Ztracená čest Kateřiny Blumové
Die verlorene Ehre der Katharina Blum
The Lost Honor of Katharina Blum
The Lost Honour of Katharina Blum
Kamera:
Jost VacanoHudba:
Hans Werner HenzeHrajú:
Angela Winkler, Mario Adorf, Dieter Laser, Jürgen Prochnow, Heinz Bennent, Rolf Becker, Herbert Fux, Karl Heinz Vosgerau, Margarethe von Trotta (viac)Obsahy(1)
Mediální lynč na ženu, která měla známost na jednu noc s mužem podezřelým z členství v teroristické skupině. Mladá svobodná žena Katarina Blumová se seznámí s Ludwigem Göttenem a stráví s ním noc ve svém bytě. Göttena podezřívá policie z teroristické činnosti a do případu zatáhne i Katharinu. Ta nejprve čelí nevybíravým praktikám policejního výslechu a následně se její život obrátí vyloženě vzhůru nohama, když se stane obětí mediálního lynče. Ačkoli policie nedospěla k jednoznačným závěrům, noviny ji vyobrazují jako dlouhodobou partnerku teroristy. Existuje vůbec cesta z víru pomluv a očerňování a je možné nějak nad mocí bulvárního tisku vyhrát?
Filmová adaptace stejnojmenného románu laureáta Nobelovy ceny Heinricha Bölla vznikla jako společný projekt manželského páru Margarethy von Trotta a Volkera Schlöndorffa. Zatímco předloha se zaměřuje na otázky novinářské etiky, potažmo naopak neetičnosti médií, filmové zpracování výrazně zrcadlí dobové nálady v západním Německu. Začlenění motivu terorismu koresponduje s fenoménem radikálně levicové organizace RAF, která v době vzniku snímku ještě měla na své straně jistou část veřejnosti díky široce medializovanému věznění klíčových figur. Ztracená čest Kateřiny Blumové vyznívá coby dílo vypjaté doby, které tematizuje tehdejší ožehavé otázky osobní svobody na úkor bezpečnosti či hranice práva a zvůle autorit. Silně se při tom tvůrci opírají do médií coby strůjců a manipulátorů veřejného mínění. Přes čtyři dekády staré dílo tak ani dnes neztratilo nic ze své myšlenkové provokativnosti.
(Česká televize)
Recenzie (36)
Krutá, jakoby chirurgická režie do německé společnosti vrcholícího poválečného "zlatého věku" minulého století symbolickým skalpelem zvoleného pohledu odhaluje skutečné motivace významné části svobodných médií a s nimi jeden z významných problémů i současné občanské společnosti. Zdánlivě tuctový příběh bez skutečných hrdinů i jasně vymezených kladů a záporů nepostrádá rafinovaně stupňované napětí vrcholící činem, jehož absurdita je současně i přirozeným vyzněním zoufalství štvané ženy. Mario Adorf, pro mne více známý jako zlotřilý padouch indiánských filmů šedesátých let, i tuto polohu padoucha zvládá víc než dobře. ()
Dobře gradovaný thriller s perfektním výkonem hlavní představitelky. Závěrečný projev na hřbitově svojí pokřiveností připomíná Hitlera. Za líbivými kecy se schovává potřeba zvyšovat náklad plátku ať to stojí, co to stojí. Společnost, zbavená schopnosti přemýšlet, se stává stádem a běží s pochodní nenávisti upálit pomyslné čarodějnice, na něž bulvár ukazuje. Fantastický námět, jehož filmové zpracování bohužel mělo ze pár hluchých míst. ()
Na jednej strane je film veľmi nadčasový, hovorí nielen o konkrétnej dobe a konkrétnej krajine, ale aj o ľudskosti a jej všetkých nepekných povahách všeobecne. Určite naši západní susedia a ich až prehnaný bulvár a jeho obľúbené postavičky tento prístup ocenia. Mne však predsa len nedalo nezamyslieť sa aj nad tým, že prečo aparát, takto budem v tejto súvislosti nazývať políciu aj médiá (aparát znie škaredo, tak preto, dotkneme sa aj armády a zdravotníctva) jednal tak, ako jednal. Polícia chcela zistiť pozíciu hľadaného a robí to skôr kontraproduktívne a novinári tu sú za čisté karikatúry. Ale inak veď dobre im tak. Iba stále zostáva vo vzduchu fakt, že Katarína s úkrytom napomáhala. V podstate všetko toto beriem ako umeleckú a oprávnenú licenciu, len tento film je tak extrémne nepríjemný až nechutný, že na jeho kvality nemôžem zareagovať úplne s nadšením. 70% ()
Až hrozivě aktuální studie na téma, co s vámi může udělat tisk (čti bulvár), pokud se ocitnete v blízkosti zákonem hledané a společensky nežádoucí osoby. Schlöndorff si nebere servítky, během své kariéry zkritizoval, co se dá. Především je to ale vynikající vypravěč, v tomto případě ukazuje s dokumentární přesností obraz ženy stíhanou za něco, co ve skutečnosti neprovedla (nevinný ale není nikdo). V podstatě z hodiny na hodinu se ze spořádané ženy stává štvaná zvěř, na kterou se spolčily společně spolupracující tisk s policií. Katharina, dohnaná na okraj svých psychických sil, se rozhodne jednat. ()
Reakce Heinricha Bölla na jeho nepěkné zkušenosti s médii. Ač se to zdá neskutečné, toto Schlöndorffovo zpracování je snad ještě hořčí, nemilosrdnější a svým způsobem i bezvýchodnější. Žádný div, že se tenhle film s přílišným nadšením nesetkal a podezření z přílišného zkreslování a jednostranné, byť dobře míněné, manipulace se vynořují nyní a budou se vynořovat i nadále. ()
Galéria (13)
Zaujímavosti (4)
- Margarethe von Trotta a Volker Schlöndorff čelili krátce po premiéře různým druhům šikany – prodlužovaným kontrolám na letištích nebo návštěvě policie v režisérově italské rezidenci ve tři hodiny ráno, aby si policie ověřila, že Schlöndorff neukrývá žádného teroristu. (Komiks)
- Vpád policie do bytu hlavní představitelky je podle režiséra Volkera Schlöndorffa přesnou rekonstrukcí domovní prohlídky bez předběžného povolení soudce, kterou západoněmecká policie vykonávala v rámci boje proti terorismu. (Komiks)
- Volker Schlöndorff Ztracenou čest Kateřiny Blumové natočil společně se svojí ženou Margarethe von Trotta. Ačkoli to byla její filmová premiéra, ihned se zařadila po jeho bok jako představitelka nového německého kina, a nadále tvoří čistě individuálně. (vendysek)
Reklama