Mafiáni

Soundtrack: 1. Rags To Riches - Tony Bennett [2:51] ,2. Sincerely - The Moonglows [3:08] ,3. Speedo - The Cadillacs [2:24] ,4. Stardust - Billy Ward & His Dominoes [3:14] ,5. Look In My Eyes - The Chantels [2:20] ,6. Life Is But A Dream - The Harptones [2:43] ,7. Remember (Walkin' In The Sand) - Shangri-Las [2:18] ,8. Baby I Love You - Aretha Franklin [2:38] ,9. Beyond The Sea - Bobby Darin [2:55] ,10. Sunshine Of Your Love - Cream [4:13] ,11. Mannish Boy - Muddy Waters [5:24] ,12. Layla (Piano Exit) - Derek And The Dominos [3:53], (19.05.2011)

Scorseseho rozmanitá tvorba pokračovala také v devadesátých letech. A znovu u toho byl Robert De Niro. Gangsterský žánr posunul mísením humoru, mužských rituálů a každodenního strachu zase k trochu dle mého „snesitelnější“ poloze. Legendární Martin Scorsese tak znovu ukázal, že patří k nejpreciznějším filmařům posledních třiceti let a opětovně prokazuje svůj jedinečný cit pro filmové vyjadřování. Svět organizovaného zločinu je v jeho podání až nezdravě přitažlivý, znovu upozorňuje na násilí a moc peněz, sedl mi protentokrát podstatně víc než třeba rozmáchlý gangsterský epos Tenkrát v Americe Sergia Leoneho, i když (a už vidím ty šklebící se grimasy) ani jiné Scorseseho gangsterské výlety mi moc radosti neudělaly (nejlépe mi tak z toho vychází třetí v řadě – Brian De Palma). Mozaika o tom, jak se newyorský gangsteřík vypracuje na mocného muže mafie, nicméně skutečně dýchá. Ďábelský Joe Pesci!! (13.11.2013)

Monumentální freska. Mistrovské dílo, které nás přinutí, abychom na mafiánský svět nahlíželi z ptačí perspektivy, abychom se zbavili veškerého morálního zaujetí a přijímali předkládané pouze a jenom tak, jak je nám mistr Scorsese servíruje. Zdánlivé pedantství, puntičkářství a až patologické vyžívání se v detailech nám umožňuje jenom a jenom se kochat v dalších a dalších přívalech řečí, událostí, postav, vztahů, ale v neposlední řadě též zdánlivě podružných předmětů, což je nejlépe vidět na plných stolech a desítkách odrůd všeho možného koření, těstovin, pokrmů i nápojů. Samotný příběh je pojat spíše náčrtově a více než zběžně, že si někdo může stěžovat, že tu o nic nejde (S jedním takovým kacířem jsem film dokonce sledoval). Když si však uvědomíme, že byl film natočen podle skutečné události, musíme pouze složit hold nesmírné autentičnosti, nezaujatosti a dokonce neobvyklému druhu humoru, jež se tu prolínají a spoluutvářejí kompaktní a mistrovské dílo, kterému se všichni herci úplně podřídili, aby jim to však bylo jen ku prospěchu. Co by byl Ray Liotta bez tohoto filmu? Opravdové hvězdy jsou bezeporu Niro s Pescim, který tu vytvořil navýsost přesvědčivého, živelného gangstra, kvůli kterému su musím stále znova ptát: To že je ten trumbera ze Sám doma? Robert De Niro pak jako kdyby ve filmu trochu odpočíval s snad se i schovával, čímž právě dodal své postavě punc naprosté věrohodnosti. Jestli bych měl něco vytknout, tak snad jen, že Scorsese přeci jen poněkud zanedbal starost o Nirovo stárnutí, což je zvlášť markantní ve srovnání s jeho Zuřícím býkem. (20.12.2004)

Opět ta samá písnička. Tyhle filmy jsou ve všech případech úplně o tom samém a budou se asi točit pořád, protože to ostatní zřejmě baví, i když nechápu co je na tom tak zajímá. Hlavní hrdina se postupně prokouše z poskoka na uznávaného mafiána, je tu boj s jiným klanem, kde zabijou nějakýho hlavního člena a je z toho malér, zabíjejí se tu kamarádi - nepohodlní, jen tak, pak spadne klec atd, atd. (16.11.2018)

Protože jsem viděl Casino první, tak výtky na opakování jsou trochu nefér. I proto si Mafiáni udrží pět hvězd, i když s odřenýma ušima. Tahle gangsterka mě ale zase dostala. Nevím, jak to ten Scorsese dělá. Baví mě vypravěči, baví mě skvělí herci a baví mě to skoro tři hodiny v kuse. 4 a 1/2 hvězdy. (13.03.2010)