Kasíno

""Federální agenti sledovali Nickyho tak dlouho, až jim došel benzin." Nějaký ten fórek se v ruletě občas objevil, ale jinak se Capo di tutti capi Scorsese tradičně vykašlal na mé filmové choutky a aby mě naštval, tak vytvořil film, který milují všichni ostatní a já v něm tu auru výjimečnosti nedokážu objevit. Mě totiž mafiánské praktiky nikdy nijak zvlášť nezpříjemňovaly život, komentování děje přes rozhovory postav mi připadalo poněkud nepřehledné a za obětování tří hodin svého života jsem očekával mimořádný zážitek. Ten se nedostavil, i když jsem ho toužebně vyhlížel - tedy minimálně ve formě sexu s Ginger. (25.07.2011)

Říká se, že dvakrát nevstoupíš do jedné řeky. Pokaždé to také neplatí, zrovna jako v tomto případě. Pět let po úspěšné mafiánské sáze "Mafiáni" se Martin Scorsese vrátil k podobnému vyprávění, tentokrát mapující historii jednoho casina v Las Vegas. Kamerové záběry jsou skvostné a kýčovitě barevné interiéry casina působí naprosto nadpozemsky. I přes tříhodinovou stopáž dokáže pan režisér diváka upoutat rovněž díky nabitému scénáři. Robert De Niro je jako vždy vynikající, role Sama Rothsteina mu byla psána jako na tělo. Sharon Stoneová v roli vypočítavé mrchy podala svůj životní herecký výkon (dokázala, že není jen a pouze sexsymbol, ale také vynikající herečka) a Joe Pesci dovedl svou postavu magora z "Mafiánů" do dokonalosti. Martin Scorsese stvořil mohutné epické dílo s autentickou, drsnou (scény s tužkou a s baseballkama se skutečně vymikají Hollywoodským tendencím), ale přezevšechno i malebnou tváří s jeho obvyklým filmovým posláním - obžaloba zatracování starých hodnot v proměnách času. 90%. (05.10.2008)

Martin Scorsese se s každou scénou neskutečně vymazlil a ono je to pak během sledováni Casina kurevsky znát. Hele to by na mě mohlo pršet, sněžit nebo po mě házet kameny a já bych nedokázal od tohohle filmu odrthnout oči. To je tak úžasně pohlcují příběh, že jsem si po skončení připadal jak kdybych se vrátil z Las Vegas, chodil do casina, kámošil se De Nirem, mafiánoval z Joe Pescim a šoustal se Sharon Stone. Zkrátka jsem si 178 minut připadal jak ten největší mafián na světě. Jenže on to není jen příběh co mě vyždímal. Tam pomalu co scéna, to blaho. Jak De Niro háže tou červenou kostkou nebo ten světle šedivý dým z cigaret na černém pozadí s hlavou Pesciho či náhled na chod Casina, to sou fakt lahůdky a vůbec nemluvím o té brutalitce z bejsbolkou z toho se mě vysloveně sevřela prdel. Taky jsem umíral z těch košil a k ním odstínově laděných kravat co si tam na sebe házel De Niro. Kapitola sama pro sebe jsou herecké výkony. DeNiro, Pesci a Sharonka své na role nalakovali takovým způsobem, že jsem z nich hotovej až do zániku světa. To se zase něco ve filmovém průmyslu hodně, hodně povedlo. (27.11.2007)

Sharon spouštějící se ve zlatém vědru zaprášeném od koksu do studny plné sraček a u rumpálu židovská továrna na peníze zvaná Sam Rothstein, jakožto hlavní aktér jednoho cílevědomého vzestupu, co skončil pádem do zapomnění. Zapomnění, znamenajícího zůstat naživu.. Pro mě nejlepší Scorseseho film s excelujícím cholerickým skřetem Pescim v roli Nicka Santora, jenž s psacím perem umí opravdu velké věci. Závěrečných pět minut "uklízení stop" při House of the Rising Sun je dech beroucí, stejně tak jako jedna z nejbrutálnějších filmových scén vůbec v podobě slavnostního zahájení baseballové sezóny u jámy v kukuřičném poli. Syrový mafiánský realismus. (29.08.2008)

Nezáleží na tom, že Casino nieje tak dokonalé ako niektoré staršie majstrové kúsky. Počíta sa to, že už od prvých sekúnd vás to cele strhne, svojou atmosféou, hudbou, hereckými výkonmi, "Scorseseovsky" detailným a vypiplaným opisom sveta kasín a vzťahov ľudí, ktorí sa v ňom nachádzajú. Pohltí tak, že po skončení filmu som bol unavený tým, ako intenzívne som musel túto story preźívať :). Let's call it masterpece. (10/10) (23.06.2009)