Zúriaci býk

S poměrně velkorysou stopáží (alespoň vzhledem k tempu vyprávění) to Martin Scorsese dokázal utáhnout tak, že jsem se ani chvíli nenudil. Vůbec ten způsob vyprávění zvolil dobře, podařilo se mu zpracovat docela dlouhé období a přitom se nestalo, že by se zbytečně utápěl byť jen v jedné ze životních etap hlavního hrdiny (někdy si vystačí s rodinným filmem či fotkami, jindy zas obsáhne časovou etapu pomocí prostřihů ze zápasů). A když už jsem u těch boxerských utkání, s potěšením můžu konstatovat, že mě moc bavily. Výborně zpracované, poutavé, dynamické a především skvěle sestříhané. Upřímně bych jich ocenil i víc, třeba na úkor slabšího konce (vůbec od chvíle, kdy se Jake objeví v jiné roli, začne film pozvolna trochu upadat). A najít si vztah k hlavnímu hrdinovi přes jeho výbušnost, žárlivost, podezřívavost spolu s paranoií není úplně snadné, naštěstí se film může plně opřít o výborného De Nira (maskéři mu šli též na ruku) a neméně výtečného Pesciho v roli jeho podobně nesympatického bratra. Celkově hodnotím solidními 4*. (18.05.2019)

Zase jsem naletěla, skočila jsem na špek všem těm pochvalným ódám na tento nudný film. Box mě nebaví, koukat se na to, jak si dva pánové chtějí vymlátit z lebek poslední zbytečky rozumu, mi přijde ještě stupidnější než se do těch hlav mlátit. Tento film je o jednom primitivovi, který se od jiných primitivů nechal mlátit do hlavy. A fakt nechápu, proč bych měla obdivovat zarputilost někoho, kdo si málem nechal rozmašírovat mozek. (04.05.2014)

Není to nejlepší Scorseseho film, ale určitě nejlepší De Nirův herecký výkon. V jeho podání jsem opravdu věřil, že se Jake LaMotta takhle asi choval (dost odpudivej týpek, já jsem mu prostě nedokázal fandit, když to byl takovej debil). Joe Pesci rovněž skvělé. Scény z ringu jsou velice působivé a opravdu dobře natočenné. Napoprvé jsem to úplně nedocenil, ale napodruhé jsem věděl co mám očekávat a tak jsem si to víc užil a konečně prozřel. (20.11.2005)

Martyho filmy jsou klasikou, kterou si nemuzu nechat ujit, takze Raging bull byl tak trochu povinnosti. Abych se priznal, cekal jsem to trosku jine. Tohle je pribeh o tupem boxerovi, vzdyt jako druhy Rocky, ten akorat vedel do ceho si muze bouchnout a svoji manzelku opravdu miloval. Tohle mi na tom vadilo asi nejvic, ale to je Scorseseho parketa, co nejvice nasili. Filmarina je to precizni, vsichni odvedli dobrou praci a Martyho ovecky (De Niro, Pesci) skvelou. Ale diky, uz nechci. (09.03.2008)

Scorsese podobně jako Tarkovskij nebo Coppola skutečně našel způsob, jak pracovat s „filmem“, jak ho doopravdy uchopit. ____ Výlučnost Zuřícího býka vidím hlavně v naprosto precizně natočených scénách. Scorsese se vyhýbá dvou událostem odehrávajícím se navzájem, nepoužívá dvě akce přes hloubi pole, nedělí plátno, neinformuje přes média (i ta TV je symbolicky rozbitá, nikoliv z důvodu poruchovosti televizních přijímačů, ale čistě jako odkaz na formální dominanty Scorseseho) a jen ve dvou případech sáhne po křížovém střihu. Jinak z 95% poctivě hněte jednotlivé scény, plastizuje je a inscenuje, dokud nejsou hotový. I souboje v ringu jsou motivovány více kompozičně než sportovně, viz práce kamery a procesy jednostranné subjektivizace a deformace vidění De Nira při zápasech. Je to všechno daný za prvé tím, jak u Scorseseho filmů vyjednává totální realita s totální stylizací. Je to krásný, ale skutečný to být nemůže, na to je to krásný až moc. A za druhé žánrotvorným estetismem Scorseseho - filmového spratka z Malibu generace -, kterým víceméně pomohl zachránit Hollywood na sklonku klasického období. ____ Rafinovaná rovnováha mezi tím, jak Scorsese nadržuje hlavní postavě homofobního mizogynika bez přátel, aby ji ihned záhy něco odepřel, a tak pořád dokola po celou stopáž, to zaujetí pro neschůdné a nesympatické činy je posledním prvkem k dokonalosti filmu. Nezatajuji, že se mě nějak bytostně dotkl. (20.08.2008)