Osada Havranů

Hra na pravěk, k níž jsem nikdy nepřilnula. Hudební doprovod navozuje poněkud psychedelickou atmosféru, která jen podtrhuje divnodivné počínání všech zúčastněných - dezorientovaný vzorec chování, v němž nelze hledat žádný funkční systém nebo řád, který by umožnil přežití rodu. Rozhodují se spíše zmateně, jen na základě momentálních pohnutek, jakoby ani netvořili jedno společenství. Myslím, že vaši i moji předkové museli být daleko lépe organizovaní, jinak by lidstvo dávno vyhynulo a na Zemi by nastal svatý pokoj a klid a mír ... ne že by se zvířátka mezi sebou nepožírala - a že by jim matka Příroda průběžně neuchystávala rozličná překvapení v podobě nadměrného sucha či všudypřítomného mokra, úmorného vedra či mrazivé zimy, žhnoucích požárů či ničivých vichrů, destruktivního zemětřesení či vroucí lávy. Přesto trvám na tom, že soužití s lidskou rasou je pro matku Přírodu téměř nemožné a má pro ni zničující důsledky. Neoddiskutovatelnou výhodou matky Přírody je ovšem ČAS, který stojí jednoznačně na její, nikoli na naší straně. Jinými slovy - má ho dost, na rozdíl od nás si klidně může počkat, vůbec nic jiného dělat nemusí. Ale zpátky k věci: Výsledek je neoslnivý, takový poloamatérský, vidím to na 2,5* (02.09.2020)

Tenhle film spolu s dvěma dalšími díly nemá v české kinematografii obdoby - ale na to bych kašlala, kdyby se mi tolik nelíbil z jiných důvodů. Předně Sokol i Havranpírko jsou prostě borci a pravděpodobně to byli i mí první sex-idolové nebo jak se tomu nadává, takovým těm hercům, jak je mladé dívky oddaně a tajně milují. Je docela možné, že v předkusu a vystouplých lícních kostích Ludvíka Hradilka pramení můj patologický obdiv k právě této části mužského těla.Taky mě hypnoticky fascinuje hudební doprovod a celkově zvuková afektovanost filmu. Dál se mi líbí atmosféra a celkové ponoření se do mrtvého světa z "druhého břehu". Naivita a efekt oživlých exponátů mi ani příliš nevadí. Když ukážou píšťalku a řeknou, že je dvě stě tisíc let stará, tak je prostě dvě stě tisíc let stará a už jen to samo stojí za zamyšlení. Napadá mě heslo, co jsem si přečetla nad vraty jaroměřického hřbitova: "Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy." ♥♥♥ (22.08.2010)

Už keď som videl prvý krát tento film ako malý chalan, zhruba vo veku osem rokov, bolo mi na ňom niečo čudné, podivné. Bolo to síce dobrodružné, ale niečo sa mi na tom nepozdávalo. Teraz už presne viem čo. No to, že to s pravekom nemá absolutne nič spoločné. Je to totálne nevierohodné. Režisér Jan Schmidt natočil úplny nonsens, naivný nezmysel. Len z čistej nostalgie tomu dávam dve hviezdičky. A ešte asi aj preto lebo vždy keď niekde vidím Jiřího Bartošku, tak si spomeniem na to ako sa strapnil v tejto hlúposti. ** (21.11.2017)

Dobrodružný příběh, volně se inspirující románem Eduarda Štorcha. Schmidtova režie je poměrně nezajímavá a nelze se zbavit dojmu, že mohli tvůrci, vzhledem ke krutosti a divokosti doby, ve které se film odehrává, aspoň trochu přitlačit na syrovosti a vizuální působivosti výpravy a celkového pojetí. Což bohužel nebylo možné ani zamýšlené, protože tato štorchovská filmová trilogie (Osada havranů, Na veliké řece, Volání rodu) byla od začátku zaměřena na nejmladšího diváka. Ale aspoň pokus, trochu přiblížit tehdejší dávnou dobu, se cení. O to více, že vznikl v době, kdy se točily samé normalizační sračky a filmy plné veselých pionýrů. A také nutno podotknout, kolik filmů, odehrávajících se v době kamenné, u nás vzniklo? Takové by se daly spočítat na prstech jedné ruky dělníka, 40 let pracujícího na pile....Jako malý kluk sem tenhle film hrozně žral, i dnes se na něj rád podívám a i z nostalgie tu jednu* klidně přihodím. (27.12.2004)

4 hvězdy jsou za film,pátou přidávám trochu z nostalgie a hlavně za další skvělý soundtrack Zdeňka Lišky-taková industriální hudba, která se objeví v některých pasážích filmu, je vzhledem k datu vzniku filmu naprosto neuvěřitelná.Jen je škoda, že filmová hudba Zdeňka Lišky nevychází na cd, většina jeho tvorby by si to zasloužila. (27.04.2006)