18 dárků

Nebudem mať zábrany sa priznať, že "18 Presents" na mňa úprimne urobilo dojem. Možno som čakal, že sa to bude vyvíjať trošku inak, no celé to nakoniec skvele do seba zapadlo. Koncept je možno trošku jednoduchší, no film má v sebe veľkú dávku srdca. Je ťažké sa vnútorne zžiť s tým, čo sa má stať. A je ťažšie sa vnútorne zžiť s tým, že niektoré veci nemôžeme zmeniť. Vo veľa veciach Anne rozumiem. Napriek tomu, že sa správa veľmi odmietavo a rebelantstky, viem ju pochopiť prečo je naštvaná. Ako sa má vyrovnať so skutočnosťou, že keď ju matka porodila, tak súčasne ju zabila rakovina. Že ju nikdy nemohla spoznať. A na každé narodeniny to má pripomínané skutočnosťou, že dostane od nej darček. Jej narodeniny teda nie sú veľmi príjemným dňom. No rovnako dokážem porozumieť aj Elise, ktorá mala podľa mňa veľmi pekný nápad. Dokonca musím filmu aj uznať, že nájdu zaujímavý spôsob, ako sa naše dve hlavné hrdinky budú môcť stretnúť. A pôsobilo to veľmi prirodzene a skutočne. Je zaujímavé vidieť ich hádky, no súčasne potom vidieť tie vtipné a láskavé momenty. A rovnako si uvedomovať aká je skutočnosť. Nebudem nič spoilovať, nakoľko si myslím, že film je hodný vašej pozornosti, no aj mne ako divákovi bolo jasné, že to čo vidíme je síce zaujímavé, ale nemôže to byť tak skutočné ako by to chceli prezentovať. A skôr sa tu robí efekt, aký sme mali využitý napríklad vo filme "The Shack". Ale osobne si myslím, že filmu to len pomáha. A je to dobrý spôsob ako sa vyrovnať so skutočnosťou a začať si viac vážiť určité momenty. Tešil som sa keď konečne budem môcť opäť pochváliť tohtoročný film viac než štyrmi hviezdami. No tento si to odo mňa zaslúži. Taliani to dali na výbornú. Gratulujem. Hodnotenie: A (19.06.2020)

„Každej rok ty stupidní dárky. Na co?!“ - „Máma to tak chtěla.“ - „Jenže tady není. A nikdy nebyla!“ - „No a co?! To chceš bejt celej život nasraná?“ - „Lepší než věřit na duchy!“ Anna se nedokáže celé své dětství a dospívání vyrovnat s tím, že nikdy nepoznala matku, a tak se proti všemu bouří, zvlášť bezradnému otci. Jenže co když dostane šanci poznat, jak to bylo vlastně s rodiči před jejím narozením…Upřímně, podobnému žánru se většinou vyhýbám obloukem. Ale v tomhle případě jsem podvědomě cítil, že bych měl udělat výjimku…vyplatilo se! 18 dárků není klasický film o rakovině, díky svěžímu nápadu se z toho stává docela jiný snímek. A pokud přistoupíte na hru tvůrců (a „pravidla“ světa, kde není moc místa pro logiku), můžete se poměrně dobře bavit stejně jako já. Jistě, je to dojímačka, co si budeme povídat, přesto jsem se necítil nijak emocionálně vydírán či znásilňován. Naopak jsem si řadu tklivých scén vlastně i užil (vede vaření spolu s krásnou, ale pocitově strašně zvláštní bazénovou scénou). Vidím to na slušné 4* směr Itálie. (18.04.2021)

Velice zajímavý příběh. Trochu nešťastně brán jako životopisný, protože po prvních několika minutách vám dojde, že toto není úplně reálná věc. A člověk se cítí lehce zvláštně. Přeci jen, máme nějaký ten bod obratu hned dříve, než si zvyknete, že se něco vlastně děje. Jenže on přijde další a mnohem důležitější a logičtější bod obratu. Ten vás vede už tím správným směrem. A obecně příjemným. Film je to dojemný, příjemný, nemusíte se vyloženě bát, že z něho budete mít depresi. Je to asi i důvod, že je film velmi ladně a pozitivně laděn. Navíc obecně velmi originálně zpracovaný. Scénářem rozhodně. Sice se možná mohl film více zaměřovat na hlavní postavu jakožto "vypravěčku", protože přecházení jinam působilo v celku nelogicky. To je ale to málo, co je lehce nebo vyloženě špatně. Evropa se opět ukazuje v dobré světle. (05.10.2020)

Italové se opět vyšvihli skvělým námětem. Musím říct, že oni na to mají dar. Vidím od nich tucet průměrných (u Italů navíc mnohdy ukřičených) filmů a pak na mě udeří něčím, co prostě nevymýtím z hlavy, ani když bych se do ní praštil. A vůbec nevadí, že si tu vypomáhají cestováním v čase. Ten film je více o rodinných tradicích, o určitém rodinném duchovnu, a to je to, co se mi na něm tak strašně líbilo. Plus jsem okamžitě zaregistroval slávistickou šálu v obýváku fotra s účesem Buffona, takže nadšení pro film okamžitě vzrostlo. Plus i výběr hereček tu byl pro Italy nadmíru vydařený – Vittoria Puccini byla herecky totálně top a Benedetta Porcaroli nezahrála, na mládě, také vůbec marně. 18 dárků je citlivý rodinný film, který nelze probrečet, ale na konci Vám bude tak neuvěřitelně zvláštně, že na něj nebudete chtít zapomenout. (26.05.2020)

Film o dievčati, ktorého mama zomrie v deň jej narodenia, mohol byť prehnane dojemný a gýčový. Ale podarilo sa vytvoriť atmosféru, ktorá diváka dostane uveriteľnosťou a spôsobom podania celého príbehu. Trochu som sa bála, že mysteriózna zložka bude bez logického rozuzlenia, ale naopak, dozviete sa, čo vás zaujímalo. V podstate si na konci filmu uvedomíte, aké šťastie ste mali, ak ste strávili dostatočný čas pod maminým ochranným krídlom. Aj keď, dostatočný čas neexistuje. Za mamou plačeme, kedykoľvek odíde. Anna však od života nedostane ani to, na mamu nemá jedinú spomienku a celá jej bytosť kričí utrpením. Film, ktorý vás prinúti sa zamyslieť, je vždy dobrý. (24.04.2021)