Ztracené dívky

Určitě silné téma, které mohlo mnohé nabídnout, ale když máte nějaký film podle skutečné události a jediné, co je na tom poutavé, že najdou mrtvá těla prostitutek, mi přijde jako chabá konstrukce, kterou zacloumá i jemný větřík. Dramatická linka se docela povedla a musím uznat, že Amy Ryan to drží nad vodou, jinak by to bylo ještě ostudnější. Inu, ne vždy se zadaří a není každý den posvícení. Zde takový neurčitý polotovar bez závěru či myšlenky. 35% (18.06.2020)

Od thrilleru o sériovém vrahovy, říznutým sociálním dramatem, bych čekal cokoliv, jen ne tak šílenou nudu, co přinesla tato silně nekvalitní podívaná, která nedisponuje ale opravdu absolutně ničím, čím by mě alespoň minimálně dokázala oslovit. Především celá ta zápletka je jedno obrovské přešlapování na místě, které se prakticky od začátku až do konce naprosto nikam neposune, a o závěrečném vyústění pak ani nemluvě, za takové finále, respektive pointu, by si zasloužili tvůrci nakopat tak akorát prdel a je úplně jedno, že se drželi skutečných událostí, neboť i tak to šlo završit jakýmkoliv důstojnějším a efektnějším způsobem, než jen oním použitým suchým konstatováním. Po celou dobu tu každopádně není divák svědkem ničeho jiného, než že jedna vážně nedůvěryhodná matka jakože „pátrá“ po osudu své dcery, šlapky, při čemž se setká s ještě nedůvěryhodnějšími dalšími příbuznými dalších šlapek, no prostě společenská hitparáda jako kráva, do toho zde tvůrci ještě naprosto nesoudně znemožnili policejní složky, ze kterých udělali dost nepřiměřeně jen nezaujaté panáky, podezřelí pak vyvolávali pocit záporáků z třísetdílné telenovely, no prostě děs a bída. Film krom toho ale nenabízí ani něco jak napětí, atmosféru, či emoce, vše působí mdle, otravně, nezáživně, tento thriller se zkrátka opravdu vážně ani trochu nepovedl a já fakt nenacházím jediný důvod, proč by ho měl kdokoliv vůbec kdy vidět. (22.11.2020)

"Lost Girls" toho podľa mňa neprináša moc. V prvom rade máme príbeh podľa skutočnej udalosti, ktorý by mal byť zaujímavý, no v skutočnosti to nie je spracované tak, aby ma to nejako výrazne zaujalo. Nemá to ani režisérsky štýl, ani nejaké výnimočné momentky, ani vysoko zaujímavé postavy. Plus pôsobia často zbytočne. Realita je taká, že je tu veľké množstvo postáv, ktoré sa dali jednoducho vyhodiť z príbehu a dokopy by sme o nič zásadné neprišli. Sú tam asi len preto, že je to podľa skutočnej udalosti. No nič výrazné s nimi nespravia, nedajú im nič čo by ich nejako posúvalo a nakoniec celý film stojí na jeho cieli, matke a detektívovi, čo to vyšetruje. A ostatní sú tam okrajovo. A to je aj hlavný dôvod, prečo ma tento film tak veľmi nezaujal. Herecké výkony sú funkčné a je fajn, že sa dočkáme aj záveru, no celkové vyšetrovanie je mdlé, atmosféra tu moc silná nie je, postavy toho moc nepridávajú a s výnimkou záveru som na nič dokopy nečakal. Čo viac mám k tomu dodať? Film má Lolu Kirke a Oonu Laurence, a ani tak som si nenašiel nič výrazné, čo by som pochválil. Lebo nemám dokopy čo na filme vyzdvihnúť. Je to proste definícia slova - Meh. Hodnotenie: C (11.04.2020)

Kriminální drama se sociálním tématem o hledání ztracené dívky, během čehož vyjde na světlo leckteré tajemství. Máme tu hodně kurážnou matku středního věku Mari Gilbert sama se starající o dvě dospívající dcery, která je informována o tom, že je nezvěstná její dcera první, která žije na vlastních nohách, čemuž zpočátku nevěří, ale nakonec se s vervou sobě vlastní dá sama do pátrání, během čehož nevynechá jedinou příležitost, aby si podala policii za neschopnost. A během hledání se postupně dozvíme veškeré sounáležitosti ohledně vztahů rodiny Gilbertů a daného případu, který je složitější, než jak vypadá. Silné téma obsahující silné argumenty, ale postrádající hlubší atmosféru dramatu, zoufalství, naděje a zklamání. Pro režisérku Liz Garbus se jednalo o debut hraného filmu, neboť do této doby pracovala na filmech dokumentárních a v tom to zřejmě právě je. Její dokumentární oko je v každičké scéně znát, což hodně vkládá dojem reálnosti, ale tím zase právě daná atmosféra ztrácí na dramatičnosti a alespoň náznaku temnosti. Začátek se také hodně dotýká feminismu, neboť právě hlavní postava matky ztracené dcery bojuje za to, že pátrání bude pokračovat i přes to, že je považovaná za mrtvou a že ji média a úřady odmítnou jenom proto, že se živila jako prostitutka. Je v tom kus spravedlnosti pro ženy, které jsou ignorovány kvůli sexuální podbízenosti za účelem zisku, aniž by měly nějaké řádné zaměstnání. Jenomže toto asi v polovině všeho dějství najednou upadne vniveč a příběh se již zajímá pouze o daný krimi případ ve směsi policejní korupce a sociální nespravedlnosti. Možná v tom je i úmysl, neboť problematika všeho dohromady je docela složitá na zpracování a hrozil by z toho jen těžko uchopitelný guláš všeličeho. Příběh je na základě skutečné události pojednávající výpověď o nevyřešeném případu a selhání policie. Námět dobrý, ale film bohužel neohrabaný. A protože je to film pro Netflix, máme tu postavu bílé matky mající černou dceru. Liberální rasová politika prostě musí být všude. (20.03.2021)

Na Spotify som sa náhodou zamilovala do pesničky "Lost Girl" od Lucindy Williams, a preto som sa pozrela aj na film, ku ktorému patrí. Silný príbeh malých ľudí, ktorí nemajú peniaze, vplyvných priateľov, a teda ani moc niečo ovplyvniť. Unavení každodennou nemohúcnosťou sa aspoň raz pokúsia niečo dotiahnuť do konca. Ale skutočný život nie je iba jeden silný príbeh s jednoznačným koncom. Skutočný život je nepreberné množstvo malých príbehov. Na niektoré z nich sme pyšní do konca života, na iné chceme zabudnúť hneď druhý deň. Raz môže prísť deň, keď nie je inej možnosti, ako "povyťahovať kostlivcov zo skrine" a možno ich aj ukázať na televíznu kameru, len kvôli spravedlnosti pre svojich blízkych. (22.05.2020)