Diagnóza smrti

,,Óespé Hradec. V pořádku.“ Poslední Kalašovka mi zlepšila náladu opětovným obsazením Rudolfa Hrušínského, který by utáhl snad i béčko od Asylumu. Je pravda, že narozdíl od předchozích filmů je tento velmi ale velmi ponurý, smutný až depresivní. Příběh se ale odvíjí napínavě a i když je vrah už v druhé půlce jasný, dojde i ke zvratům. Čepek a Jandák jako tehdejší borci byli příjemným osvěžením. Nemocniční prostředí tomu ale uškodilo. Zvuk a obraz typicky postaru parádní, předabování se nádherně poslouchá a divák tak není rušen okolními zvuky z prostředí jako to bývá u současných filmů. Oproti předchozím Kalašovkám s Hrušínským je tento o třídu horší, možná je to způsobeno i tím, že je barevný. (20.08.2017)

Sice to nemá napínavou atmosféru svých starších bratříčků s majorem Kalašem ( v podání Rudolfa Hrušinského ), ale to příčítám hlavně tomu, že děj se odehrává v uzavřených místnostech (nemocnice, policejní služebna ) v momentě kdy se jdeme s majorem Kalašem vyvenčit ven, hned film nabírá lepší ponurovku. Měl bych výhrady k hudbě je sice dobrá, ale hraje v nevhodný moment, ne že by přímo určovala pachatele, ale hodně napovídá další vývoj. Major Kalaš (opět mluvím jen o "kalašovkách" s R. Hrušinským ) na rozdíl od předchozích dílů více mluví a debatuje se svým pomocným vyšetřovatelem což také trošku bere na napětí a atmosféře. Nicméně ve výsledku se stále jedná o kvalitní a napínavou podívanou s dobrými hereckými výkony a origoš zápletkou. (16.05.2010)

Formálně i co do atmosféry už je Diagnóza smrti jen slušně odvedené, takové standardní, československé řemeslo.    Onu sychravou či řekněme živočišnou a nejistou atmosféru šedesátek se tu snaží nahradit těžkotonážní psychologie plná deprese a pocitu osamění, lépe možná prázdnoty. Jako obrázek normalizační a ploché šedi sedmdesátých let zdařilé, ale pro mě osobně jen zvenku. Zatímco předchozí snímky, tedy především Vrah skrývá tvář a Po stopách krve, mne doslova pohltily, tady jsem zůstal jen tím, a docela nezúčastněným, divákem. Poslední "kalašovku" jsem navíc  poprvé "vyšetřil" dříve než pan major, což mi na zážitku taky nepřidalo. Šedivá trojka. (05.10.2022)

Tak jsme se dočkali návratu „starého Kalaše“ v podání Rudolfa Hrušínského, leč to bylo zároveň i poněkud smutné loučení. Do režisérského křesla se vrátil Petr Schulhoff, který této sérii vdechl onen punc nezapomenutelných detektivek československé tvorby, ale dle diváckých ohlasů už nedokázal navázat na úspěšnost svých třech předchozích filmů. Ani tento není vyloženě špatný (tedy alespoň já si to nemyslím), ale je pravda, že za svými slavnějšími předchůdci trošku pokulhává. Snad za to mohla i absence Brzobohatého, ale hlavně se tu nepodařilo navodit tak skvělou atmosféru. Ta ani tady není zlá, případ byl rozhodně zajímavý a ani vyvrcholení bych nechtěl zbytečně kritizovat. Jen to prostě jako celek sklouzlo do průměrných vod. Ale určitě jsem Diagnózu smrti neviděl naposledy. (22.03.2018)

Na pátý film v sérii to není špatné, jenže od kalašovky jsem čekal mnohem víc. Možná jí uškodila barva, protože atmosféra není mrazivá, ale tuctově normalizačně bezútěšná. Ani Petr Schulhoff se jako scenárista moc nevytáhl. Případ jsem rozpletl zhruba za půl hodiny a stačily mi k tomu dvě indicie. Chování některých postav je minimálně podivné a Kalaš ztratil svou původní jiskru. (25.06.2021)