18 dárků

+4* možná to ke mě nesedí, ale dokážu být i citlivý a vyronit kromě jiných tělních tekutin i nějakou slzu ;-). A tento italský film to přesvědčivě dokáže dostat i z Vás. Je pravda, že podobným sentimentálním dojákům se vyhýbám a nemám rád citové podbízení. U toho mě to však nepřišlo tak klišoidní jako u starých známých amerických bijáků. Příběh má hlavu a patu, spád a sympatické herecké obsazení. A navíc zůstane v paměti i po pár dnech, což se málo kdy stane. Nejspíš se ve slabé chvilce nebudu bránit i opakování, tak není divu, když má své čtyři hvězdičky jasné. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (25.06.2024)

Italové se opět vyšvihli skvělým námětem. Musím říct, že oni na to mají dar. Vidím od nich tucet průměrných (u Italů navíc mnohdy ukřičených) filmů a pak na mě udeří něčím, co prostě nevymýtím z hlavy, ani když bych se do ní praštil. A vůbec nevadí, že si tu vypomáhají cestováním v čase. Ten film je více o rodinných tradicích, o určitém rodinném duchovnu, a to je to, co se mi na něm tak strašně líbilo. Plus jsem okamžitě zaregistroval slávistickou šálu v obýváku fotra s účesem Buffona, takže nadšení pro film okamžitě vzrostlo. Plus i výběr hereček tu byl pro Italy nadmíru vydařený – Vittoria Puccini byla herecky totálně top a Benedetta Porcaroli nezahrála, na mládě, také vůbec marně. 18 dárků je citlivý rodinný film, který nelze probrečet, ale na konci Vám bude tak neuvěřitelně zvláštně, že na něj nebudete chtít zapomenout. (26.05.2020)

Jo, tak tohle bylo hodně povedené drámo, které klame popiskem. Doopravdy totiž jde o úplně jiný děj, a to že 18letá dcera je sražena autem a následně se "probudí" do snu, ve kterém jí je umožněno prožívat minulost se svou matkou, jenž zemřela při porodu a kterou nikdy nepoznala. Díky tomu sledujeme emotivní sbližování matky a dcery, které přinese mnoho veselých i smutných momentů a které je silné po celou svou stopáž, zejména pak s blížícím se závěrem, kde se příběh pomalu uzavírá a vede k uzavření osobních problémů a nevyjasněných pocitů hlavních postav v tom správně citelném a vděčném podání. Velmi originální Itálie, od které jsem takhle poutavou emoční ždímačku rozhodně nečekal. (17.02.2024)

Originálním, neotřelým a k citům nekompromisním námětům já vždycky budu s radostí nadržovat, proto letí další pětihvězda neprávem přehlédnutému dramatu z tentokrát ne příliš prosluněné Itálie, v níž se odehraje dost možná nejdojímavější vztah dcery s matkou, co jsem ve filmové sféře zatím viděl. Docela dlouho jsem pochyboval, jak to chtějí všecko poskládat tak, aby to zapadlo bez větších logických lapsů a oni to ti kluci jižanský zvládli na výbornou. [viděno na Netflixu 14.5.2024] (14.05.2024)

Velice zajímavý příběh. Trochu nešťastně brán jako životopisný, protože po prvních několika minutách vám dojde, že toto není úplně reálná věc. A člověk se cítí lehce zvláštně. Přeci jen, máme nějaký ten bod obratu hned dříve, než si zvyknete, že se něco vlastně děje. Jenže on přijde další a mnohem důležitější a logičtější bod obratu. Ten vás vede už tím správným směrem. A obecně příjemným. Film je to dojemný, příjemný, nemusíte se vyloženě bát, že z něho budete mít depresi. Je to asi i důvod, že je film velmi ladně a pozitivně laděn. Navíc obecně velmi originálně zpracovaný. Scénářem rozhodně. Sice se možná mohl film více zaměřovat na hlavní postavu jakožto "vypravěčku", protože přecházení jinam působilo v celku nelogicky. To je ale to málo, co je lehce nebo vyloženě špatně. Evropa se opět ukazuje v dobré světle. (05.10.2020)