Voľný pád

Tenhle film už asi budu mít jednou provždy spojený s nemocnicí, když jsem ho totiž viděl poprvé, tak jsem zrovna ležel po nehodě v nemocnici na rehabilitačním oddělení. Od té doby však už uplynuly tři roky a já jsem tento film viděl po těch třech letech znovu. Na rovinu musím říci, že už to nebylo takové jako napoprvé, protože už jsem věděl, co přijde, ale to vůbec nic nemění na tom, že jsem si ten film užil a že ho považuji za jeden z nejoriginálněších filmových počinů. Tenhle film se prostě jen snaží odpovědět na otázku, co když nám jednoho dne uletí nervy, zcvokneme se a začneme se chovat jak chceme bez ohledu na zákony či nastavené standardy. Co když vybočíme z průměru a budeme prostě dělat to, co se nám zrovna zachce. A tomuto filmu se na tyhle otázky povedlo velice uspokojivě odpovědět a je zde mnoho scén, které považuji za velmi zajímavé a zapamatováníhodné, dá se říci skoro až kultovní, jako např. dožadování se snídaně v bistru či scéna na golfovém hřišti. Tohle se prostě a jednoduše povedlo a rozhodně souhlasím s tím, že Michael Douglas zde zřejmě ztvárnil svou životní roli a Joel Schumacher natočil jeden ze svých nejlepších filmů, který lze jen těžko překonat. Originalita odsud jen prýští a já jsem ani za ty tři roky, které uběhly od prvního zhlédnutí tohoto filmu nezapomněl, jak kvalitní ten film je, a rád jsem si to včera znovu připomněl. Bez debat je to za pět hvězd. (30.06.2009)

Možná nejlepší Schumacherův film (nechci zapomínat na "8MM"), který stojí na bezchybném výkonu Michaela Douglase. Nezapomenutelný je ovšem také Robert Duvall v roli chápajícího a manželku milujícího policajta. Jen si představte jak je to jednoduché - rupne vám v bedně z toho strašlivého shonu moderní civilizace a najednou není cesty zpět. Lidská psychika je opravdu křehká. (19.08.2003)

Chytře napsaný příběh o chlápkovi, kterému ruplo v bedně a chce si to vyřídit s celým světem a my mu při tom držíme palce. Výborný Michael Douglas a neméně skvělý Robert Duvall (nevím, co proti němu každej má, obzvláště v tomto filmu). Skvělý film, který mne sice neposadil na prodloužená záda (i když závěr k tomu neměl daleko), ale bylo mi v jeho společnosti příjemně. 75%. (26.09.2011)

Mistrně natočená i zahraná schizofrenie a pekelný výlet až na samé dno lidské duše. Michael Douglas v roli muže, kterému tak trochu povolí společností šponované nervy a vezme osud do svých rukou. Stačí malá souhra několika nepříjemných náhod či událostí a muž, který si je jistý svým životním postojem a prioritami, je rázem na druhé straně barikády. Co je dobro a co je zlo? A jak vypadá spravedlnost? Existuje vůbec? Člověk, který měl skvělou práci i rodinu, se během jednoho dne dostane na šikmou plochu a může ztratit vše, na čem mu kdy záleželo. Najde cestu zpět? (17.11.2009)

Nedávno jsem si vyslechl krásný dvouhodinový monolog všech firemních nedostudovaných menedžrů na téma: sundáme vám prachy, přihodíme pracovní náplň a především zodpovědnost, radujte se, loajalita je krásná věc, veselte se, přece sem nelezete pro peníze, volejte halelůja, šroubci vykurvený. Cestou k příbytku jsem si potrénoval výměnu kola u přibližovadla, neboť pražské ulice připomínají předpolí kdesi u Verdunu. Náladu mi prudce zvedla hodinka na poště, kde ten čupr systém prostě přeskočil moje vylosované numero (fakt, já na tu tabuli zíral celou dobu jak Somálec na paštiku), abych se od mužatky v kukani dozvěděl, že to prostě není možné, protože se to nikdy nestalo, jenom každý den si pár blbečků vymýšlí podobné kravinky, aby jí zhnusili službu národu (a práskla knírem tak, až mě odvála ze dveří). Do toho mi zavolala nějaká prodejkyně snů s dotazem, mám-li čas na monitorovaný hovor. Na mé suché ,,Ne!" mi sdělila, že můžu své úspory narvat do pařátů fungl nové finanční skupiny bla bla bla...Po zavěšení to klidně zkusila ještě dvakrát. V masně se mi snažil prasobijce vnutit údajně extra čerstvé kotletky, no celý páchl podezřele jarem až přes pult, zatímco na mase byla sem tam vidět bublinka. Na parkovišti před nákupákem jsem načapal u vozidla pár sympatických tmavočechů. Jeden nenápadně zandal šroubovák a na přímý dotaz mě ujistil, že ,,nhíc nesthíhli, théď théprf přííšlí, né", zatímco druhý parazit se v klidu pokusil vysomrovat cigáro. V mírně rozrušené formě jsem dorazil za dveře místa klidu, lásky a relaxace, útočiště těžce zkoušených, zkrátka domů. A stará ječí z obýváku - ,,kde seš? Si někde chlastáš a já tu furt jenom čekám jako ....". Přesně v tomto okamžiku se mi vybavil momentálně komentovaný film. Udržel jsem vodiče nervových vzruchů na uzdě. Zatím. Neserte mě, kurva! (16.07.2012)