Zúriaci býk

Scorsese podobně jako Tarkovskij nebo Coppola skutečně našel způsob, jak pracovat s „filmem“, jak ho doopravdy uchopit. ____ Výlučnost Zuřícího býka vidím hlavně v naprosto precizně natočených scénách. Scorsese se vyhýbá dvou událostem odehrávajícím se navzájem, nepoužívá dvě akce přes hloubi pole, nedělí plátno, neinformuje přes média (i ta TV je symbolicky rozbitá, nikoliv z důvodu poruchovosti televizních přijímačů, ale čistě jako odkaz na formální dominanty Scorseseho) a jen ve dvou případech sáhne po křížovém střihu. Jinak z 95% poctivě hněte jednotlivé scény, plastizuje je a inscenuje, dokud nejsou hotový. I souboje v ringu jsou motivovány více kompozičně než sportovně, viz práce kamery a procesy jednostranné subjektivizace a deformace vidění De Nira při zápasech. Je to všechno daný za prvé tím, jak u Scorseseho filmů vyjednává totální realita s totální stylizací. Je to krásný, ale skutečný to být nemůže, na to je to krásný až moc. A za druhé žánrotvorným estetismem Scorseseho - filmového spratka z Malibu generace -, kterým víceméně pomohl zachránit Hollywood na sklonku klasického období. ____ Rafinovaná rovnováha mezi tím, jak Scorsese nadržuje hlavní postavě homofobního mizogynika bez přátel, aby ji ihned záhy něco odepřel, a tak pořád dokola po celou stopáž, to zaujetí pro neschůdné a nesympatické činy je posledním prvkem k dokonalosti filmu. Nezatajuji, že se mě nějak bytostně dotkl. (20.08.2008)

Zuřící býk je nesmírně inteligentním film, nespadá do škatulek běžných dramat, či sportovních, popř. biografických filmů, nepřínáší divákovi to, co by mu bylo nejvíce po chuti, ale jen s přesností a hloubavostí profiluje charakter Jake La Motty a věnuje se jeho životu s poutavým zanícením i objektivním, nesoudícím odstupem současně. V podstatě lze říct, že La Motta je jeden z nejpropracovanějších filmových charakterů vůbec, není hrdina, ani antihrdina a přitom není diváku lhostejný - božská práce Scorseseho je až k neuvěření. K tomu naprosto famózní Robert De Niro a bylo by to dokonalé, kdybych se i dokonale bavil, jenže dokonale zábavný Zuřící býk není. Já mu to nevyčítám, je to film jiné kategorie, ale čísilka vždy dávám dle svých nepokryteckých pocitů -> 8/10 (03.07.2009)

[imdb: 8.4/10] | me: Nie je to z ďaleka len životopisný boxerský film plný skvelých záberov z ringu ... je to hlavne sonda do hĺbky súkromia Jakea LaMottu - pohľad na jeho komplikovanú povahu, pohľad na jeho rodinný život plný nervozity a žiarlovosti a pohľad na jeho výnimočné boxerské schopnosti. Film vo všetkých spomínaných smeroch vyniká vďaka neuveriteľnej hereckej oddanosti a obetám Roberta De Nira ako aj skvelej Scorseseho réžii a výborným "vedľajším" hereckým výkonom Joe-a Pesciho ... Tento film predstavuje dokonalú súhru všetkého čo je potrebné pre vznik kultu a to sa aj stalo. If you win, you win. If you lose, you still win. (18.07.2012)

Všichni o něm někdy slyšeli. A drtivá většina z nich se nad ním rozplývá. Já si dovolím konstatovat, že životní příběh boxerského mistra ve střední váze, podezřívavého žárlivého hovada (jak v ringu, tak i v kuchyni, že?) a posléze obtloustlého baviče v nočním podniku je sice díky De Nirovi a Scorseseho novátorském zobrazení boxerských sekvencí s dojmem bezprostřední účasti velmi působivý, ale k opakovanému zhlédnutí mě nedonutí. Klasické vyprávění o období slávy i pádů na hubu i kvůli napojení na mafii odezní, člověka zaujme De Nirův životní výkon i odcizení s bratrem Joeym, ale já dám stejně vždycky přednost Rockymu. I když jsou vlastně oba úplně o něčem jiném. Sorry.. (09.04.2015)

Černobílý autobiografický skvost, který je nejen nejlepším nemafiánským filmem Martina Scorseseho, ale řadí se i k absolutní špičce boxerského subžánru. Paradoxní je na tom to, že scének z boxerských klání by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. Zuřící býk vyniká někde jinde. Ve scénáři. Ve scénáři, který je spjat s postavou násilníka a cholerika LaMotty. První spolupráce trojice De Niro – Pesci – Scorsese dopadla více než na výbornou. De Niro se roli naprosto odevzdal. Jde to vidět nejen na fyzické přípravě, ale i psychické. Řada nezapomenutelných scének, detailní kamera, kompozice, stylizace, násilí. Scorsese zde sahal po Oscaru jako nikdy předtím a tenhle nezdar shledávám jako jednu z největších chyb v historii akademie. Co chcete víc než dokonalost? [Přesná stopáž: 124 min] (10.01.2007)