Eurosong: Příběh skupiny Fire Saga

Od srdce jsem se zasmála. Tak předně ten svetr, který má dítě před obrazovkou v úvodu, ten jsem měla taky. Stejný. Příběh není nic, co by nás výrazně obohatilo, ale jelikož si autoři dokázali udělat prču z přehlídky bizáru, nad níž mi každý rok vyletí obočí až na oběžnou dráhu, kdy cokoli normálního okamžitě zapadne v záplavě dech beroucích kreatur a projevů, s radostí hlásím, že tahle crazy komedie mě bavila. Střelené, jednoduché, ferrellovské, však zjemněné příjemnou Rachel, která filmu dodala solidní šmrnc. Mít to devadesát minut, líbilo by se to asi více lidem, nekonečné to skutečně bylo, ale neláteřím. Sice to nebylo tak blbé, až je to dobré, ale na páteční rozjívený večer s touhou po nenáročné zábavě nadsazuji na čtyři od pasu. (04.07.2020)

Lidi, kteří čekají zesměšnění a pozurážení Eurovize, budou zklamaní. (A někteří lidi cítí zjevně skutečně ostrou potřebu zaplnit svět kusem další negativity za každou cenu, i kdyby šlo o šíření hejtů na stupidní pěveckou soutěž. Jako by vynaložení energie na natočení celovečerního filmu o tom, že Eurovize je trapná, nebylo to nejtrapnější, čím by mohl dospělý člověk trávit čas.) Tenhle film je spíš poctou všemu směšnému, roztomilému i naivně optimistickému, co ta soutěž obnáší. Jde o film, který se velmi nebere vážně, a odpovídá tomu každá volba - vše je extrémním klišé a šablonou, jako Eurovize samotná, ale přesto má člověk pocit, že v tom je nějaké to srdce. Je to v důsledku absurdní film o absurdní soutěži, kde americký štáb žasne nad evropskými bizáry, ale já s ničím z toho neměl problém. Eurovize krásně demonstruje rozdíl v tom, kdy "neber to vážně" je omluva na všechny nedostatky, a kdy "neber to vážně" je záměrná volba naivních motivů. Snadno se dají porovnat špatně napsané a natočené české komedie, kde nic nedává smysl, a cílený optimizmus Eurovize, aby byl ten rozdíl patrný. Jasně - mohlo by mi vadit, že námět k hlubší reflexi evropské identity nebyl naplněn způsobem, aby vznikla hodnotná satira, ale opravdu má smysl to chtít od Willa Farrella? To cheesy finále dokonale funguje. Ten film tak moc chápe, co se děje, že dokonce použije Hoppípollu, aniž by to působilo nezáměrně směšně. (26.06.2020)

Já jsem sám sebe přemlouval, že přece tři hvězdičky dát mohu. Ale opravdu nemohu, ten film je hrozně divný, v mnohem mi připadá hrozně špatný, nicméně objevilo se pár momentů, které mě oslovily - některá hudební a taneční čísla byla povedená a sem tam jsem se zasmál. Tyhle střípky byly však zabity americkými klišé a divností, ta fakt prostupuje celým filmem. Aspoň na tu Rachel se pořád příjemně dívá... (30.09.2020)

"Země východní Evropy hlasovaly pro Island. To nedává smysl." Ale dává, chlapče. My se totiž netváříme přemoudřele a dokážeme ocenit ujetý vystoupení. To jen tak naokraj, protože Eurovize je vážná věc a jen těžko v ní lze uspět bez pomoci vražednejch Elfů. Já jsem samozřejmě doufal v ještě větší hovadinu a bylo mi jasný, že dýlka dvou hodin je přepálená, ale stejně jsem si to s Larsem, Sigrit a různobarevnejma euroúchylama docela pěkně užil. (07.10.2021)

Co napsat o tomto filmu? Čekal jsem střeštěnou pitomost v duchu Ledově ostrých, kde se Ferrell vysmál krasobruslení. Jelikož nesleduji a nemám v oblibě Hlasy, X-faktory, Superstáry a podobné hovadiny, byl jsem celkem zvědav, jak se s tím popasuje v tomto případě a co to zas bude za šílenost. Musím však upřímně přiznat, že to bylo docela fajn a ač je Ferrell synonymem pro nekoukatelné slátaniny, tady zřejmě lehce stáhl nohu z plynu a vznikl veskrze příjemný komediální kousek, prošpikovaný opravdu hezkými písněmi. Děj a příběh celkově je vykalkulovaný a pitomý, ale určitě je to něco jiného, s čím jste se u Ferrella příliš nesetkali a už to je důvod k tomu se na to podívat. A pokud některá z písní nezíská zlatého bludišťáka, tak už nevěřím, že je spravedlnost v tom prohnilém Holém Údu. Překvapivé čtyři sluníčka, kterým výrazně dopomohla svým hlasem Molly My Marianne Sandén. Všechna čest. 75% (27.06.2020)