Divoký Mesiáš

Mohlo by to být zajímavé životopisné drama o bohémském originálním umělci, který dlouho nebral život vážně, a jak to dopadlo, když se o to jednou pokusil. Jenže všechno kazí neskutečná uřvanost provázející téměř celý film, kromě dojemného závěru, jehož nostalgii díky předchozímu křiku nejsem schopen uvěřit. (24.06.2018)

Když se k divokému Henrimu Gaudier-Brzeskovi (vem mě čert, jak tohle skloňovat!) přidá divoký Ken Russell, pak je zaděláno na důkladnou divočinu. Výtvarníkova divokost jakoby pohlcovala všechno, i samo umění, přestože že i jeho nakonec pohltila divokost divokostí, 1. světová válka. Netradiční vztah partnerů, Sofie a Henriho, nelze rovněž popsat jinak než divoce. (22.01.2022)

Velice nekonvenční a nepoddajná záležitost, věrně kráčející ve stopách OBOU hlavních protagonistů, neboť Dorothy Tutin alias Sophie Brzeská byla Scottu Antonymu rovnocennou partnerkou. Byli jako dva vzájemně spřízněné a už ze zásady vzpurné plamínky - živoucí, žhnoucí a nespoutané ... zdálo se, že je nemůže natrvalo zchladit žádná vodní lázeň - než přišel mrazivý dech První světové. (25.05.2018)

Fantasticky natočený biografický snímek představující geniálního umělce Henri Gaudier-Brzesku tou nejďábelštější možnou cestou a formou. Děj má v sobě neuvěřitelnou dynamiku a to hlavně díky famóznímu výkonu Scotta Antonyho, který zastiňuje Helen Mirren snad v každé společné scéně. (28.06.2009)

Skvělý (a neprávem pozapomenutý) životopisný film o kontraverzním francouzském sochaři počátku minulého století. Neuvěřitelné výkony hlavních představitelů Scotta Antonyho a Dorothy Tutin, kterým zdatně sekunduje Helen Mirren v jedné ze svých prvních rolí. Tenhle film bych si moc rád zopakoval, jestli bych po letech upravil názor i hodnocení tohoto filmu, ale současní distributoři jsou bohužel proti. I po mnoha letech si ale pamatuji onu nádhernou bajku, kterou jsem poprvé slyšel v tomto filmu od hlavní postavy filmu. Sedlák při pravidelné obchůzce našel na zemi omráčené a prokřehlé ptačí mládě. Snažil se je bezúspěšně oživit. Když uviděl čerstvý kravinec, ze kterého se ještě kouřilo, udělal v něm důlek a ptáče do něj vložil. Po nějaké době se ptáče (ať už teplem nebo smradem) probralo a začalo vesele cvrlikat. Uslyšela to liška, ptáče vytáhla a ... ukousla mu hlavu. Každá bajka má mít poučení : "Není každý nepřítel kdo tě strčí do hoven a není každý přítel kdo tě z nich vytáhne. A když jseš v nich tak máš držet zobák ! " Po letech se distributoři pochlapili, takže jsem měl možnost (dokonce opakovaně) si film na ČT Art zopakovat a musím říci, že na své tehdejší působivosti vůbec nic neztratil (doplněno v roce 2019). (19.02.2017)