Zúriaci býk

I když černobílý filmy moc nemusim, tak u tohohle to ani nebyl tak velkej problem, jak to u mě býva. Film je dost pomalej a nikam se zbytečně nežene, i když je to občas trošku na škodu, další věc co si myslim že mohla být ještě lepší, jsou boxerský zápasy, je sice pravda, že jsou úžasně zpracovaný, De Niro je fakt krutej a ty záběry na tvář která schytává jeden úder za druhým a stříká z ní krev na všechny strany, jsou nezapomenutelný, ale většinou je ukázanej jenom konec toho zápasu a to je podle mě docela škoda, protože to mohlo být ještě mnohem zajímavější, ale taky musim říct že tenhle film neni ani tak o boxerských zápasech, jako spíš o životě úspěšného boxera, který je v soukromý neuvěřitelně žárlivý a nesnesitelný a čas od času někoho zmlátí. Robert De Niro to zahrál opravdu znamenitě a tý proměně co byla na konci, jsem ani nemohl uvěřit, že toho byl schopnej, skoro jsem si až myslel, že to je jinej herec a né ten De NIro, který byl samej sval a ani kilo navíc, ale nebyl jedinej kdo zahrál skvěle, určitě se musim zmínit taky o Joe Pescim, který moc nezaostával za výkonem De NIra i když nemá takový prostor, v podstatě můžu říct, že v tomhle filmu ani neni slbších výkonů a když se k tomu přidá Martin Scorsese, tak mi to ulehčuje rozhodování mezi 4 a 5* (21.05.2005)

Jedná se o film rozhodně nepopiratelných kvalit s příběhem, který doslova sálá svou specifickou a nezaměnitelnou atmosérou, kdy s hlavním hrdinou po celou dobu silně soucítíte v jeho klikaté životní cestě. Ale úspěch jde ruku v ruce ani ne tak s režií, jako spíše s výbornými výkony De Nira, Pesciho i Moriarty. To oni jsou vlastně neustále v centru dění, to oni na vás budou přenášet veškeré emoce, to jejich postavy vám budou v průběhu filmu připadat sympatické, ale i odpudivé. Stejně tak scénář je skvěle a chytře postavený, jakoby přesně na tělo hlavním představitelům. Přesto ale musím dát jen 4*. Určitě i vy znáte ten pocit po skončení filmu, který byl inteligentní, dobře zahraný i natočený, ale i tak se nemůžete zbavit pocitu, že to nebylo úplně ono, že tomu prostě něco chybělo. Tak Zuřící býk je pro mě přesně jedním z těch případů. (13.01.2012)

Všichni o něm někdy slyšeli. A drtivá většina z nich se nad ním rozplývá. Já si dovolím konstatovat, že životní příběh boxerského mistra ve střední váze, podezřívavého žárlivého hovada (jak v ringu, tak i v kuchyni, že?) a posléze obtloustlého baviče v nočním podniku je sice díky De Nirovi a Scorseseho novátorském zobrazení boxerských sekvencí s dojmem bezprostřední účasti velmi působivý, ale k opakovanému zhlédnutí mě nedonutí. Klasické vyprávění o období slávy i pádů na hubu i kvůli napojení na mafii odezní, člověka zaujme De Nirův životní výkon i odcizení s bratrem Joeym, ale já dám stejně vždycky přednost Rockymu. I když jsou vlastně oba úplně o něčem jiném. Sorry.. (09.04.2015)

Rasing Bull znamená pro Scorseseho další jen takové letmé a nesmělé pomrknutí do světa mafie. To pravé ořechové přišlo až o 10 let později. Nicméně Zuřící býk jakožto životopisný snímek funguje na jedničku. Filmu vládne pevnou rukou sehrané duo De Niro/Pesci. Škoda že se k nim nikdo další nepřiřadil. Potěší veliké množství náznaků, které pan režisér v pozdějších, hlavně tedy mafiánských snímcích náležitě rozvinul. Neotřesitelným faktem je že chorobného zuřivce a žárlivého tyrana LaMottu ztvárnil De Niro na několikrát podtrženou jedničku. Škoda poměrně slabé dvacetiminutovky na závěr. 85% (10.10.2012)

Ani ne tak film o boxu, jako spíše o boji citově nevyrovnané duše s okolím a posléze i se sebou samým. Příběh graduje zvolna a postupně, aby pak dosáhl emocionálního vrcholu ve scéně souboje s Rayem Robinsonem. Zde La Motta, obtěžkaný výčitkami svědomí, vykupuje své špatné skutky prostřednictvím dobrovolně přijímaných ran boxerskou rukavicí soupeře. Krev stříká na všechny strany a divák trne hrůzou a úžasem. Scorseseho režie je prostě fantastická, De Niro fenomenální, ale bylo by nefér nezmínit i skvělý střih a kameru. A v neposlední řadě Joe Pesciho, který je De Nirovi rovnocenným hereckým partnerem. Zuřící býk je film, který si diváka možná nezíská bezprostředně, i díky pomalejší první půlhodině, ale o to déle v něm později doznívá. (27.06.2004)