Réžia:
Walter SchorschScenár:
A. Jaroslav UrbanKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Roman BlahníkHrajú:
František Krištof-Veselý, Jindřich Plachta, Václav Trégl, Eva Gerová, Rudolf Deyl st., Vítězslav Boček, Raoul Schránil, František Roland, Bedřich Veverka (viac)Obsahy(1)
Jindřich Plachta v úsměvném příběhu o neobvyklém dědictví. Mladý muž Láďa Tůma získá s dědictvím po bohatém strýci i strýčkova oblíbeného komorníka Vlastimila Chytráčka, se kterým musí mít po dobu jednoho roku uzavřenou pracovní smlouvu. Ta je podmínkou k získání dědictví. Chytráček se o nového pána stará stejně oddaně, jako se staral o jeho strýce. To však přináší mladíkovi mnoho komplikací - v zaměstnání i v lásce... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (46)
Jindřich Plachta byl okouzlující jako Vlastimil Chytráček, ale už jsem s ním viděla mnohem lepší filmy. No, nemůže být každý den posvícení. Kdyby tady Jindřich Plachta nehrál, tak se možná ani o tomhle filmu nedozvím a nebudu chtít vědět o co vlastně jde. Škoda, že to nebylo bláznivé nebo nějak jinak potrhlé. Takhle jsem se chvílemi i nudila. ()
Walter Schorsch má za sebou dva zajímavé filmy. Zatímco Včera neděle byla je spíše taková dámská volenka, Sluch a pán je zaměřen především na pány. Nejsou o žádnou taškařici a komediálními figurani, spíše o vlídný úsměvný příběh, který je postavený na umírněném herectví Jindřicha Plachty a na slovních hříčkách. ()
Předválečná pohodovka plná zvratů a optimismu, kde nic není problém, řešení je vždy po ruce a padouch nemá nejmenší šanci. Ani po téměř osmdesáti letech a minimálně patnácti reprízách pro mě neztratila kouzlo. Plachta nemá chybu a sympaťák Veselý stále působí jako nevyčerpatelná nabíječka pozitivní energie. ()
Zápletka je v základu velmi jednoduchá, ale aby byla funkční, musely se postavy zachovat poněkud nepravděpodobně. To je ovšem u předválečných komedií běžné. Tou přidanou hodnotou, kvůli které jim to divák odpustí, jsou opět herci. Trio Veselý, Plachta, Gerova jsem v poslední době viděl třikrát, ale jejich energie i verbální projev, se mi jen tak neomrzí. Na mé hodnocení má velký vliv nostalgie a sympatie, které vůči předválečným hvězdám chovám. ()
Pranic jsem od této komedie nečekal, ale byl jsem více než mile překvapený. Je to sice již stá variace na téma dědictví, která se snad točí kolem každého prvorepublikového (a vlastně i protektorátního) filmu, ale v tomto případě je velmi úspěšně zvládnuta. Hlavní doménou je perfektní Plachta (jeho vtípky byly k popukání) a humornou notu držel jako obvykle i Trégl. Gérová pak oslňovala příjemným a nenuceným herectví a Krištof-Veselý se k ní perfektně hodil. I přes to, že režisér Schorsch natočil pouze dva filmy, se může pyšnit prvorepublikovým nadprůměrem. Z filmu čiší pozitivní nálada, kdyby jen diváci věděli, že v den premiéry se o nás rozhodovalo v Mnichově... ()
Reklama