Otec

Ano, léky jsem si vzal, ale vy jste jako kdo? Náladový, vztahovačný i vystrašený důchodce Anthony Hopkins žije v prostorném londýnském bytě. Na scéně se střídavě objevuje jeho dcera, její manžel, pečovatelka. Informace, které se k divákovi dostávají a které se opakují, jsou ze začátku matoucí. Záměrně. Anthony totiž trpí stařeckou demencí. Ačkoliv jde o adaptaci divadelní hry, výsledek je naštěstí víc filmový než divadelní. Popisuje vliv nemocného člověka na jeho blízké okolí, a to tím, že se mu dostáváme tak nějak přímo do hlavy. Jeho psychická frustrace je pak hmatatelná hlavně díky legendárnímu Hopkinsovi, který na nás sype další hereckou krasojízdu. V detailech je až mrazivě přesvědčivý. Nominace na hereckého Oscara je zcela zasloužená. Na výsledek se dívá velmi příjemně, ovšem zároveň je u něj divákovi (který tuší, že něco takového bude brzy třeba u svých rodičů také řešit) tak nějak smutno. Přesto gradaci ve finální části bych čekal malinko zajímavější. (06.04.2021)

Jedna z mých největších hereckých lásek, sir Hopkins, dostal letos Oscara. V 83 letech se tak stal dosud nejstarším hercem, který kdy Oscara získal. Už jsem si myslela, že se jeho druhé sošky nedočkám. Teda spíš že on se už nedočká. Ale že předvede svůj životní výkon až v tomhle věku, to by mě nikdy nenapadlo... 'The Father' se pro mě stává jedním z nejsilnějších filmů, jaký jsem kdy viděla. A přiznávám, že především (ale zdaleka nejen!) díky Mistrovu hereckému výkonu. Syrové, nekompromisní, znepokojivé a na nic si nehrající zpracování tohoto těžkého tématu, stojící na perfektních hereckých výkonech. (28.04.2021)

Drama, které perfektně ukazuje, že stačí změnit perspektivu vyprávění a ze zdánlivě banálního tématu je originální podívaná o zdánlivé konspiraci a spiknutí rodiny vypudit otce z domu. Florian Zeller nepracuje s náznaky, ale diváka rovnou umístí do centra dění a nechává ho sledovat znepokojivou podívanou, která se postupem času vyjasňuje, aby vyvrcholila dost silnou scénou, která jen potvrzuje, že lidský život je jeden velký koloběh, v němž se od dětství vracíme zase k dětství jen v jiné formě. Vzhledem k divadelnímu původu je jasné, že jde o komorní záležitost, která se odehrává ve dvou místnostech a důraz je v ní kladen na dialogy, které jsou ale napsány natolik dobře, že dokážou strhnout a nevnímat jejich množství. A ačkoli určitá divadelnost ze snímku dost vyčnívá a někdy by potřeboval zrychlit a být živější, tolik to nevadí, protože všechny nedokonalosti vyrovnává fenomenální Anthony Hopkins v hlavní roli, který je zcela přesný a vyvolává ty pocity, co vyvolávat má a sledovat ho je fascinující, za zmínku ale rozhodně stojí i Olivia Colman, jejíž úloha není takového rozsahu a je mnohem niternější, o to větší uznání zaslouží, protože většinu uhrála jen pohledy, povzdechy nebo různými gesty. The Father není veselá podívaná, ba naopak je dost skličující, protože něco podobného může potkat úplně každého (ať už z pozice starajícího se, nebo postiženého), rozhodně je ale výborná, a i když se k ní málokdo bude často vracet, minimálně jednou by viděna být měla. 80 % (09.07.2023)

Bál jsem se, protože tento typ filmů bývá hodně skličující, ale nakonec z toho byla inovativně napsaná a natočená jednohubka s geniálním Anthony Hopkinsem. Podobný herecký Hollywoodský příběh jako měl nedávno Brendan Fraser s Velrybou nebo Mickey Rourke s Wrestlerem. Fantastický film plný emocí, který vypráví tvrdé pravdy, ale my - mladíci - si díky němu můžeme víc vážit svůj čas. Krásná hudba! (25.03.2023)

Z počátku jsem byl zmatený, ale netrvalo dlouho a došlo mi, že tohle bude příběh o Alzheimerově nemoci. Anthony Hopkins hraje onoho otce trpícího výše zmíněnou nemocí, přičemž se snaží pochopit, co se kolem něj děje. Spolu s ním je divák vtažen do děje a může si představit, jaké to asi je mít v hlavě nepořádek díky chaotickým scénám a postavám, které v jednom kuse mění svou identitu. Rozhodně jeden z nejzajímavějších kandidátů na letošní Oscary. (29.03.2021)