Stratená česť Kataríny Blumovej

Normálně si toho skoro nevšimnu, ale zde na čsfd je u filmů občas i kolonka Tagy, která jaksi téměř sama zvládla charakterizovat sdělení filmu: policie, novináři, intriky, křivé obvinění, média, nespravedlnost. Realita je vždy odlišná od toho, jak se nám jeví, ale policie a média postupují opačným směrem: jejich zdání věci konstituuje její realitu. Proto my můžeme jako diváci sice sledovat barevnou "realitu" filmového vyprávění (která je jako každá jiná realita otevřená různým interpretacím, od levicové angažovanosti autorů po jiné názory), ale skutečnost vytvořená jednotnou policejně-mediální mašinérií umožňuje jen jeden náhled. Je to onen náhled černobílých záběrů kamer tajných služeb a (tehdy) černobílých novinových fotografií a titulků, připomínající i lidem 21. století, že teroristou se přes noc můžete stát nejen vlastními činy. (11.09.2014)

OSOBA: Katarína Blumová= rozpútaná štvanica. Najprv zo strany polície, potom zo strany masmédii, predovšetkým od novinára Wernera Tötgesa, ktorý sa neštíti absolútne ničoho. Dôvod ? Vychrápala sa s potenciálnym teroristom Ludwigom Göttenom, ktorý sa bude hodnú chvíľu ukrývať na „neznámom mieste“ . Snaží sa ju zlomiť policajný komisár Beizmenne, a keď bezvýsledne, tak ju prepustia domov, kde ju čaká- totálny psychický teror. Samé odkazy, telefonáty, a to negatívneho charakteru, skrátka, zosypala sa na ňu smrtonosná, ľudská, hyenistická, nekompromisná lavína, naplnená extrémnou a strašne brutálnou nenávisťou, aká nemá obdoby !!! _ A tento spoločný film Volkera Schlöndorffa a Margarethe von Trotta ukazuje, čo takýto bulvárny cirkus narobí s dotyčným jedincom, ktorého sa to týka. Šablónovitá Angela Winkler podáva v úlohe spomínanej Kataríny Blumovej- fascinujúci a strhujúci herecký výkon, ktorý ma nenechával nikdy na pochybách, že toto sa môže stať hocikomu... ? Démonický je i Mario Adorf, z ktorého vychádza zvláštna psychologická energia_ Celý čas som bol nevyrovnaný, pretože to, čo som videl ma desilo k smrti, čiže ide o veľmi nepokojný film, ktorý má niečo do seba: „novinári nie sú žiadne neviniatka“ . (21.10.2018)

Opomenutím hrdinčiny minulosti, bez vyjasnění jejího vztahu k domnělému teroristovi, je záměrně odsunuta otázka viny. Obžaloba míří k obecnějšímu tématu upřednostňování společenského pořádku před právy jednotlivce. Potlačení lidského rozměru, objektivizace a přehlíživost ve vztahu ke Kateřině Blumové, ve zkratce psychologická rovina filmu, stále vyvolává mrazení. Problematičtější je rovina ideologická. Proces stárnutí Ztracené cti uspíšila její otevřená političnost a jednostranné vyznění. Nevadí mi zjevný příklon k levici, nýbrž samozřejmost, s jakou je fašizován svobodný tisk (zde s jasnou návaznosti na Bild Springera, nenáviděného zosobnitele konzumního kapitalismu). Raději než takto unáhlenou reakci na soudobé dění (medializace soudních jednání s vedením skupiny Baader-Meinhofová), reakci opožděnou. 70% (09.01.2012)

Až hrozivě aktuální studie na téma, co s vámi může udělat tisk (čti bulvár), pokud se ocitnete v blízkosti zákonem hledané a společensky nežádoucí osoby. Schlöndorff si nebere servítky, během své kariéry zkritizoval, co se dá. Především je to ale vynikající vypravěč, v tomto případě ukazuje s dokumentární přesností obraz ženy stíhanou za něco, co ve skutečnosti neprovedla (nevinný ale není nikdo). V podstatě z hodiny na hodinu se ze spořádané ženy stává štvaná zvěř, na kterou se spolčily společně spolupracující tisk s policií. Katharina, dohnaná na okraj svých psychických sil, se rozhodne jednat. (20.01.2008)

Nepříjemný film, nebál bych se dokonce v některých momentech použít kontroverzního přívlastku odpudivý. Ideologicky vyhraněný snímek, u kterého se zdráhám použít označení levicový, mnohem přesnější by bylo nazvat jej levičácký. Mýlí se ten, kdo považuje za ústřední téma filmu konflikt senzacechtivého bulváru a nevinně nařčeného jedince, který se snaží uchránit své soukromí. Ztracená čest Kateřiny Blumové není nadčasový film, naopak je tím nejtěsnějším způsobem spojený s konkrétními událostmi a procesy odehrávajícími se v Západním Německu 1. poloviny 70. let. V průběhu 60. let na německých univerzitách a v kulturním prostředí sílil vliv radikální levice velmi kritické ke stavu německé společnosti, zatímco zbytek populace si v klidu užíval plodů německého hospodářského zázraku. První vlna atentátů RAF Německo šokovala a znechutila. Měšťanský tisk se (logicky) opřel nejen do teroristů, ale začal rozpitvávat jejich ideová východiska a společenské zázemí. Radikální levice se ocitla v izolaci a čelila sílícímu tlaku konzervativní většiny. Ztracená čest Kateřiny Blumové je jedním z plodů frustrace, kterou levičáci tehdy zažívali. Myslím, že kdyby Ulrike Meinhofová žila, byla by ze snímku nadšená a ochotně by souhlasila s vysvědčením, které tvůrci udělili německým úřadům a sdělovacím prostředkům. Film pracuje s černobílými, silně polarizovanými charaktery, ve své umanuté kritičnosti k tomu, co pokládá za německou realitu, je silně tendenční a to filmu dnes výrazně ubírá na síle. Nositelé státní moci jsou bezohlední, neštítí se jakýchkoli metod, sdělovací prostředky jsou manipulativní a ochotně policii donáší - ostatně stejně jako "běžní" občané názorově ukotvení ve své hnědé minulosti. Z každého záběru je patrné, jak silně se tvůrci filmu neztotožňovali s prostředím, které je obklopovalo, jak moc jim záleželo na tom, vylíčit tehdejší společnost jako hysterickou, stádní a manipulativní. Osobně mi dnes manipulativní přijdou spíš filmové prostředky, které režisérská dvojice používá. Lze si klást otázky, které tvůrce evidentně nezajímaly. Hrdinka snímku je v nejlepším případě naivní a nezodpovědná (za Ludwiga Göttena si dosaďte Jiřího Kajínka s jeho sborem nadšených fanynek), v horším případě si Káťu Blumovou lze představit jako členku teroristické sítě, protože i taková interpretace je možná. Každopádně pojetí cti podle Margarethe von Trottové a Volkera Schlöndorffa se nápadně podobá tomu, jak ji vnímají italští mafiáni nebo členové kavkazských klanů. Celkový dojem: 40 %. (10.10.2017)