Návrat oživlých mrtvol

„Tyhle věci se nemůžou dostat ven, že ne?“ „Dostat ven? Ani za Boha, ne. Tyhle věci vyrobili inženýři US armády.“ Ještě, že je na inženýry US armády takový spoleh, jinak bychom přišli o vynikající zábavu. Návrat živé smrti je naprosto parádní zombie klasika osmdesátých let. Dobrý příběh, skvělé postavy, výtečný humor, obstojné masky. Neexistuje nic, co bych film mohl vyknout. „Mozek. Živý mozek. Více mozků!“ (04.07.2009)

Vlivem masivního boomu videotrhu, jenž vyžadoval konstantní přísun nových titulů, představují osmdesátá léta minulého století zlatou éru zombie filmů. Kvantita sice s sebou málokdy nesla vyloženě kvalitu, nicméně potřeba odlišit se od konkurence dávala ambicióznějším tvůrcům příležitost přijít s něčím originálním. Otec moderního pojetí zombií George A. Romero tak v roce 1985 přinesl další kapitolu do své sociologicko-psychologické dekonstrukce západní společnosti ve Dni mrtvých (Day of the Dead). Ačkoli měl film nakročeno stát se ve své kategorii divácky nejúspěšnějším snímkem roku, nakonec nihilistickou vizi světa pohlceného zombie apokalypsou porazil v souboji o diváky karnevalově rozjívený Návrat oživlých mrtvol. Ten měl původně vzniknout jako vážné zombie drama podle scénáře Romerova spoluscenáristy Johna Russoa. Kvůli soudním tahanicím o značku „oživlých mrtvol“ musel Russo z projektu odstoupil a příběh dostal k přepracování Dan O'Bannon, jenž se proslavil scénářem k ikonickému Vetřeleci (Alien, 1979) a téma oživlých mrtvol již nápaditě pojal v Mrtví a pohřbení (Dead & Buried, 1981). O'Bannon, který Návratem oživlých mrtvol současně debutoval jako režisér, si byl vědomý, jak moc soudobá zombie produkce vychází z Romera. Proto vytvořil film, který jednak otevřeně přiznává zásluhy Romerova revolučního a obrazoboreckého debutu Noc oživlých mrtvol (Night of the Living Dead, 1968) a zároveň kráčí zcela vlastní cestou. Novátorskou kombinací mistrovských masek a efektů, třeskutého situačního humoru i campové nadsázky položil základ stylu gore komedií označovaných jako splatstick, jenž posléze k dokonalosti dovedl Peter Jackson extrémně šťavnatými snímky Bad Taste - Vesmírní kanibalové (Bad Taste, 1987) a Braindead - Živí mrtví (Braindead, 1992). Z dnešního pohledu představuje O'Bannonův film esenciální provinilou rozkoš v 80’s stylu s topornými hereckými výkony, nejistým režijním vedením a ikonickými dobovými prvky, jako jsou punkeři, nabubřelý machismus, směšná móda s póly extravagantní nekonformity a komické usedlosti. Ačkoli vyprávění cíleně podvrací dosavadní kánon zombie filmů, paradoxně se snímek stal kultem a zásadně obohatil pokladnici ikonických prvků žánru. Zdejší hladové oživlé mrtvoly mají pramálo společného s klasickými žánrovými somnambuly, což scénář využívá k řadě vypjatých i bláznivě parodických situací. Úspěch filmu zavdal k realizaci celkem čtyř pokračování a k brakové slávě katapultoval Linneu Quigleyovou, která zde prokázala kvality, jež ji posléze zajistily korunku hororové scream-queen. (text byl původně psaný pro katalog LFŠ) (22.09.2013)

zombie nenaučil behať Danny Boyle ani Zack Snyder, zombie už behali (a rozprávali) už u Dana O´Bannona v najpoctivejšom zombíckom Béčku 80. rokov, aké som zatiaľ videl - slizké m´´rtvoly, ktoré majú oproti všetkým ostatným zombiám, aké som doposiaľ videl, tú "zvláštnosť" a špeciálnu vlastnosť, že sa jednoducho nedajú zabiť - ako zabiť niečo, čo už je mŕtve; má to všetko - slizkých zombíkov vyliezajúcich zo zeme, búrku na cintoríne, krásnu nahotinku, striekanie krvi, interžánrový odkaz a folklór dobový i žánrový, skrátka veľmi pekná a čistá záležitosť pre fajnšmekrov a tých, ktorí vedia, o čom je reč a dokážu to oceniť; (03.06.2008)

Romerovej Noci oživlých mŕtvol z roku 1968 sa ich O´Bannonov Návrat zďaleka nevyrovná. Pritom samotná myšlienka nebola vôbec zlá, kontaminácia spodnej vody vplyvom dažďa po spálení jednej z mŕtvol v krematóriu. Avšak okrem tohto momentu je tých svetlejších už príliš málo, snáď iba vydarená maska jednej z mŕtvol v sklade a príchod záchranárov do márnice, inak je to podpriemerná hororová komédia, počas ktorej mi však bolo skôr do plaču z výkonov hercov. Som rád, že už mám túto klasiku za sebou. (04.11.2018)

Napsal bych hororová komedie, ale to by znamenalo, že se strach bude mísit se smíchem, a to by v tomto případě nebyla pravda. Je to vlastně ztřeštěná komedie s populárním zombie motivem. Zpočátku opravdu svěží a vtipná, záhy ale nápady dojdou a ve druhé půli se film propadne do únavného stereotypu. Celkový dojem: 45 %. Pokud jste příznivci brakové hororové produkce, tak si můžete připsat libovolný počet hvězdiček. Scénárista totiž dobře věděl, o čem píše. (07.12.2013)