Ďaleko od hlučného davu

Thomase Hardyho má rád už "od nepaměti". Jeho romány (především "Judu" a Tess") jsem četl, když mi bylo kolem sedmácti (na doporučení svého pět let staršího kamaráda - a od té doby je doporučuji svým mladším kamarádům), a samozřejmě: v tom věku má literatura na člověka ještě nějaký vliv. A teď (po padesáti letech) musím říct, že se mi líbilo i toto filmové zpracování; i když: na něm ani tak moc nezáleží, stačí jen, když vyznění, vjem, pocit, a to, čemu se říká smysl, odpovídají předloze. (21.07.2018)

Dalo by se říci, že jde o poměrně zdařilou adaptaci Thomase Hardyho, nicméně nemohu se zbavit pocitu, že celkově film působí vlastně velmi chladně a přes svou stopáž útržkovitě. Jelikož jsem četla předlohu a viděla i nové zfilmování z roku 1998, mohu srovnávat. Autoři novějšího zpracování se se svým úkolem podle mého vypořádali daleko lépe. V podstatě naprosto věrně převedli knihu na filmový pásek, což považuji za velký klad. Zde je vyškrtáno a pokráceno dost důležitého a naopak některé scény jsou nesmyslně natahovány (viz. scéna v závěru, kde Troy hraje divadelní představení ve stanu na trhu). A především, celý Hardyho román má dvě hlavní postavy. Kromě Bathsheby je to i ovčák Oak a tady Oak nemá absolutně žádný prostor, jeho "rytířská" povaha zde naprosto nevyzní, láska k Bathshebě není vidět, ostatně ani hrdinčina postava zde neprodělává viditelně žádnou změnu, která je patrna jak v knize, tak i v novější filmové verzi. Kdybych nečetla knížku, celé by mi to připadalo nesmyslné a vůbec bych nechápala, proč se ti dva na konci berou, působilo to na mě jako sňatek z nutnosti - "tak jsme na sebe zbyli". Nechápu, proč ve filmu, který má přes 2 a 1/2 hodiny má jedna z hlavních postav prostor maximálně 30 minut (to si myslím, že ještě přeháním) a to jde o postavu, která spolu s okolnostmi vlastně mění povahu a pohled hlavní hrdinky na svět. Celou dobu jí kráčí věrně po boku a snaží se ji usměrňovat, ale většinou marně. Bathsheba až po několikerém spálení se přichází na to, že Oak je ten pravý. Z této verze ale o Gabrielu Oakovi nevím naprosto nic. Doporučuji všem mrknout na novější a dle mého o hodně zdařilejší film. (10.04.2009)

Konec 19. století na anglickém venkově, krásná, nerozhodná žena, o kterou stojí tři muži. Mladý, silný, ale chudý ovčák, starý, ale bohatý farmář a záletný, marnotratný důstojník. Kvůli své lehkomyslnosti bude muset Bathsheba projít velkým trápením, než najde a zvolí si toho pravého. Hodně dlouhý, ale krásný film. (28.06.2015)

Uf, tak si můžu udělat povinnou čárku a s úlevou konstatovat, že další slavnou klasiku, ke které jsem oprávněně přistupoval s nedůvěrou, nicméně jsem nedokázal "mít nesplněno", mám za sebou. Thomas Hardy je sice považován za typického představitele realismu, ale nemůžu si pomoci, jeho příběh pro mě tone v romantismu, resp. nacházím tam všechny klasické neduhy jeho dobové produkce. Konec konců, román je vynálezem právě tohoto uměleckého stylu. Rozervané duše romantika a červená knihovna, to není nic, co by mě (až na výjimky, které potvrzují pravidlo) lákalo, a obvykle se to podepisuje na mém hodnocení. Ze čtyř ústředních hrdinů jen jediný ve mě vyvolával pocit, že to je normální postava ze života, které můžu fandit, resp. může mi být něčím sympatická. Další je parchant, třetí magor a o hlavní ženské postavě by se dalo napsat, že je kráva, jenže mám pocit, že by to hrubě uráželo nebohé samice domácího skotu. Částečně je to tím, že Julie Christie divadelně přehrává, takže svoji hrdinku posouvá do poloh, kde ji snad Thomas Hardy mít nechtěl. Happyend (je otázkou, nakolik to pro oba aktéry bylo šťastné rozuzlení) mi k příběhu nesedí, je na příběh naroubovaný uměle. Bezmála tříhodinová stopáž je únavná a přesto nemám pocit, že by John Schlesinger dokázal vyprávět plynule a osvětlit všechny motivace svých hrdinů. Kladem je ale herecké obsazení (s výjimkou afektované Julie Christie) a záběry nádherné přírody a venkovského života. Celkový dojem: 45 %. (11.07.2018)

Skvostně převedená literární klasika. Stopáž je úctyhodná, ale díky kvalitě vůbec nevadí. Dnes se Thomas Hardy už právě pro jeho rozvleklost a popisnost téměř nedá číst (leda tak v nemocnici po operaci). A právě takovéto v mezích možností věrné převody uchovávají tyhle pilíře literatury při životě. I případné prohřešky proti předlohám jim je z toho důvodu nutné odpouštět. (04.09.2010)