Les Liaisons dangereuses
Dangerous Liaisons
Réžia:
Josée DayanKamera:
Caroline ChampetierHudba:
Angelo BadalamentiHrajú:
Catherine Deneuve, Rupert Everett, Nastassja Kinski, Leelee Sobieski, Danielle Darrieux, Françoise Brion, Andrzej Żuławski, Josiane Stoléru (viac)Obsahy(1)
Snad jen té nejmladší generaci je nutné vyprávět příběh nejslavnějšího románu v dopisech, který vydal v roce 1782 Choderlos de Laclos pod názvem Nebezpečné známosti, aby tak odhalil mravy ne-li celé aristokracie, tedy alespoň její nejelegantnější části. Opět se tedy staneme svědky sázky Valmonta a paní de Merteuil, která zničí nejeden lidský osud, protože jak praví tato navenek úctyhodná dáma: "Jsou lidé, kteří při sobě stojí v dobrém, kdežto my při sobě stojíme ve zlém." (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (23)
Jsou literární záležitosti, které mají platnost, ať jsou zasazeny do jakéhokoli místa i času. Mohou být stále aktuální, když samy postavy nevypadají a nemluví jakoby byly přeneseny v čase. Nedokážu si představit, jak by se někdo v dnešní době mohl nechat manipulovat takovým způsobem, jakým to dělá postava Catherine Deneuve - ač stále neskutečně půvabná. Velmi slabé Nebezpečné známosti. ()
Obsazení Valmonta a madame de Tourvel je typově parádní, nic to ovšem nemění na faktu, že tato televizní podívaná by se mohla jmenovat "Velmi nebezpečná fraška". Jedna hvězdička za obsazení Danielle Darrieux do role madam de Rosemonde, protože mi připomněla noblesu starých francouzských filmů, na které se dá dívat pořád. ()
Šel jsem do toho s nadšeným očekáváním toho co můj oblíbenec Rupert Everett předvede jako Sebastian Valmont. Potom s tím, že si snad konečně zapamatuju kdo že to je ta Catherine Deneuve a pak také s tím, že mě snad toto zpracování definitivně dokope k přečtení Laclosova díla:) A když teď prozradím, že si radši dám Utrpení Mladého Werthera, asi už tušíte, že výsledek práce již zkušeného režiséra-inovátora historických románů Josée Dayana nebude nic extra. Přestože i tento Dayanův film je opravdu velkým výpravným dílem a Angelo Badalamenti složil hodně solidní hudbu, kouzlo doby přesunem kamsi do druhé poloviny dvacátého století jaksi vymizelo, čemuž napomáhá i poněkud rozporuplné obsazení. Rupert Everett nezklamal, stejně tak Nastassja Kinski (i když té jsem v některých momentech tak úplně nevěřil) a těší mě že mohu říci, že se z ošklivého káčátka Leelee Sobieski stává druhá Helen Hunt (alespoň co se fyzického vzhledu týká;)). Takže kde je problém? Zbývá nám jediná hlavní postava, a je to samotná madam de Merteuil...když nechápete jak tato žena, která vám absolutně nic neříká a neoslovuje vás, může být zřejmě nejobávanější intrikánkou Francie a rafinovanou svůdkyní, prostě je totálně nevěrohodná, těžko na vás celý film může zapůsobit. Když si pomyslím co by na místě Catherine Deneuve dokázala třeba taková Jacqueline Bisset, olalá, neváhal bych udělit čtyři hvězdy...bohužel takhle je to na slabší tři. ()
Markýza de Meurteuil a Valmont si bezcitně pohrávali s osudy jiných, sami však byli zranitelní, jak se nakonec ukázalo. Cožpak je lidský rod tak slabý, že nedokáže vygenerovat dokonale chladnokrevné, bezchybné predátory? Ze všech adaptací nejvíc cením tohoto Valmonta a potvoru Glenn Close z frearsových Nebezpečných známostí z roku 1988; Jeanne Moreau a Gérard Philipe z roku 1959 byli také dostatečně hustí. ()
Knihu jsem opět nečetl a co si pamatuju, tak je to snad má první verze adaptace slavného románu. Viděl jsem vlastně jen Formanovu verzi Valmont. Faktem je, že samotné dílo mě úplně nebavilo. Dlouho není zcela jasné, v jaké době se děj odehrává, ačkoli z oblečení, aut a dekorací se přibližná doba vyčíst dá. Neseděly mi ani herecké výkony či samotné prostředí. Neboť chvíli se snímek odehrával někde u moře ve Francii, pak v Paříži a najednou, jako by se střihem ocitly postavy na pobřeží Anglie (natáčeno ve Skotsku). Navíc se mi také nezdá, aby jakýkoli lidé, ač se samozřejmě spoléhá na jejich mladickou nevyzrálost, nezkušenost a naivitu, byli tak snadno manipulovatelní. Nikdo si nikdy nic neověří, u všeho se spoléhá na to, že se Valmontovi a paní Merteuil prostě věří, ačkoli je vlastně vůbec nikdo nezná. V 18. století tomu ještě věřit lze, ve 20. těžko. ()
Reklama