Tommy

Máte rádi The Who? pokud ano není o čem diskutovatdokonalost sama .Pokud ne tak tohle prazvláštní představení pravděpodobně neskousnete. Aby jste pochopili o co tady kráčí jedno zhlídnutí rozhodně nestačí, aspoň mě tedy ne. Opomeneme-li fantastickou rockovou symfonii, vlastní příběh není zrovna nejsrozumitelnější, spoustu alegorií a symbolů, kterými se toto dílo jen hemží pochopí asi málo kdo. Celkově by se dal děj shrnout asi takto: Převzato z music serveru: Rocková opera Tommy vypráví o hluchém, slepém a němém chlapci, který se navzdory otřesným prožitkům i handicapu stane světovým šampiónem v pinballu (kuličkovém hracím automatu). Tuto "duchovní alegorii" vydala v květnu 1969 skupina The Who, nejhlasitější rocková skupina všech dob, v podobě dvojalba. Autorem pod kůži se zadírajícího příběhu o chlapci, který v šoku ze smrti svého otce ztratil smysly a hvězdná popularita jej vynesla až na post celebrovaného mesiáše sekty hráčů pinballu, je jeden z nejmagičtějších kytaristů rockové historie Pete Townshend. Po řadě uchvacujících jevištních provedení se Tommy stal kultovním bestsellerem a vůbec nejúspěšnějším albem The Who. Pro filmovou adaptaci Tommyho byl osloven nonkonformní režisér Ken Russell, jenž tuto operu označoval za "největší uměleckou práci vyprodukovanou ve 20. století". Russellův snímek zůstává celkem věrný původnímu námětu, přestože režisér s adaptovanou látkou pracoval poměrně volně a učinil v ní i podstatné změny. Pro film bylo navíc dokomponováno několik sladeb a pořadí písniček bylo pozměněno s ohledem na logickou návaznost vyprávění. Vinou režisérova efektního přístupu k adaptaci je částečně narušeno klíčové poselství příběhu: úvaha o absurditě pop-kultury a bezduchém oslavování jejích hvězd a katastrofálních následcích jejich "vůdcovství". Russell pro vyprávění zvolil volně zřetězené pásmo dráždivých, místy poněkud perverzně naturalistických epizod, které hýří pouťově-automatovými barvami. Některé kritiky a recenze dokonce režiséra obviňovaly, že filosofii Townshendova podobenství rozmělnil do podoby cirkusové atrakce. Uhrančivá vizuální stylizace opery totiž využívá estetiky rychlých střihů, triků, zkratky a tehdy neobvyklých výrazových prostředků hudebního videoklipu. Klíčovým symbolem celého snímku je kruhové zrcadlo. Hudebním vrcholem opery je Tommyho osvobozující árie I°m Free a závěrečný majestátně vypjatý hymnus Listening To You. Navzdory některým výhradám je Tommy místy oslňujícím, energií překypujícím dílem, při jehož sledování i diváci ztrácejí řeč a sluch a přechází jim zrak. (12.07.2005)

Na to,aby sa človeku tento film páčil,musí bezhranične milovať a obdivovať The Who.Pre mňa je to tá najlepšia rocková kapela,aká kedy existovala,milujem všetkých jej pôvodných členov a preto nemôžem Tommyho ohodnotiť inak,ako plným počtom hviezdičiek.Klobúk dole pred úchvatným Townshendovym talentom,je to Boh a ja sa mu hlboko klaniam.Tento muzikál je vzácnym klenotom,ktorý si treba vážiť. (10.08.2015)

Tommy je historicky první rocková opera z pera geniálního kytaristy a skladatele Peteho Townshenda z legendární kapely The Who. Podle mého názoru se Kenu Russellovi povedlo velmi originálním způsobem zobrazit toto velkolepé dílo na plátně, což při složitosti děje nebylo vůbec lehké. Je to příběh o mladíkovi, který nemůže vidět, slyšet a mluvit vlivem traumatického zážitku z dětsví. Tento mladík je doslova vržen do tohoto světa, ve kterém s ním každý jedná jako s loutkou. Když se však stane mistrem pinbalu situace se obrací a dostává se mu slávy a obrovského bohatsví. Poté co se zázrakem dostává z područí slepoty, hluchoty a němoty, se Tommy stanem novodobým mesiášem a idolem všech mladých lidí. Ovšem stejně rychle jak nabil této slávy, tak se lidem omrzí, kvůli tomu, že od Tommy nedostanou to, co podle nich kázal a sliboval. Tommy je tak ponechán nikoliv své dřívější slepotě, hluchotě a němotě, ale pouze sám sobě, protože mu jeho matku a strýčka nespokojený dav mladých lidí zabije. Uniká do klidu divočiny na místo, kde jeho rodiče trávili romantické chvilky. Poselství je zřejmé - poukázat na pop-kulturní rychlokvašky, nechutný byznys a vztah fanoušků k těmto svým idolům, který připomíná návštěvu hodinového hotelu, do kterého se již nikdo nikdy netroufne vrátit a raději jde o dům a prodejnou děvu dál. Co se týče hudebních čísel, tak musím říct, že některé pasáže jsou vynikajicí a jiné zase slabší. Mezi ty vydařenější patří vystoupení uhrančivě krásné Ann-Marget , Acidové královny Tiny Turner, či "Pinbal Wizard" v podání Eltona Johna. Za vrchol však považuji závěrečnou "We're Not Gonna Take It", která v kontextu celého filmu vyzní daleko lépe jak na desce. Bubeník The Who - Keith Moon v roli pedofilního, alkoholického strýčka Ernieho byl superúchylný, výborný výběr. (01.08.2011)

V roce 1969 vyšly v Evropě dvě pozoruhodné desky. Já jsem dával přednost "Arthur (Or the Decline and Fall of the British Empire)" od Kinks, ta však byla zastíněna a téměř vytlačena z obecné pozornosti tou druhou. Tommy byla navíc zfilmována divým mužem, Kenem Russellem. Deska spadá do doby prvních syntezátorových výzkumů kytaristy a moogisty Peta Townshenda a konce hudebních (a některých jiných) psychedelií. Film, který po šesti letech následoval si tenhle konec ještě o něco prodloužil. Ve srovnání s albem je přístupnější svojí divokostí, rozmanitostí a dalšími rusellovinami. Vrcholy desky ,„The Acid Queen“ a „Pinball Wizard“, zpívají ve filmu/opeře Tina Turner a Elton John, a v něm mají ještě větší grády. Sympatické na filmu je také, že v něm všichni herci také zpívají, jak Oliver Reed, tak i Jack Nicholson. Uráživý není ani děj, ani jeho symbolika - kříž s mikrofonem by mohla klidně převzít jistá organizace, a na rogalu přietěl bílovický farář Pavel Lazárek ke svým ovečkám. (09.09.2019)

Někdy v životě se vám stane, že se zcela náhodou objevíte u situace nebo události, které sice nerozumíte, ale u které je vám hned jasné, že jste byli svědkem čehosi neobvyklého, zvláštního a pro vás nepochopitelného. Dnes se to stalo čirou náhodou mně při přepnutí na kanál AMC, kde začínala ,,rocková opera Tommy''. The Who neposlouchám, nemusím je, ale respektuji je jako jeden ze stavebních kamenů masivní zdi, která se jmenuje rock. Osobně půlku osmdesítek považuji za naprostý úlet stejně jako osmdesátky samotné. Máloco mám z toho období rád a celkově mi ta doba přijde dost psycho. Už jen ta móda a ohozy zpěváků... Jenže nikdy neříkej nikdy. Ještě celkem nedávno jsem nemusel ELO než jsem se k nim propracoval přes Harrisonovu sólovou dráhu no a už jsme tam že? Takže se zdržuji dalších kritik abych sám sobě jednou nebyl pro smích. Celý film jde z písně do písně jejichž chytlavost balancuje na základě toho, jestli má divák rád opravdu halucinogenní hudbu či soft rock. Husdbu a zpěv provází obrazový příběh, který je opravdu něco a mimo kontext doby je to spíše věc pro nějakého psychiatra. Nahlíženo optikou své doby věřím, že film mohl lecos komu sdělit a jistá filozofie o pomíjivosti slávy tam je. Docela by mne zajímalo co na to tehdejší katolická církev. Jen 2 roky před Tommym byl uveden Jesus Christ Superstar ! A v roce 1979 pak přišel další ,,muzikál'' o Pythonů - Život Briana. Jak říkám, hodně zajímavá doba! Zatím ale nemohu jinak než dát za dva kříže zakončené mikrofonem ! * * (06.11.2016)