Obsahy(1)
Rok 1922, kdesi hlboko v austrálskom vnútrozemí. Utečenec, domorodý muž na úteku, je obvinený z vraždy bielej ženy. Traja bieli muži – Fanatik, Nasledovník a Veterán sú mu na stope s cieľom postavit ho pred súd. Pomáha im skúsený domorodý Stopár. Počas putovania nehostinným vnútrozemím sú členovia výpravy konfrontovaní s rasistickým praktikami Fanatika, ktorý sa nezastaví pred ničím. Stopárove motívy však zostávajú zahalené rúškom tajomstva. (Kino-lumiere.sk)
(viac)Recenzie (16)
Hledají a stopují domnělého vraha. Tři běloši a jeden domorodý stopař. V nádherné, nehostinné krajině. Den po dni, hodinu po hodině, minutu po minutě. Dere se to na povrch a nejde to zastavit. Jejich názory, víra i přesvědčení jsou tak rozdílné, že to, co možná nakonec naleznou, budou jen oni, takoví, jací jsou doopravdy. Hluboko zakořenění v rasismu, váhaví, výbušní, ale i nerozhodní, schopní odpouštět a možná najít odpuštění. A tohle vše, prošpikováno opravdu skvělou muzikou, která byla přesně tím malým zobáčkem, která rozhodla o mém bodovém hodnocení. Takže zase za pět, nečekaně. Jednu věc vím ale jistě. S tímhle pánem režisérem jsem ještě zdaleka neskončil. Pokud od něj ještě něco seženu. Bylo by to víc, než dobré, tohle si troufnu tvrdit po jeho prvním filmu. Ps: moc dík uživateli Ambron za link, máš to u mě. ()
film rozprávali stopárove oči jeho gestá a nesmierne podmanivé piesne v podani Archie Roacha (mimochodom vďaka za preklad textov piesni, mali naozaj zmysel a hĺbku). Hlavnú postavu hral domorodý Australčan a hral to úžasne. Suchý austrálsky buš pálivé slnko čierny domorodý stopár a traja odporní belosi. Dalo sa tušiť ako to skončí, ale to vôbec nevadí a som rád, že som sa s tým koncom nemýlil. ()
Pravdu má předhodnotitel StaryMech, tenhle film má blízko ke krámářským písničkám, k lidovým morytátům, které měly na konci mravní ponaučení. Hned mne praštily do oka ty naivisticky malované tabule, které jsou zde namísto explicitně krvavých scén. Proto i postavy jsou archetypální a putují vstříc svému osudu pouští, kde musí čelit svým ďáblům, tak jako staří světci čelili ďáblu v poušti (byť většinou s lepším výsledkem). Poněkud z toho vybočuje postava Stopaře, který zde má více nadhledu, poněvadž žije ve světě bílých i černých. Leč on v putování vzdaluje se světu bílých, což je symbolizováno jeho odstrojováním, ale zcela se již oprostit nelze. ()
"Stopař" není de Heerovým nejlepším filmem, ale lecos na něm zaslouží ocenění. V první řadě neokázale snímaná krajina a tvář Davida Gulpilila, která jako by byla její zmenšeninou. V druhé prvky přibližující dílo folklóru (v naší tradici by se nabízelo srovnání s kramářskou písní) : režisér nejenže zploštil příběh, postavy i dialogy do symbolické dvojrozměrnosti ; navíc prostřednictvím baladických písní vytvořil další vyprávěcí rovinu a akční výjevy nahradil příjemně expresivními malbami. Divákům se tak přiznaně předvádí nikoli skutečnost, nýbrž její naněkolikrát lomený odraz. Dílo pozoruhodné i přesto, že neříká víc než : rasismus je zlo. ()
Tohle není Western, není to ani náš Eastern, je to Southern ze spodní polokoule. Od dříve uvedených se ale liší jen v podrobnostech: na výpravu se veze spousta železa a koně jsou jsou svěží i bez pastvy. Pokud je tu ale nějaký významný rozdíl, pak je to pouze specifický přístup režiséra, Rolfa de Heera. Ale ani téma - hledání formule sprvedlnosti a svobody bez ohledu na rasu, bohatství a společenské postavení, nepřesahuje biblický axiom "oko za oko, zub za zub", snad ho jen pluralizuje (ale tak je tomu skoro vždycky): "oko za oči, zub za zuby." - Vrah se nevyznačuje tím, že zabije, ale tím, že zabíjí. ()
Galéria (7)
Fotka © Vertigo Productions
Zaujímavosti (3)
- Filmovanie prebiehalo na juhu Austrálie a filmári navštívili aj oblasti akými sú Arkaroola Wilderness Sanctuary, Gammon Ranges, Flinders Ranges či Dulwich. (MikaelSVK)
- O hudbu k filmu sa postaral Archie Roach - populárny domorodý hudobník pochádzajúci zo srdca Austrálie. (MikaelSVK)
- Pracovným názvom filmu bolo označenie Endangered. (MikaelSVK)
Reklama