Den sedmý, osmá noc

Spontánní film naditý symboly jak španělský ptáček. Jejich rozkrýváním by se však ztratil smysl jako celek, kterému bych dal přednost před detaily. A proto jen pár úvah, které by mohl (třeba někdo jiný) domyslet: 1. Stylizovat film jako reakci na srpen 68 je zužující a snižující. 2. Prostřihy pašijových her jsou naprosto kouzelné. 3. Libiček si opět zahrál svoji oblíbenou roli Otce Ubu. 4. "Tam, kde jsou všichni vinni, není nikdo vinen" (Lope de Vega: Fuente Ovejuna - i když v jiných podmínkách, ale poprvé jasně a názorně). 5. Kde je přepínač, který převádí latentní na viditelné a úchylku na standard? 6. Scénář Mahler/Schorm - spíš schormovské než mahlerovské (scénář o scénáři už asi nikdo nenapíše. Atd. (27.01.2016)

Ukázka tragického nesmyslu, který se přiživil na pojmu "česká nová vlna". Film v podstatě nemá žádný děj, logika neexistuje, film se skládá z různých scén, jako znásilnění Luby Skořepové nebo nahá pominutá Květa Fialová v zrní terorizující vesničana a do toho ještě UFO (?) sledující vesnici. Jo, jistě, je v tom skryté podobenství na sovětskou invazi, lidi nevěděli, co se děje, měli strach, ale šlo by z toho udělat mnohem lepší a logičtější film, proboha. Jednu hvězdičku dávám za tradičně zábavného Jana Kačera, který v netradiční roli učitele podává klasicky dobrý výkon a za asi jediný úspěšný pokus o jakousi pointu ve scéně s výpravčím. Je opravdu hrůza vidět v kolika experimentálních nesmyslných příšernostech utopili komunisti peníze. :) (10.05.2009)

Siedmy deň, osma noc mi najviac z českej novej vlny pripomenul Passoliniho. Tvorcovia si dávajú stále menej a menej servítky pred ústa a kameru a film sa zvrhne na akúsi light verziu 120 dní Sodomy. Najdôležitejšia je ale na ňom jeho nadčasovosť a otvorenosť interpretáciám, pretože vidieť v ňom iba dobovú reakciu na augustové udalosti by bolo príliš zjednodušujúce. Schorm s Kačerom sú niekde na polceste k divákovi, ktorému stále režisérsky odstup nemusí dovoliť sa do diela ponoriť, zároveň však chápe ich zámer a pozerá sa na známych hercov. To platí nielen pre dobové publikum, ale aj pre to dnešné, ktoré môže situáciu dedinských obyvateľov a ich premenu (premenu?) brať ako podobenstvo ľudí, žijúcich v dobe normalizácie, respektíve film brať ako memento pre situáciu, ktorá môže hypoteticky nastať kedykoľvek. Nič je nové niečo. (08.11.2013)

Spěch, který je na díle k jeho určité škodě znát, se z pohledu naší současnosti jeví naopak jako obtížně nahraditelná přednost. Zachycuje totiž autentické nálady doby, nejistotu, pocity dané až střemhlavou změnou poměrů srpnových a podzimních dnů na konci roku 1968 či počátku roku 1969. Z tohoto hlediska se toto Schormovo dílo jeví jako úspěšný korektiv normalizačních kýčů, jakými jsou asi "nejreprezentativněji" filmy typu HROCH nebo KAM LÉTAJÍ ČÁPI, ale i jako sonda do psychologie počátečního odporu a následných pocitů ponížení a zdeptání, která byla ve společnosti zhruba let 1968-1970 skutečně patrná. Skutečnost, že film šel po ukončení výroby okamžitě do trezoru, je v tomto ohledu víc než výmluvná. S tím souvisí kvalita hereckých výkonů představitelů hlavních rolí; i tady je zřetelné, jak v té době bylo komunistické hnutí roztříštěné a jak pohyblivá - až proměnlivá - byla kriterialita etických a obecně hodnotových postojů té doby. Základní půdorys autorského záměru, alegorie vesnice, je šťastný a působivý, i když pro řadu diváků ne dostatečně srozumitelný; "salámové" působení vzkříšené cenzury v době, kdy DEN vznikal, bylo totiž již citelné. To, co se snad nedostává na cizelování kvality propracování, vynahrazuje Schormovo dílo aktuálností-syrovostí dokumentu, kterým DEN SEDMÝ, NOC OSMÁ pod poměrně složitým uměleckým tvarem, nepochybně také je. (28.08.2011)

V podstatě geniální sociologická metafora. Jsou v pasti. Nikdo nesmí ani dovnitř, ani ven. Nastolená situace jim rozdává role. Nyní jsou již všichni herci. Lámání charakterů a probouzení pudů sebezáchovy. Naneštěstí i těch nejnižších. Nastává osmá noc...a rozhodně to nemusí být noc šedesátá osmá. Schorm odhaluje bezradnost lidského počínání, které lze aplikovat do jakékoli doby. Děj postupující z hodiny na hodinu. Inspirující myšlenky v každé pronesené větě i záběru. Zde není nic zbytečného. Film, který nelze vstřebat napoprvé, výjimečný to film. "Co když už je možné, jen to nemožné...?" (20.11.2012)