Mafiáni

Scorseseho mafiánský majstrštyk, v němž se objeví řada známých a výborných herců, kteří své kvality potvrzují v každé minutě, jež jim v tomto snímku náleží. Robertu De Nirovi role gangsterů sedí a je v nich opravdu přesvědčivý. Joe Pesci mě příjemně překvapil, že tu předvádí zcela jinou úlohu než byl "mokrý bandita" a nahání tu svoji cholerickou povahou opravdu hrůzu. Ray Liotta svým vzezřením vypadá skoro jako Joaquin Phoenix a ačkoliv není zrovna kladnou postavou, vzbuzuje jisté sympatie. Příběh filmu je působivý i z toho důvodu, že je založen na skutečných událostech a posledních několik minut bylo opravdu velmi napínavých. Hodnotím 4,5*, ale zaokrouhluji nahoru. (21.05.2011)

Mafiánský život je to, co by si chtěl každý užívat až do chvíle, než se promění v odečitatelnou účetní položku. Pak by s ním svůj nudný život již měnil málokdo. Nicméně mne mafiánské pozlátko nikdy moc nelákalo a ani na příběhu ústředního gangsterského tria jsem nic tak úžasného nespatřil. Ono je taky těžké být napnutý, když jsem nikomu z "hrdinů" nic dobrého nepřál a kdyby je přejel parní válec, tak bych titulky přivítal klidně o půl hodinu dřív. To nevypovídá nic o mém náhledu na Scorseseho filmařské umění, ale pouze o touze tvůrců dělat z odpadu společnosti její výkvět a mé výhrady k jejich počínání. (03.12.2015)

Mafiáni se stali legendou po právu. Scorsese nám ukazuje tehdejší zločinecké poměry bez zbytečných příkras, věrohodně, za vydatné pomoci typologicky perfektně obsazených herců a rozmanitého soundtracku, buduje dobovou atmosféru a pomáhá nám takřka dokonale porozumět specifické nátuře členů i vnějších stoupenců italské mafie. To vše pochopitelně zabaleno do formálního mistrovství, díky němuž nemá divák sebemenší možnost, aby třeba vinou vlastní chvilkové nepozornosti vypadl z perfektně sladěného rytmu, který dirigent Scorsese zkušeně diktuje prostřednictvím zmíněného soundtracku (kvůli hudbě bych chtěl tu doby tak moc zažít :), famózních herců (ústřední dvojice válí, Pesci nasazuje korunu) a skvělého scénáře, který staví hlavního hrdinu do konfliktu nejprve s morálkou (jeho otec), poté s rodinným životem a nakonec i proti svým, přičemž nepřestává gradovat a uchvacovat svou psychologickou věrohodností.. A zároveň je to soustavně nesmírně vtipné a vynalézavé (stop-motion, kterým se později inspiroval například Steven Soderbergh; chvílemi až groteskní, ale vždy relevantní násilí; cool kamerové jízdy v interiérech, přesouvání pozice vypravěče podporující komplexní vývoj příběhu). Casino mám sice radši, ale už Goodfellas se k dokonalosti drze a suverénně přibližují. 90% (20.06.2015)

Jeden z nejlepších Scorseseho filmů. Propracovaná mafiánská sága ho opět dala dohromady s De Nirem, který těžko zklame. Velice vyčnívá Joe Pesci, který podobnou roli pak ještě zahrál v Casinu. Nejlepším filmem to ovšem je i ve filmografii Raye Liotty a Lorraine Braccové. Nominace na Oscara za film, režii, scénář a střih a pro Braccoovou, Pesci ho za vedlejší roli získal. V Británii byl film oceněn za nejlepší film, režii a scénář a v Benátkách získal Scorsese Stříbrného lva za režii. (29.07.2003)

Scorseseho rozmanitá tvorba pokračovala také v devadesátých letech. A znovu u toho byl Robert De Niro. Gangsterský žánr posunul mísením humoru, mužských rituálů a každodenního strachu zase k trochu dle mého „snesitelnější“ poloze. Legendární Martin Scorsese tak znovu ukázal, že patří k nejpreciznějším filmařům posledních třiceti let a opětovně prokazuje svůj jedinečný cit pro filmové vyjadřování. Svět organizovaného zločinu je v jeho podání až nezdravě přitažlivý, znovu upozorňuje na násilí a moc peněz, sedl mi protentokrát podstatně víc než třeba rozmáchlý gangsterský epos Tenkrát v Americe Sergia Leoneho, i když (a už vidím ty šklebící se grimasy) ani jiné Scorseseho gangsterské výlety mi moc radosti neudělaly (nejlépe mi tak z toho vychází třetí v řadě – Brian De Palma). Mozaika o tom, jak se newyorský gangsteřík vypracuje na mocného muže mafie, nicméně skutečně dýchá. Ďábelský Joe Pesci!! (12.11.2013)