Voľný pád

Super film. Každému, kdo někdy zažil stav, kdy má člověk všeho až po krk a velkou chuť někomu pěkně namlátit, se nejspíš bude líbit. Na mne místy (tedy po určitou dobu) působil docela inspirativně :D Až zas někdy budu mít podobnou náladu, určitě si na tenhle film vzpomenu. Každopádně D-Fens to tak trochu přehání a dojde tak daleko, že veškeré chutě jej napodobit člověka rychle přejdou. Přecijenom řešit věci s chladnou hlavou je pořád výhodnější. (31.08.2008)

Tenhle film už asi budu mít jednou provždy spojený s nemocnicí, když jsem ho totiž viděl poprvé, tak jsem zrovna ležel po nehodě v nemocnici na rehabilitačním oddělení. Od té doby však už uplynuly tři roky a já jsem tento film viděl po těch třech letech znovu. Na rovinu musím říci, že už to nebylo takové jako napoprvé, protože už jsem věděl, co přijde, ale to vůbec nic nemění na tom, že jsem si ten film užil a že ho považuji za jeden z nejoriginálněších filmových počinů. Tenhle film se prostě jen snaží odpovědět na otázku, co když nám jednoho dne uletí nervy, zcvokneme se a začneme se chovat jak chceme bez ohledu na zákony či nastavené standardy. Co když vybočíme z průměru a budeme prostě dělat to, co se nám zrovna zachce. A tomuto filmu se na tyhle otázky povedlo velice uspokojivě odpovědět a je zde mnoho scén, které považuji za velmi zajímavé a zapamatováníhodné, dá se říci skoro až kultovní, jako např. dožadování se snídaně v bistru či scéna na golfovém hřišti. Tohle se prostě a jednoduše povedlo a rozhodně souhlasím s tím, že Michael Douglas zde zřejmě ztvárnil svou životní roli a Joel Schumacher natočil jeden ze svých nejlepších filmů, který lze jen těžko překonat. Originalita odsud jen prýští a já jsem ani za ty tři roky, které uběhly od prvního zhlédnutí tohoto filmu nezapomněl, jak kvalitní ten film je, a rád jsem si to včera znovu připomněl. Bez debat je to za pět hvězd. (30.06.2009)

Mám tísnivý pocit, že čím bylo pro Williama Fostera horko a dopravní zácpa, bude pro mě co nevidět věta "takový účet žádná banka nenabízí." Ale vážněji řečeno, Joel Schumacher a Michael Douglas nám velmi názorně dokázali, že každý máme svůj hraniční bod, nad kterým z nás spadne to, čemu říkáme civilizovanost, slušnost a ohleduplnost, a kdy do role ventilu nahromaděné frustrace nastupuje bezohledné, běsnící násilí. Volný pád je vražedně věrohodný film navozující jistotu, že i my se nezadržitelně řítíme směrem dolů a že ač je to cesta daleká, tvrdá země je blízko a bude to hodně bolet. (11.12.2007)

O co se to pokoušíte? To mě chcete zabít golfovým míčkem? Jako by nestačilo, že jste si zabrali všechny tyhle krásný pozemky pro svojí směšnou hru a ještě se mě snažíte oddělat golfovým míčkem! Tady by si měli hrát děti, rodiny by tu měli mít pikniky, měla by tu být zoologická zahrada a vy tady místo toho máte tyhle srandovní vozejčky pro starý dědky! Situace na golfovém hřišti kterou jsem vybral je jenom jednou z mnoha dokonale absurdních scének vytvářející v celku tenhle geniální film. Michael Douglas co zastává filozofii já jdu domů uhni mi z cesty ty sráči! podává bezesporu svůj životní výkon za který bych mu dal oscara. Nehraje tu žádnýho vylízance kterej zabije každýho koho potká to ne spíš je jeho výkon až znepokojivě uvěřitelný a reálný. Do toho ze sebe trousí naprosto neskutečný hlášky, který kdybych měl všechny vyjmenovat tak je to tak na 50 řádků. Každopádně ostatní mu celkem zdatně sekundují, ale přeci jenom je Michael svojí one man show tak trochu zastiňuje. Nicméně dokázal jsem se do jeho postavy dokonale vcítit a kdoví co bude až takhle jednou mrdne mě, pak je možný všechno. Každopádně filmový vrchol pro Douglase i Schumachera a zcela jasných 100% (02.07.2014)

Právě v tomto okamžiku se venku čerti žení - lije, fouká a je tam zima. Sahám na topení a zjišťuji, že hřeje, takže ten silný, mrazivý pocit můžu mít jen z dnešního Volného pádu. Michael Douglas se pro tuhle roli snad narodil, všechno jsem mu věřila. Ta beznaděj, kdy sedíte v nekonečné zácpě, je dusno, vedro zákonitě musela na labilního Fostera zapůsobit, že se jednoduše sbalil a pěšky se vydal městem domů. Měl fakt smolný den ... co se mohlo podělat, se podělalo. Lepila se na něj jedna pochybná existence za druhou a bylo jen otázkou času, kdy se v něm naplno probudí potlačované psychopatické sklony. Bylo uklidňující, že se kontroloval natolik, aby cíleně někomu ublížil. Taky zjišťuji, že si nemůžu vůbec vzpomenout na hudební doprovod, měla jsem pocit, že ve filmu je víc hudebního ticha, což bylo super! Člověk takhle mohl víc vnímat dialogy a různé jiné zvuky městských ulic. (15.05.2014)