Pět holek na krku

Nedávno jsem v jednom brněnském antikvariátu čirou náhodou narazil na stejnojmennou novelu Ivy Hercíkové z roku 1966 za pouhých 5 Kč. S vědomím toho, že podle ní natočil film sám Evald Schorm, jsem knihu zakoupil a v rámci přípravy ji během pár hodin přečetl. Nejedná se o žádné veledílo, pouze o lehce nadprůměrnou dobovou literaturu pro zejména dívčí mládež a otázka, proč se ji Schorm rozhodl zfilmovat, tak zůstala stále do jisté míry otevřená. __ Po zhlédnutí filmu mám však utkvělý pocit, že kdybych předlohu nečetl, zážitek ze samotného filmu by nebyl zdaleka tak velký. Není to však, jak už bylo řečeno, ani kvůli kvalitě předlohy a dokonce ani proto, že by poté divák lépe vnikal do vztahů a pocitů jednotlivých postav ve filmu. Nikoli, oním obrovským bonusem je právě sledování práce velkého režiséra takřka v přímém přenosu, kdy si ještě čerstvé scény a dialogy z knihy porovnáváte s filmovými a přesně vnímáte jaké větší změny a i malé, ale podstatné detaily Schorm udělal tak, aby dovedl celkový tvar filmu přesně tam, kam chtěl. Aby zůstal věrný předloze a zároveň zcela změnil její povahu a vyznění. Výtečné a nápomocné jsou v tomto ohledu také zdánlivě zcela nedůležité dialogy mimo obraz. Nejvíce překvapující v porovnání s předlohou je však to, jak režisér film velmi podstatně přitvrdil. Nejlépe je to vidět na oné skupince čtyř děvčat - jejich činy, směřované k hlavní hrdince Nataše už tady nejsou pouhými pověstnými "hloupými žerty" vyvěrajícími z "nezralého mládí", ale docela promyšlenými útoky s jasným cílem. A co je nejpodstatnější - páchanými zcela bez skrupulí a se zlým úmyslem. Dokonce i černé svědomí po činech se zdá býti zcela chybějícím elementem. Čtyři dívky tak nepůsobí jako čtyři individuality (opět i díky záměrné absenci jejich typizování a rozlišování, ať už jmenného nebo povahového, jako je tomu v předloze), ale pouze jako jakási krutá smějící se masa - ovšem zcela konkrétního tvaru. Na této rovině - navíc v kombinaci s tvrdým a bezvýchodným závěrem - nenajdeme myslím mezi československými filmy s náctiletými hrdiny absolutně žádné srovnání. Divák musí chtě nechtě trpět s hlavní hrdinkou - Schormovo pojetí je totiž prosto jakéhokoliv poetizování a změkčování (a přitom není nihilistické) a snad i to je jeden z důvodů, proč tento fantastický film v českém prostředí zcela zapadl. (24.08.2013)

Na Schorma je tenhle příběh příliš doslovný a neimaginativní, nedivím se tedy prokládání děje výjevy z operního Čarostřelce, které filmu dávají alespoň náznaky osudovosti či podobenství. Morálky utopené v socialistickém balastu a pozdní prozření mladé holky se měl raději chopit Hynek Bočan (Pasťák), to by pak byl filmový očistec se vším všudy. (02.05.2013)

Kamenná sfinga Čunderlíková byla sice pohledná, ale její fotografie by stačila, na výsledku by se nic nezměnilo. Nesmyslný pokus o propojení psychologického filmu s kritickým pohledem na nezájem rodičů o výchovu se míjí účinkem. Ještě hůře dopadá pokus o zakomponování opery do hraného filmu, Schorm tak činí naprosto necitlivě a zbůhdarma plýtvá potenciálem obojího. (05.04.2021)

Svet dospelých detskými očami. Schorm sa pohral s niektorými nepeknými ľudskými charaktermi a rozobral ich prostredníctvom detskej duše. Áno, aj ja si myslím, že už niekde v tom veku sa dajú postrehnúť všetky negatívne črty, ktoré sa potom naplno prejavia v dospelosti. Tie štyri kravy mi teda išli riadne na nervy. Na druhú stranu ale aj jasný nedostatok zdravého rozumu u hlavnej hrdinky. Určite by som o kamarátstvo a o spoločnosť takých zlých ľudí nestál. Tu pomôže len jedna vec, a síce utiecť od nich čo najďalej, pretože je len malá šanca, že by sa zmenili k lepšiemu. Alebo vyraziť do protiútoku a použiť proti nim zbrane, pre ktoré si ju tie štyri doberali, tak ako to nakoniec predsa len urobila. Veľká spokojnosť. 80/100 (12.08.2016)

Příběh vypovídající o ve své době ožehavém tématu nové hierarchizace společnosti, která může mít neblahý vliv zvláště na jedince, které jsou nedostatečnou pozorností rodiny a předsudky okolí předurčeni k citové nestabilitě, na kterou má poté jakýkoliv větší otřes zničující účinky, jenž zanechávají hluboké stopy, mající konečný vliv na celé společenské zřízení. Na snímku je sympatické, že se nesnaží tlačit na pilu, spíše připomíná nevinný dívčí románek, jenž ani v závěru nedává znát bezvýchodnou situaci, kterou hlavní hrdinka napomohla vytvořit. Podobně zaobalil Schorm i kontroverzní téma ve fraškovitém žánru Farářova konce. Zde však přeci jen dosahuje emočně působivějšího výsledku i díky talentované Čunderlíkové. (19.08.2009)