Alice tu už nebýva

U Scorseseho filmů už jsem si zvykl na hudbu u které si věčně podupávám nohama. Jenže u Alice mi lítali nohy v jednom kuse. Zvlášťě ta úvodní, kdy se kamera pomalu dostává do baráčku rodiny Hyattů, ta byla skvostná. A pokud mám mluvit o filmu jako celku, tak nemohu jinak než pochválit zmiňovaného režiséra za obrovsky riskantní plán, který ovšem Martinovi vyšel jak jinak než báječně. Ellen Burstyn už si konečně nebudu pamatovat jen jako nebohou stařenu, která fetišisticky přilnula k reklamám ve filmu Rekviem za sen. Ale od teď bude v mé hlavě zakotvená jako milující, razantní servírka-zpěvačka, která má vyjimečný smysl pro humor. A ten scénář......lahoda! 85% (03.05.2008)

Alice vznikla za dost netypických podmínek, kdy Warneři byli již během natáčení The Exorcist tak nadšení z výkonu Ellen Burstyn, že jí nabídli, aby si sama vybrala libovolný projekt, ve kterém chce nadále hrát (či ho dokonce režírovat). Tak mezi haldou scénářů vyhrabala ten Getchellův a rozhodla se, že svěří jeho režii nějakému mladému dravému režisérovi. Coppola jí tehdy doporučil ať se mrkne na Mean Streets, ze kterých byla nadšená, ale nebyla si jistá, zdali mladý italoamerický floutek Scorsese je vůbec schopný natáčet ženské postavy. Napřímo se ho zeptala při osobním setkání, co ví o ženách, na což on pokrčil rameny se slovy "Nic, ale rád se o nich něco naučím." A tak tu máme Alici, vdovu středního věku s dospívajícím synem v příběhu plném postav, které dodržují tehdejší Scorseseho schéma naturalistické ukřičené a užvatlané nesnesitelnosti, akorát to tentokrát nejsou (pouze) namachrovaní muži, ale i ženy a děti, takže přirozeně při některých výměnách mezi hlavní postavou a jejím synem budete mít pocit, že byste raději chroustali sklo. Scorseseho chick-flick je zpětně prazvláštní bizár s podivným tempem (patrně způsobeným celkem zásadním sestříháním, zejména první třetiny), nervózní ruční kamerou, překvapivě srdcervoucími emocionálními scénami a s opravdu strašidelnými vedlejšími postavami. A tím se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu: Kdo je Vera? Co tam dělá ta Vera?! Kde se tam vzala? Co se jí vlastně stalo? Nic mi totiž v romantickém závěru nemohlo vzít větší vítr z plachet než když připlula do záběru, prohlásila "Feels like fall today." a zase z něj odplula. Co to... proč... Vera... fucking Vera?! (22.08.2023)

Film nám ukazuje těžký život ženy. Je to určitá obžaloba mužů - manželů. Jsou dominantní, žena je doma a musí poslouchat. Vše je o výchově, pokud v takovém modelu vidíme ideál života. Ale je to výhradně mužský egoistický svět, který nás živí. Krásný příběh, jak se zlomená žena s malým dítětem postaví zpět na nohy a nakonec najde i pravou lásku. Alice (výborná Ellen Burstyn) nikdy neměla štěstí na muže, ale po smrti jejího manžela se musí začít starat sama o sebe a svého malého synka. Cestou naráží na další muže, ale ti ji od mužského pokolení odrazují svou brutalitou a neschopností respektovat ženy jako partnerky více a více. Nádherné drama se zřejmě potřebným happyendem, aby naděje stále zůstávala. (15.06.2009)

Moc příjemná road movie z ranné tvorby Scorseseho. Celý snímek táhne skvělá Allen Burstyn, která v roli Alice působila sympaticky a vypadalo to, jako by svou roli ani nehrála. Zaslouženě získala Oscara. Trošku na nervy mi lezl její syn, který se většinu filmů choval jako naprostý spratek, který si zasloužil dostávat každé ráno preventivně na prdel. (06.01.2012)

Americké tragicky rozbité rodiny, teror na ženách s deťmi, ich nenapraviteľne nepodarené vzťahy s pochybnými mužmi, to všetko sú vďačné témy mnohých drám, tejto nevynímajúc. Pre Ellen úplne zaslúžená soška, síce to bolo trošku viac preplakané, ale budiš. Kristofferson a Keitel svoje postavy zvládli tiež dokonale, respektíve ich postavy boli dokonale zakomponované do príbehu. A potlesk si zaslúži aj ten chlapec v úlohe Aliciinho syna. Ale aj tak by to celé chcelo ešte trošku prihodiť dreva do ohňa. 75%. (05.02.2008)