Strach

Schulhoffova celovečerní prvotina coby předzvěst zlaté éry českého krimifilmu. Strach zatím jen opatrně a jako by náhodou zkouší polapit diváka, ale díky atmosféře se mu tento nesnadný úkol jeví podstatně lehčeji, než jiným soudobým filmům podobného žánru. Povinná (nutná) implementace ideologických a sociopolitických změn byla v rámci možností odsunuta až na samý okraj pozornosti, mnohem výraznější prostor ve filmu získávají charaktery jednotlivých protagonistů a především skvěle sestavená dvojice vyšetřovatelů v podání milimetrově přesného Hrušínského a charismatického Brzobohatého. Nadčasová práce s kamerou, navýsost unikátní fotogenický kontrast černobílých odstínů, intonace hudebního rozčilení. Nepodceňovat strach se vyplatí. V životě i ve filmu. (26.12.2013)

Petr Schulhoff se pomalu rozjížděl ve své plodné kariéře a již tímto filmem ukázal, že v sobě měl velice slibný potenciál. Já sice jako první film s majorem Kalašem viděl Po stopách krve (který se mi hodně líbil), ale ani tento nebyl vůbec špatný. Špionážní zápletka okořeněná o několik mordů se rozjela velmi slibně. Úvodní srážka a následné postupné vyšetřování sebou přinesli zajímavou atmosféru, ale narazil jsem tu i na několik méně záživných pasáží (kdyby se stopáž mírně zkrátila, dopadlo by to mnohem lépe). Hrušínský i Brzobohatý odvedli slušné výkony – to jsem samozřejmě od nich i očekával. Finální rozzuzlení nebylo rovněž špatné. Takže dávám lepší průměr 60%. (22.03.2018)

Tak už třikrát jsem svůj komentář přemazal, ne že bych se s ním tak sral a chtěl ho nominovat na mistroství světa komentářů, ale po každý jsem v něm prozradil tolik, že bych tím mohl potencionálního diváka připravit o možný zážitek a to bych nerad. Osobně si myslím, že se jedná o jednu z nejhorších "kalašovek", zejména díky záverečné části, která je zbytečně překombinovaná a v podstatě mě nebavila. Ono vůbec o napínavé atmosféře kalašovky "vrah skrývá svou tvář" se nedá mluvit ani ve zbytku filmu, ale vše fantasticky táhne tandem Hrušinský - Brzobohatý, leč i tady si myslím, že náhled na patrání byl značně odfláklej. Většinou chlapi dostali všechna infa na podnose aniž by se nějak moc snažili a to právě byla asi ta hlavní chyba. Ovšem že by Strach dělal z diváka přímo debila to zas ne. Když nepočítám, že jako přihranický městečko zde posloužil Nový Knín, který je cca 15km od Slapský přehrady a kde byl natáčen mimo jiné film Ať žijí duchové, ale to je poznámka spíš pro mýho kámoše Honzíka, stejného milovníka filmových výletů jako jsem já, na hodnocení filmu to samozřejmě nemá vliv. (14.01.2011)

Filmy natočené podle klasika české detektivky Eduarda Fikera s majorem Kalašem patří k tomu nejlepšímu, co v žánru kriminálních filmů u nás bylo natočeno. Jsou to příběhy živé, s řadou překvapujících zvratů, vnutí diváka do toho, aby přemýšlel společně s kriminalisty,. A často v nich jde o řešení celospolečensky závažných trestných činů. V tomto případě je odhalena skupina českých fotografů, kteří jsou přinuceni kvůli vlastnímu špatnému svědomí z doby okupace spolupracovat ze západními špionážními centrálami. A strach z jejich odhalení je vede k vraždám. Kromě hlavních postav ztvárněných R. Hrušínským a R. Brzobohatým mě zaujala Helga Čočková, která v mládí oplývala neobyčejnou krásou a velmi dobře hrála často i cynické naivky, a potom skutečné "uchu"Ladislav Potměšil. (15.07.2017)

Ansámbl českých hereckých es v době, kdy je ještě takřka kojily jejich matičky. Nesmírně sympatické mi bylo zejména duo kriminalistů ve složení Hrušínský a Brzobohatý. Případ se zprvu zdál poněkud nezajímavý. Postupem času se však začaly objevovat nové a nové mrtvoly a divák se zaplétal do spletitého příběhu, který sahal až hodně do minulosti. Víc jsem si však užíval herce samotné, než tento příběh. [70 %] (29.09.2023)