleku od Armániho, nýbrž z řetězu urvaná banda hnusných vymaštěných cigošů, vypatlaných socek a bezskrupulózních smažek v sériových teplákovkách od Umbra, vkusně doplněných v Turecku šitými kundami z Boženky, která se bez jakékoliv hierarchie vzájemně řeže padni komu padni a bez jakékoliv úcty k životu terorizuje každého okolo. Do toho pár Babišů berluskoniovského typu bezostyšně hrabe u každého nabídnutého koryta, k čemuž se naprosto bezbožně přidávají i jako vždy nenažrané kudlanky a rozšiřují vatikánský imobiliář. Některé reálie velmi nápadně připomínají povltaví, až na to, že se tam mluví latinsky. No, takovému donu Vitovi by dozajista v hubě zhořkla cassata a rozkutálely se mu pomeranče, načež by ho jeblo z toho, jak se ta pečlivě pěstovaná tradiční chobotnice rozprskla v hejno zkurvených piraní a z Cosa nostry je teď Cosa lora, chaos dezorganizovaného zločinu. Genitálně natočený a hnusně mrazivý spektákl, po kterém si člověk přeje, aby někdo okamžitě odřezal Apeninský poloostrov a přilepil ho k Africe! (26.12.2015)