Voľný pád

Tenhle film už asi budu mít jednou provždy spojený s nemocnicí, když jsem ho totiž viděl poprvé, tak jsem zrovna ležel po nehodě v nemocnici na rehabilitačním oddělení. Od té doby však už uplynuly tři roky a já jsem tento film viděl po těch třech letech znovu. Na rovinu musím říci, že už to nebylo takové jako napoprvé, protože už jsem věděl, co přijde, ale to vůbec nic nemění na tom, že jsem si ten film užil a že ho považuji za jeden z nejoriginálněších filmových počinů. Tenhle film se prostě jen snaží odpovědět na otázku, co když nám jednoho dne uletí nervy, zcvokneme se a začneme se chovat jak chceme bez ohledu na zákony či nastavené standardy. Co když vybočíme z průměru a budeme prostě dělat to, co se nám zrovna zachce. A tomuto filmu se na tyhle otázky povedlo velice uspokojivě odpovědět a je zde mnoho scén, které považuji za velmi zajímavé a zapamatováníhodné, dá se říci skoro až kultovní, jako např. dožadování se snídaně v bistru či scéna na golfovém hřišti. Tohle se prostě a jednoduše povedlo a rozhodně souhlasím s tím, že Michael Douglas zde zřejmě ztvárnil svou životní roli a Joel Schumacher natočil jeden ze svých nejlepších filmů, který lze jen těžko překonat. Originalita odsud jen prýští a já jsem ani za ty tři roky, které uběhly od prvního zhlédnutí tohoto filmu nezapomněl, jak kvalitní ten film je, a rád jsem si to včera znovu připomněl. Bez debat je to za pět hvězd. (30.06.2009)

„Bacha. Ja sa nesmejem.“ Strhujúci (akčný?) psycho(?) triler vyniká prepracovaným a originálnym scenárom o priemernom mužovi (výborný Michael Douglas), ktorému v rozhorúčenom aute prasknú nervy a vyberie sa peši (a s raketovkou v kufríku) naprieč dusným veľkomestom za svojou ex. Zanecháva za sebou chaos, bordel, mŕtvoly. Po jeho stopách vyráža starý detektív na odchode (Robert Duvall alias consigliori Tom Hagen z Krstných otcov). Voľný pád nedrhne. Naopak - ukážkovo odsýpa a ak vás aj v jednej chvíli rozosmeje, o dve sekundy neskôr vám úsmev mrzne na tvári a so šokom si prajete, aby ten stupňujúci sa teror už preboha skončil (teritoriálny spor patrí ešte k tým miernejším incidentom). (09.11.2004)

Brilantní zobrazení pulzující deprese v podání Michaela Douglese. William Foster vlivem okolností vyleze ze svého skleníku a nátlak tíživého ovzduší poněkud nevydýchá... a tak se vypořádá se současným stavem po svém. Joel Schumacher kritizuje nejen společnost, ale i soudobý uspěchaný trend a necitlivé prostředí, v němž člověk nemá čas ventilovat své emoce a kde je všechno "běžně" dovoleno. Zajímavá podívaná. (25.07.2008)

Nedávno jsem si vyslechl krásný dvouhodinový monolog všech firemních nedostudovaných menedžrů na téma: sundáme vám prachy, přihodíme pracovní náplň a především zodpovědnost, radujte se, loajalita je krásná věc, veselte se, přece sem nelezete pro peníze, volejte halelůja, šroubci vykurvený. Cestou k příbytku jsem si potrénoval výměnu kola u přibližovadla, neboť pražské ulice připomínají předpolí kdesi u Verdunu. Náladu mi prudce zvedla hodinka na poště, kde ten čupr systém prostě přeskočil moje vylosované numero (fakt, já na tu tabuli zíral celou dobu jak Somálec na paštiku), abych se od mužatky v kukani dozvěděl, že to prostě není možné, protože se to nikdy nestalo, jenom každý den si pár blbečků vymýšlí podobné kravinky, aby jí zhnusili službu národu (a práskla knírem tak, až mě odvála ze dveří). Do toho mi zavolala nějaká prodejkyně snů s dotazem, mám-li čas na monitorovaný hovor. Na mé suché ,,Ne!" mi sdělila, že můžu své úspory narvat do pařátů fungl nové finanční skupiny bla bla bla...Po zavěšení to klidně zkusila ještě dvakrát. V masně se mi snažil prasobijce vnutit údajně extra čerstvé kotletky, no celý páchl podezřele jarem až přes pult, zatímco na mase byla sem tam vidět bublinka. Na parkovišti před nákupákem jsem načapal u vozidla pár sympatických tmavočechů. Jeden nenápadně zandal šroubovák a na přímý dotaz mě ujistil, že ,,nhíc nesthíhli, théď théprf přííšlí, né", zatímco druhý parazit se v klidu pokusil vysomrovat cigáro. V mírně rozrušené formě jsem dorazil za dveře místa klidu, lásky a relaxace, útočiště těžce zkoušených, zkrátka domů. A stará ječí z obýváku - ,,kde seš? Si někde chlastáš a já tu furt jenom čekám jako ....". Přesně v tomto okamžiku se mi vybavil momentálně komentovaný film. Udržel jsem vodiče nervových vzruchů na uzdě. Zatím. Neserte mě, kurva! (16.07.2012)

Koho by nesrala dopravní zácpa plná nervózních lidí spěchajících do práce, šišlající ťamani s touhou proniknout na náš trh, smradlaví negři s motýlkama obtěžující své okolí a plný parky somráků? Z nějakého důvodu to je však většina z nás schopna přejít a řešit pouze konzumní kolotoč. Práce, nákupy a spát. Nám ostatním nezbývá než vzít baseballovou pálku, nůž nebo bazuku a jít světu ukázat, že s náma teda vyjebávat nebude! Další variantou je tento film. Něco podobného jsem dlouho hledal a především scény s nasraným Douglasem mě neskutečně bavily. (19.06.2011)