Otec

„Jak listí ze stromů myšlenky padají, na zemi vadnou a chřadnou. Marně po lístečcích ruce tvé sahají, nechytíš myšlenku žádnou.“ Zneklidňující, zmatené, děsivé, naprosto přesné. Nechat diváka tápat v ději, udělat mu zmatek v postavách a časové návaznosti scén či flashbacků, zasít do mysli pochybnosti a nejistotu, zda Anne opravdu odjela do Paříže za jakýmsi Paulem? Díky tomu vše vidíme očima dědečka s Alzheimerem, jak se „svět okolo něho začíná chovat divně“ a přestává dávat smysl. Anthony Hopkins exceluje ve své nejstrašidelnější roli. Kam se hrabe doktor Lecter, známý pojídač mozků, proti mozkožroutovi Alzheimerovi nemá šanci. OKÉNKO PALIATIVNÍ PÉČE: [][] Pečuješ-li o blízkého, kterému nemoc žere mozkové buňky a jehož zmatená duše už jen bloudí tmou, pamatuj: [] I ty jsi hoden lásky. [] Kvůli zapomínajícímu nezapomínej sám na sebe. [] Nelej všechnu svou lásku a empatii do Alzheimer kanálu, je totiž bezedný. [] Nech si nějakou i pro ostatní své blízké. [][] Máme osobní zkušenost v rodině, bohužel. „Bůh zatím lopatou hází na stěnu hrách... a ty se lásko pomalu obracíš v prach.“ [Jablkoň: Odpouštím ti, Rút.] (02.02.2024)

Anthony Hopkins ještě rozhodně nepatří do starého železa, o čemž mě přesvědčil svým dechberoucím hereckým výkonem ve snímku The Father. Tvůrcům se podařilo způsobem vyprávění navodit duševní rozpoložení člověka, jenž je pomalu, ale jistě pohlcován vážnou nemocí, okrádající ho o vzpomínky a celkově povědomí o sobě samotném. Zpočátku jsem si přišel vlastně podobně zmatený jako Anthony, poté jsem soucítil jak s ním, tak i s lidmi v jeho okolí - zejména tedy s jeho dcerou Anne. Bylo neskutečně smutné sledovat, co dokáže s člověkem udělat Alzheimerova nemoc, která nejednoho z nás potká, dožijeme-li se tak vysokého věku. The Father je zejména hereckým koncertem Hopkinse, avšak i herci ve vedlejších rolích podali nadmíru přesvědčivé výkony a dali tak vzniknout komornímu, ale o to více silnému snímku ze života. Stáří může být pokojné, ale i kruté! (13.04.2021)

Pozrel som sa na The Father hlavne zo zvedavosti, kvôli vysokému tunajšiemu hodnoteniu. Nešlo mi do hlavy, že čo môže byť také suprové na dráme o chlapíkovi, ktorý trpí demenciou, a vzťahu s jeho dcérou. Po prvých úvodných minútach filmu mi spadla sánka a veru, dostalo ma to nepripraveného. Tým, že je film natočený a vyprávaný z pohľadu starého chlapíka, ktorý sa neorientuje v čase a priestore, pozdvihuje   Florian Zeller túto tému do úplne iného levelu. Nevšedný a neobyčajný filmový zážitok. Miestami som sa cítil až nepohodlne kvôli tomu, ako sa foter zachovával občas k svojej dcére. Veľmi smutné až depresívne. Treba sa na to psychicky nastaviť. (12.02.2023)

Komorní, ale chvílemi až hororově děsivý pád do propasti stařecké demence prostý však jakýchkoliv pokusů o patos.  Po(s)tupnou a hlavně nezvratnou ztrátu vlastní  integrity a identity  skládá  (nebo možná spíš rozkládá) Zeller jako puzzle, kde jednotlivé dílky přestávají zapadat do sebe, mizí detaily a  pomalu se vytrácí (a vytratí) i celkový obraz.   Dívat se na tenhle příběh z pohledu demencí postiženého pak umocňuje nepříjemný pocit a i přes absenci prvoplánových prostředků čím dál víc dojímá. Závěrečná scéna  pak opravdu zdrcující, nicméně pro citlivější diváky zde Zeller háže pevné lano prosté lidskosti, která však v reálném světě není zdaleka samozřejmostí. Díky za ni. (02.06.2023)

Příběh starého nemocného muže a jeho dcery mě vtáhnul na první dobrou, Anthony Hopkins a Olivia Colmanová jsou výborní, nechala jsem se jimi strhnout.. Filmová skládanka - dcera, manžel, pečovatelka ve variacích - je dech beroucí, zajímavá, působivá a velice si cením snahy tvůrců přiblížit divákovi úskalí stáří a vážné nemoci.. Přesto si dovolím jednu poznámku - realita je mnohem drsnější a krutější, tohle bylo mýma očima „filmové balení“.. Snímku dávám čtyři hvězdy, za úchvatný herecký koncert přihazuji pátou.. (01.12.2021)