Kasíno

Gangsterky, kriminálky a filmy o mafiánech jsou většinou NA - JEDNO - BRDO, ale po shlédnutí Casina prostě musím změnit názor, protože když člověk vidí tohle, tak jako by mu někdo vstříkl novou krev do žil. Martin Scorsese umí točit filmy, a především umí točit gansterky, což se třeba nedá říct o režisérovi de Palmovi, který natočil pro někoho tak hodnotné skvosty jako jsou Neúplatní, Zjizvená tvář nebo Carllitova cesta a nechci ho nijak hanit, ale narozdíl od Scorseseho mi tento pán prostě trošku nesedl. Casino je film který má 171 minut, a udržte diváka v křesle takovou dobu. Já na to koukal v noci, do půl čtvrtý do rána, ležíc v posteli. Při obyčejném filmu bych byl během pár minut tuhej, ale tady to prostě nešlo. Životní příběh chlapa, kterého hraje deNiro totiž začíná a svižně, ale opravdu svižně, ubíhá celé tři hodiny, kdy se na konci nestačim divit, že to tak rychle uteklo, a to je hodně zvláštní. Málokdy mě film dokáže udržet takovou dobu, a tři hodiny už je pojem, ale tento film to dokázal. Ve čtyři s kruhy pod očima jsem si s chutí mohl přiznat, že tak dobře natočený film jsem dlouho neviděl, a okamžitě jsem si ho zamiloval. deNiro je elegán, role mu sedla, zde nelze někoho milovat nebo nenávidět, člověk prostě sleduje jak to svižně všecko samo od sebe plyne. Neexistuje hluché místo, neexistuje chvilka nejistoty nebo nedej bože nudy, neexistuje nic, co by se tomuto filmu dalo vytknout. Casino se pro mě stává filmem, který jsem si na první pohled dokázal zaujmout a tři hodiny sledování bylo pro mě jako procházka rájem, která se jen tak znova nezopakuje. (03.01.2009)

Obvykle máme jednoho vypravěče, který nás provádí příběhem, dělá nám vrátného, pokojskou, číšníka a my ho za to máme rádi a fandíme mu. Co když jsou ale vypravěči dva a skáčou si do řeči? Další Martyho precizní kriminálka, která překvapí tam, kde už jsme si mysleli, že to ani nejde. Bobby DeNiro jako vždy perfektní, Joe Pesci je tu za prcka, na kterého bych se bál i křivě podívat a Sharon Stoneové dělá čest svému jménu (je sjetá většinu filmu). (10.10.2010)

Dlouho jsem film odkládal, nakonec to nebylo vůbec špatný, ale 3 hodiny pro konverzační mafiánský film je zkrátka moc. Prostředí Casína bylo perfektní, ale tam se odehrává pouze první půle filmu v té druhé se řeší spíše vztah De Nira a Sharon Stone a to mi příliš atraktivní už nepřišlo, ale slabší čtverec dám, poněvadž je až s podivem, že jsem se nudou nesvíjel. 70% (17.03.2016)

Pro někoho možná jeden z nejlepších titulů Martina Scorseseho, pro mě jen místy poutavý retropříběh o jednom úpadku z výšin bohatství. Nejen osud bosse velkého lasvegaského kasina, ale i hráče ovlivňuje sebeklam: on doufá, že ho ona skutečně miluje, oni doufají, že opravdu vyhrají. Scorseseho přístup, který je málo příběhový, mi nikdy moc neseděl, tentokrát je mimořádně dlouhý a maximálně ukecaný, kdy (přiznejme si) šlo několik desítek minut dialogů vystříhat. Na druhou stranu je nekonečné Casino s výbornými hereckými výkony (Joe Pesci vede) skvělou dobovou atmosférou a „milou“ brutalitou. Holt přece filmová událost, když to tu každý erudovaně tvrdí, tak proč nelípnout pět hvězd? (03.04.2013)

"Doma by mě za to, co dělám, dali do basy. Tady za to dostávám ocenění." Asi pětkrát jsem u Casina smazala komentář, asi popáté ho vymýšlím znovu. Ať už totiž napíšu cokoliv, mám pocit, že to nikdy nedokáže vystihnout, jaký tento film je. Ano je to příběh o moci, nedůvěře, lásce, gamblingu, násilí, penězích a obyčejném muži, který jako jeden z posledních dostal příležitost stanout v čele velkého podniku ve Vegas. Je to příběh založený na skutečném životním osudu několika lidí. Je to příběh o casinu ovládaném mafií a o veškeré nezákonné činnosti, která se odehrává v jeho zákulisí. Je to příběh narvaný extra zajímavými postavičkami, od velkého šéfa Ace s tváří Roberta De Nira, kterému i přesto, že by vás za pár ukradnutých žetonů nechal zmrzačit, prostě nemůžete nefandit, přes agresivního zabijáka Nickyho v podání Joa Pesciho až po mrchu Ginger ztvárněnou Sharon Stone. Je to vůbec jedna z nejepičtějčích gangsterek, kde tři hodiny nejsou zdaleka tak dlouhé, jak by se mohlo zdát. Je to taky mistrovské dílo Martina Scorseseho, který podle mě dokázal najít tu citlivou hranici mezi tím být znamenitím vypravěčem (jako v 70. letech) a mimořádně koukatelným, až zkomerčnělým režisérem (jak ho známe dnes). Je to krimi, je to drama, je to thriller a je to také jeden z mnoha filmů, který si můžete pustit dvacetkrát a i po jednadvacáté z něj budete uchváceni. Je to film s obrovskou koncentrací žluté barvy v záběru, která tam i s těmi věčně blikajícími nápisy, obrovskými hotely a kontrastní nekonečnou pouští, kde je podle Pesciho zahrabáno mnoho problémů, neuvěřitelně sedí. Je to příběh balancující na hraně obsáhlé fresky a silného osobního dramatu, který je podbarven výborným soundtrackem. Jednoduše řečeno, je to nejen jedna z nejlepších gangsterek, ale i jeden z nejlepších filmů vůbec. "Šéf casina a jeho žena byli zavraždění. Poldové vyslýchali Nicka. Zabásli dealera ze Scirocca, vyslýchali Nicka. Našli mrtvoly v kufru od auta, vyslýchali Nicka. Právníka, vyslýchali Nicka. A když se začali pohřešovat neplatiči dluhů, Nicky byl v každejch novinách." Hm. A stejně ani tento popis nevystihuje to, co bych chtěla o Casinu napsat. (11.12.2007)