Réžia:
Martin ScorseseScenár:
Mardik MartinKamera:
Michael ChapmanHrajú:
Robbie Robertson, Eric Clapton, Ringo Starr, Neil Young, Martin Scorsese, Bob Dylan, Neil Diamond, Muddy Waters, Ronnie Wood, Howard Johnson, Joni Mitchell (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Dokument o posledním koncertu skupiny The Band a jejích hostů, jenž je také svědectvím o divokém rockovém životě 70. let. Na Den díkuvzdání roku 1976 pořádala rocková skupina The Band, jenž doprovázela Boba Dylana, ve Winterlandu v San Francisku svůj koncert na rozloučenou. Rozloučit s touto vlivnou formací se přišli také nejslavnější hudebníci konce 60. a první poloviny 70. let, a tak snímek nepředstavuje pouze strhující dokument o tomto historickém večeru, ale také vyprávění o rocku dané doby. Většinu filmu tvoří záběry z koncertu The Band a jejich hostů, vystupuje zde Eric Clapton, Ringo Starr, Neil Young, Joni Mitchell a mnoho dalších. Vrcholem snímku jsou pak rozhovory se členy skupiny, při nichž můžeme být přímými svědky jejich nekompromisního rockového života, názorů a zážitků. Režisér Martin Scorsese, který je v žánru hudebního dokumentu jako doma (jeho zatím poslední je o Rolling Stones) ukázal své velké filmové umění, když dění na pódiu i mimo něj bez citlivě a zbytečných exhibicí zaznamenal. Jeho režie si prakticky nevšimnete, ale přesto se Poslední valčík hned od svého vzniku stal doslova vzorem, jak správně natočit živý koncert. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (23)
I když ty písně neznám, i když jsem o The Band slyšel poprvé, z dokumentu/záznamu koncertu se na diváka alespoň částečně přenese ta skvělá atmosféra, stejně jako se na něj přenáší atmosféra kapely v době ukončení spolupráce. Z hlediska souvislostí se divák dozví dost na to, aby pochopil význam kapely, stejně jako i nutnost rozpadu. Martin Scorsese tak ukázal, jak skvělým je pozorovatelem a jakou má schopnost zachytit významné okamžiky, a to jak rozmáchle, tak i vnitřně. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/07/posledni-valcik-1978-80.html ()
NFR 2019 ()
║Rozpočet $35,000║Tržby USA $322,313║Tržby Celosvetovo $560,000║ ()
Nevyjádřila bych to lépe než uživatel pucmeloud........byl to super nářez :-) ()
Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. ()
Skupina The Band, Bob Dylan, či ostatní zainteresovaní nie sú mojej osobe hudobne spriaznení interpreti, takže myslím, že môžem hovoriť o filme viacmenej nezaujate. Pokiaľ ide o film, môj strohý popis by bol, že sa jedná o koncert s dokumentárnymi vsuvkami o skupine The Band a umelcoch, ktorí s ňou vystupovali. Koncert má svoje čaro, prestriedaním niekoľkých známych umelcov z neho robí naozaj neobyčajní zážitok a mňa si taktiež niektoré pesničky rýchlo podmanili. Dokumentárne prvky sú však len takým doplnením a výplňou dvojhodinovej stopáže. Niektoré fakty zaujmú, ale celkovo je to len akési flash prebehnutie celým pôsobením kapely. Nesnaží sa zájsť do hĺbky, vlastne sú to len také historky a vtipné príbehy, ktoré členovia zažili počas koncertovania. Ale volume sa počas filmu naozaj oplatí dať hlasnejšie. 80%. ()
Skorsýzi byl odjakživa fanoušek kvalitní hudby a naštěstí byl natolik odhodlaný přivlastnit si tuto scénu ke svému oboru a dát tak vznik geniálním dílům. Poslední valčík není výjimka. Snad jen nevyvážený poměr zvuku mi trochu vadil -v konverzačních scénách ze "zákulisí" velice tiché, někdy nebylo ani rozumět a naopak koncertní scény dost hlasité (což mi nevadilo, samo), ale mimo to si nemám naco stěžovat. ()
Martin Scorsese mistrně předkládá napůl záznam posledního koncertu legendární rockové skupiny The Band a napůl dokumentární náhled do osobnosti jejích členů, kteří na kameru dávají veskrze zábavné a vtipně rozhovory. A k tomu se dostaví celá řada hvězdných hudebních hostů. Musím říct, že dát si restaurovanou verzi v prostoru dobře ozvučeného kinosálu byl opravdu vtahující zážitek, při němž jsem se téměř cítil jako účastník onoho legendárního koncertu. Výbornou hudbu navíc doplňují nápadité kamerové záběry od kameramanské elity 70. let (Michael Chapman, David Myers, László Kovács, Vilmos Zsigmond...). Pro mě to byla doslova naplno prožitá filmová projekce a ideální příklad toho, jak divák může být zcela vtažen do díla. [KVIFF 2022] ()
Dobrá muzika přetrvá věky. Martin Scorsese pro ni měl slabost odjakživa, což tady dokázal dobře předvést. Záběry z koncertu sice přerušuje rozhovory s muzikanty, ale na zážitku to moc neubírá. Tahle kapela by si nejspíš stejně kvalitně vystačila i bez hvězdných hostů, ale na jejich večírku na rozloučenou jich vystoupila slušná řada. A snad s výjimkou trochu odstrčeného Rona Wooda je můžeme sledovat všechny. Technická stránka mne mile překvapila. Zatímco jsou v závěru titulky ohledně restaurování zvuku, i obraz dává na frak leckterým záznamům z posledních let (90%). ()
S režisérem Martinem Scorsesem se poměrně míjím, pokud jde o různá témata z prostředí mafiánského, gangsterského a jiného podsvětí, kterými se ve svých filmech rád a často zaobírá, zatímco mě zůstávají značně cizí. Ale občas se od nich dokáže odklonit a pak musím uznat minimálně to, že hudební vkus má Márty skvělý, zde bychom dokázali případně najít i společnou řeč a v tomto směru má mě i čím obohatit. :o) Už v Barvě peněz jsem ocenil mj. bohatou hudební složku plnou starší bigbeatové muziky a tentokrát jsem byl svědkem jedinečného výletu do hudebního světa v Americe 70. let. Z koncertu mě osobně neznámé kapely The Band, obohaceného v sekci hostů o přítomnost řady zvučných muzikantů a zpěváků, sálala přímo nákažlivá atmosféra a z nejedné písně i silné emoce. Vystoupení kapely s hosty, během něhož se vystřídala na jevišti pestrá řada různých hudebních nástrojů, mě dokázala chytit, ač jsem v 90% případech písně neznal. Autentická vyprávění historek muzikantů v rozhovorech s režisérem byla občas možná trochu tuctová a ničím překvapivá, ale určitě dobře dotvářela obraz o jedné hudební epoše a jako celek se to sledovalo příjemně. Jednoduchý, obyčejný hudební dokument doplněný o záznam koncertu, ale zároveň dvě unikátní hodiny plné výborné živé muziky! 80% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) ()
Na ranných Scorseseho filmech mě baví mimo jiné jejich taková ta halabalácká bezprostřednost, díky které máte občas pocit, jako byste nebyli součástí příběhu daného filmu, ale součástí jeho natáčení. Což vždycky připomněla například přiznaná i nepřiznaná camea režiséra. The Last Waltz byl dlouho připravovaný, storyboardovaný (!) koncert, kde za kamerami stáli lidi jako Michael Chapman, Vilmos Szigmont nebo László Kovács. Zároveň však v backstage byly připravené hory koksu, nevypočitatelní hudební hosté a v důsledku dlouhého natáčení (koncert skončil až v půl třetí ráno) postupně docházela či odcházela technika. K dovršení toho všeho se Bob Dylan patnáct minut před vystoupením rozhodl, že odmítá být natáčen, přičemž ale právě jeho přítomnost byla závazkem k tomu, aby studio film zaplatilo. Intenzitě záznamu koncertu pak dost přidává onen zadní plán, kde se pohybují všemožní najetí bedňáci, modifikuje se nastavení techniky a jednotlivé týmy si přeposílají fixou psaná čísla, na která blikají žárovkami a mě by fakt zajímalo, co to mělo znamenat. A mezi tím se jako tryskomyš pohybuje nahrocený Scorsese a dává si pozor, aby na něj někdo nešlápnul. The Last Waltz pak mimoto má ve světě koncertních záznamů důležité místo, kdy víceméně už fyzicky a psychicky vyčerpaná kapela se rozhodne navzdory všemu, uzavřít svoje období a to nikoli ve smutku a dojetí nad sebe samou, nýbrž s viditelnou úlevou. V něčem tak tento koncert symbolicky uzavírá woodstockovou hudební éru a ukládá ji ke spánku s drogami a nespokojeností vyřízenou hippie subkulturou, kdy za rohem již čekají reaganovské osmdesátky a s nimi i nová hudba, nová scéna i nové kapely a ty, hoši a děvčata, budou hrát dokud vám to nebude líto. A ještě dýl. ()
Poslední koncert skupiny "The Band" je pro mne v mnoha ohledech "srdeční záležitostí", takže nelze nedat nostalgických pět hvězdiček. A Martin Scorsese ukázal, že je velký filmař, když dění na pódiu i mimo něj bez zbytečných exhibicí citlivě zaznamenal. Jeho režie si prakticky nevšimnete, ale přesto je "The Last Waltz" od té doby "mustrem", jak správně nasnímat živý koncert. Nehledě na to, že tehdy byl opravdu ve správnou dobu na správném místě. ()
Masterpiece. 10/10! ()
Skvělý záznam rozlučkového koncertu kapely The Band, který je spíše "jen" špičkovým zachycením hudebního zážitku než dokumentem v pravém slova smyslu. Ve Scorseseho rozhovorech mimo pódium se nejde v ničem extra do hloubky, dozvíte se takových pár středně vtipných faktů a historek z let šedesátých, které nenásilně vyplňují chvíle mezi jednotlivými hudebními výstupy. Každopádně vidět to na velkém plátně v Karlových Varech byl zážitek. [80%] ()
Snímek jsem zhlédla jen kvůli projektu do školy. Oceňuji Scorseseho režii, nechá nás pozorovat, do dění nezasahuje, takže si opravdu připadáte jako návštěvníci koncertu. Pasáže z pódia se střídají s rozhovory, které poodhalí podstatu celé tehdejší doby. Písně byly skvělé, moje gusto. Ale film je na můj vkus dlouhý a musím říct, že mě mnohdy tak úplně nebavil. ()
ocenenia : MFF Cannes 1978 - nesúťažný výber ()
Aj ked hudobny zaner nie je moja salka kavy, vo svojej dobe to bolo urcite giganticke. ()
"Poslední valčík" je geniálně sestavený a natočený hudební film, který pro mě má jen jednu nevýhodu - moc mě skupina The Band nezajímá. Ale jinak je to fakt dobrý a nejvíc jsem si užil historky mezi hudebními výstupy. ()
závěr the last waltz >> jakýkoliv jiný crossover ()
Docela dobré.Bohužel mě to žánrově naprosto minulo. ()
Reklama