Voľný pád

Nedá se sice říci, že Volná pád disponuje nějakým super příběhem, ale stejnak je to super film. Pozorovat bezemotivního hrdinu Williama Fostera, kterému nejde o nic jiného, než se vrátit domů je totiž zábava. William totiž neovládá své chování, pokud jej někdo naštve, ohrozí ho, sám si podepíše rozsudek smrti. Přesto ovšem samotný hrdina nechce, aby za ním zůstávala jen samá mrtvá těla, zabíjí jen pokud je opravdu naštve a potřebuje svůj vztek ventilovat. Teď se ti z vás, kteří nemělo to štěstí film vidět nejspíše ptají co je na násilí vtipného... Musím vám odpovědět, že nic. Nemám rád násilí, ale pokud je podáno tak úžasně, s nadhledem, jak tomu činí Joel Schumacher je opravdu o zábavu postaráno. Dokonalé jsou například dvě scény s telefonní budkou... nebudu je nijak popisovat, abych vám nezkazil překvapení, ale opravdu stojí za to. Celkově vzato je film Falling Down snímkem se skvělými hereckými výkony, úžasným scénářem a dokonalým Michaelem Douglasem v hlavní roli (záporák v černém oblečku nebo bílé košili s kravatou je prostě dokonalý - a ten jeho absolutně neemotivní výraz, prostě chuťovka). Mohu jen doporučit. (09.02.2006)

Další z brilantních snímků, ve kterém volí jedinec revoltu jako jediné možné východisko. S hlavním hrdinou Williamem/Billem (Michael Douglas v jedné ze svých životních rolí), který je „násilník“ a mívá psychické problémy, tak strávíme jedno SKUTEČNĚ nervózní odpoledne. Po strhujícím rozjezdu ale ve druhé polovině mírně ztrácí tempo a nejde si tak radikálně za svým jako podobně laděné snímky (The Fight Club). Schumacher tak nahlas říká jisté věci, ale vyslovuje je člověkem, který není právě kompetentní. Kontroverzi tématu o radikálním řešení potlačené frustrace tak na závěr mírně shodí a otupí. Ale dá se to ustát. Každopádně jde o jeden z nejpodařenějších filmů první poloviny 90. let – totéž platí i o Schumacherově filmografii. (19.06.2007)

Nedávno jsem si vyslechl krásný dvouhodinový monolog všech firemních nedostudovaných menedžrů na téma: sundáme vám prachy, přihodíme pracovní náplň a především zodpovědnost, radujte se, loajalita je krásná věc, veselte se, přece sem nelezete pro peníze, volejte halelůja, šroubci vykurvený. Cestou k příbytku jsem si potrénoval výměnu kola u přibližovadla, neboť pražské ulice připomínají předpolí kdesi u Verdunu. Náladu mi prudce zvedla hodinka na poště, kde ten čupr systém prostě přeskočil moje vylosované numero (fakt, já na tu tabuli zíral celou dobu jak Somálec na paštiku), abych se od mužatky v kukani dozvěděl, že to prostě není možné, protože se to nikdy nestalo, jenom každý den si pár blbečků vymýšlí podobné kravinky, aby jí zhnusili službu národu (a práskla knírem tak, až mě odvála ze dveří). Do toho mi zavolala nějaká prodejkyně snů s dotazem, mám-li čas na monitorovaný hovor. Na mé suché ,,Ne!" mi sdělila, že můžu své úspory narvat do pařátů fungl nové finanční skupiny bla bla bla...Po zavěšení to klidně zkusila ještě dvakrát. V masně se mi snažil prasobijce vnutit údajně extra čerstvé kotletky, no celý páchl podezřele jarem až přes pult, zatímco na mase byla sem tam vidět bublinka. Na parkovišti před nákupákem jsem načapal u vozidla pár sympatických tmavočechů. Jeden nenápadně zandal šroubovák a na přímý dotaz mě ujistil, že ,,nhíc nesthíhli, théď théprf přííšlí, né", zatímco druhý parazit se v klidu pokusil vysomrovat cigáro. V mírně rozrušené formě jsem dorazil za dveře místa klidu, lásky a relaxace, útočiště těžce zkoušených, zkrátka domů. A stará ječí z obýváku - ,,kde seš? Si někde chlastáš a já tu furt jenom čekám jako ....". Přesně v tomto okamžiku se mi vybavil momentálně komentovaný film. Udržel jsem vodiče nervových vzruchů na uzdě. Zatím. Neserte mě, kurva! (16.07.2012)

Super film. Každému, kdo někdy zažil stav, kdy má člověk všeho až po krk a velkou chuť někomu pěkně namlátit, se nejspíš bude líbit. Na mne místy (tedy po určitou dobu) působil docela inspirativně :D Až zas někdy budu mít podobnou náladu, určitě si na tenhle film vzpomenu. Každopádně D-Fens to tak trochu přehání a dojde tak daleko, že veškeré chutě jej napodobit člověka rychle přejdou. Přecijenom řešit věci s chladnou hlavou je pořád výhodnější. (31.08.2008)

Co se týče Michaela Douglase:ten tu podal svůj rozhodně nejlepší výkon, ale filmu jako takovému bych moc vyšších ambicí nepřisuzoval, čímž samozřejmě nechci říci, že by to, co nám bylo naservírováno, nestačilo. Schumacherovi také prospělo, že se zaměřil spíš na tu pravou filmovou stránku věci, případně na řadu komediálních momentů a nesnažil se vyluzovat falešné tóny v podvědomí diváka. Kdo tady mermomocí hledá vyšší myšlenku, asi najde, ale u tohoto filmu by se měl spíše bavit, a srovnání s Nirovým Taxikářem je dost nesmyslné. (17.03.2005)