Rytieri spravodlivosti

Jensen geniálně rozpracovává souvztažnost namnoze bizarních scén, jejichž protagonisty jsou lidé porouchaní na duchu i na těle. Extrémně se mi zamlouval Broův rozpolcený hacker, byla to jeho zřejmě nejlepší role. Dánská kinematografie se nenápadně vyšplhala mezi světovou špičku a zdá se, že se jí tam zalíbilo a jen tak nehodlá opustit pozice. (11.03.2022)

„Jsme si všichni vědomí, že jedeme za šíleným členem gangu, že?“ - „Jeho bratr je členem gangu. On je elektromechanik zaměřený na vlakové komponenty.“ - „Držení drog, ublížení na těle, krádež, spoluvina na zabití, nedovolené držení zbraně, krádež koně, držení drog, nedovolené držení zbraně...“ - Dobře, tak elektromechanik, co se pohybuje ve špatných kruzích!“ Když vám před očima umře máma a vy nemůžete spát, otcova rada, abyste počítali do 500 pozpátku, vám příliš nepomůže. A už vůbec ne, když si domů přivede několik podivných chlápků s nimiž započne zvláštní terapii…anebo přece jen? 1 vysloužilý voják, 3 nepoužitelní statistici, 1 vysvobozený anální otrok a páreček…tomu říkám parta k pohledání! Režisér si tady s tím mixem žánrů zahrává snad ještě víc než jinde, a přestože to tu a tam malinko drhne, po většinu času tahle směska, která je absurdně vtipná stejně jako smutně vážná až mrazivě brutální, šlape jako dobře namazaný stroj. Pro mě nejlepší Jensenův film (z mnou viděných), kterému s radostí dám slabší plný počet. (16.05.2021)

Nevím, kam Jensen na ty nápady chodí, ale funguje to. Někdy vyloženě potěší, nikdy ale vyloženě neselže. Znovu ukazuje, že mu nic není svaté, a dokáže spojovat zdánlivě nespojitelné hrdiny, žánry i emoce. Rytíři spravedlnosti jsou černou tragikomedií o hodně nepovedené cestě za pomstou. Mimo jiné se divák dozví, proč nemáme věřit konspiračním teoriím, ale i to, proč severské země nepotřebují trest smrti. Jensen divoce mixuje absurditu s nahodilostí a pokud jste ochotni skousnout nějaké to násilí a cynický humor, který kašle na společenskou korektnost, je slušná šance, že si tuhle jízdu s partou pošahaných outsiderů užijete. Celkový dojem: 80 %. (28.01.2021)

Anders Thomas Jensen podľa mňa v "Retfærdighedens ryttere" prekonáva seba samého a prináša jeden z tohtoročných filmových highlightov, ktorý by bola veľmi veľká škoda obísť a nevidieť. V prvom rade je super, že sa scenár drží dostatočne pri zemi, aby nezačal pôsobiť vysoko stupídne. Komediálne momentky si dobre rozumejú s dramatickými momentmi a postavy v tomto filme sú všetky podľa mňa skvelé. Myslím si, že je tu niekoľko vynikajúcich scénok, ktoré ma skutočne dostali a Mads Mikkelsen s Nikolajom Lie Kaasom sú tu tak excelentní, že by som nemal slov na to ich poriadne vychváliť. Je to veľmi zaujímavý film o všetkých "možno" a "čo keby" a vychádza z toho ako absolútny skvost. Niekedy sú veci len zbierka náhod, ktoré sa jednoducho spolu spoja a netreba za tým hľadať žiadny väčší význam. Možno sú niekedy konšpiračné teórie len konšpiračnými teóriami a reálne sú deravé. No niekedy detaily do seba zapadnú a všetko môže tak na nás pôsobiť. Jediné čo vo filme pre mňa chýbalo bol nejaký pocit, že by sa o to čo sa začalo diať zaujímali muži zákona. Lebo očividne to všetkým proste jednoducho prešlo. Ale na druhú stranu by to nebolo prvýkrát, čo sme tu mali takéto filmy. No všetko ostatné je zvládnuté skvele. Postavy sú skvelé, vzťahy sú skvelé, myšlienky sú veľmi dobre spracované, finále je vynikajúce a film určite ostane po dopozeraní dlho v pamäti. Odporúčam všetkým čo majú radi filmy. Hodnotenie: A (15.03.2021)

„Musíš pochopit, že to chvíli trvá, než to začne dávat smysl. Chce to čas.“ – to platí naprosto o všem, co za něco stojí, a tak i o tomhle filmu. *** Co je náhoda nebo nehoda uvnitř společenského systému absurdně protkaného strukturálním násilím a plného více či méně zjevně poškozených obětí, v němž násilí už relativně samovolně plodí další násilí, a co je důsledek vědomého či dokonce záměrného jednání, za něž někdo nese odpovědnost – a odkud to v kauzálních řetězcích začít odlišovat? A nedává větší smysl začít se na to dívat ještě úplně jinak, než řešit, kdo za co může, a hájit si práva na vlastní alergie a nevstřícnosti? *** Film, takřka rozfrázovaný sledem elektrošoků, které divákovi chystá formou i obsahem, důvtipně rozebírá zárodečné podhoubí veškerého ubližování a poškozování, přičemž si formálně naprosto bravurně buduje obrovský nadhled nad příběhem už tím, jak se nenechá žánrově polapit, aniž by při tom divočení zároveň ztrácel kontakt se současnou realitou, a obsahově pak s tímtéž nadhledem divákovi nabídne – aniž by to působilo trapně edukativně, banálně nebo kýčovitě – i hojivý lék a katarzi. A to zažít je veliká radost, protože možnost prožití nefalšované katarze je dnes zvlášť u snímků reflektujících neutěšený stav lidské společnosti až příliš vzácná. *** (Světozor a pak znovu na B12 s Lí, O., R.. a J.) (30.06.2021)