Dáma na kolejích

Dáma na kolejích je mnohem méně muzikál a mnohem více sranda než jsem čekal. Barvami a nadsázkou hýřící film, který v nejhustším stylu parodií Oldřicha Lipského a jiných vykresluje vzpouru pracující ženy proti světu mužů a jejich milenek. Jiřinka Bohdalová má roli napsanou na tělo- umí skvěle zahrát udřenou ženskou i namyšlenou dámičku. Je jedno, že se jedná o svět socialismu a pracujících, je třeba se na to dívat jako na filmové dílo. Stejně jako v případě Starců na chmelu vznikl mimořádný film, který se však nestal legendou asi díky tomu, že je o pracující ženě. Nevadí, já se pobavil výborně, obraz by zasloužil HD, protože ty barvy by si to zasloužily. 85% (23.01.2016)

"Mějte rozum paní Kučerová..." Tramvajačka Marie v podání skvělé Jiřiny Bohdalové se možná z pohledu tehdejší společnosti moc rozumně nechová, ale na tu její nerozumnost a břitký vtip ("Tu vkladní knížku ani neotvírej, už tam stejně není nic ke čtení") se moc hezky kouká. A klobouk dolů taky před jejím pěveckým projevem. Se Starci na chmelu to asi úplně srovnat nelze, ale řada chytlavých písniček od stejných autorů tu je. Takže to momentální 59% hodnocení si ten film fakt nezaslouží. Zvyšuji i proto hodnocení na pět hvězdiček. (01.10.2017)

Porozumět tomuto dílu, které poetikou i použitou metodou vědomě navazuje na STARCE NA CHMELU, není snadné. Přesah do retrospektivní emancipace, která končí zdánlivou hospodyňskou odevzdaností puťky z tramvaje, zřejmě nalézá své vypovídací jádro právě v prolnutí oněch krajních scén šoku z manželovy nevěry v úvodu a návratu do řidičského křesla tehdy moderní tramvaje v závěru tohoto muzikálového filmu. Zde jakoby tvůrci vyjádřili svůj názor na nablýskanou výpravnost značné části retrospektivních scén, které byly v přímém protikladu se skutečnou tváří komunistického protosocialismu té doby. Oprýskané budovy, zanedbaná města a vesnice, infrastruktura před odpisem a spou s tím touha konečně začít po létech strádání a nedostatků opravdu žít. Průvod felícií, tehdejších supranedostatkových supervozů a jejich jízda po ještě prvorepublikové jakobydálniční komunikaci tuto aureolu virtuální reality před 45 lety ještě více zvýrazňuje. Zřejmě poprvé tehdy Jiřina Bohdalová naznačila, že její umělecké možnosti dalekosáhle přesahují formát navenek prvoplánové - a tím i povrchní - lehce nadrzlé komičky. Přehlédnout nelze ani půvab a už tehdy vyzrálé herectví předčasně zesnulé a nedoceňované Libuše Geprtové stejně tak jako mužské protagonisty. Tehdy nastupující Radoslav Brzobohatý i Liberečan s pražským rodným listem František Peterka (asi nejvíce známý z KRKONOŠSKÝCH POHÁDEK) se rozhodně neztrácejí a zejména Peterka, který tu má ojedinělou možnost k rozehrání svého chlapského herectví, naznačuje, že i na regionálních scénách té doby působily vyzrálé herecké osobnosti. Když přemýšlím nad tím, proč tento muzikál, scénářově i choreograficky vypravený na stejné invenční úrovni jako STARCI NA CHMELU, vlastně zapadl, jen těžko hledám odpověď. Zřejmě je tu rozdíl dán již námětem: zatímco v prvním případě Pucholt vzlétá ke hvězdám a naznačuje přitom meze tehdejšího režimu a jeho ideologie v působivém oparu stříbrného větru, v DÁMĚ je hrdinkou udřená žena-dělnice, odbývaná za své dvojité směny jednou za rok emdéžovitým večírkem, táhnoucí z nezbytí svou káru, pro niž jí ze stříbrného větru zbývají již jen právě ony nečekané záchvěvy náhle rozbolavělého srdce. Chodit po zemi a trpělivě sbírat a trhat fakta a souvislosti vnímané navíc ženským mámovským zrakem není - a asi nemůže být - pro diváka tak poutavé a strhující. Právě v tom však tkví skutečný půvab a přínos tohoto neprávem zapomínaného a rozporně přijímaného klasického díla autorské trojice Rychman-Blažek-Koníček. (25.08.2007)

Místy sžíravá satira na tehdejší režim, místy paralela touhy po emancipaci dosahuje takové síky, až se divím, že tento snímek našeho nejlepšího muzikálového režiséra nebyl spálen ještě před distribucí. Úžasné barevné kompozice kontrastují s místy provokativně zmiňovanou šedí. Dokonce i fatální herecký antitalent Peterka je zde snesitelný. Intonačně velice neotřelý zpěv Bohdalové se velice hodí k celé té atmosféře velkého předstírání a dokonalé Potěmkinovy vesnice zastoupené kolonou barevně sladěných Felicií. (09.01.2020)

Muzikál nie je moje pole diváckej pôsobnosti a podľa toho aj hodnotím. Texty, piesne, hudba a hlavne tá tanečná choreografia sú neznesiteľné a útrpné, z hercov sú zaujímaví možno tak Peterka a Brzobohatý, ostatní sú len křoví a Bohdalová v hlavnej úlohe je neskutočne prehnane afektovaná a uvrešťaná - čo sa ale od feministickej muzikálovej blbosti zo socialistického Československa dalo čakať... Ten záver je síce trochu podpásovka, ale zároveň je jediným, čo v tomto filme (a tomuto filmu) dáva nejaký zmysel a aspoň trochu sa drží reality. (17.10.2014)