Taxikár

Scénář: Paul Schrader .. Ulice New Yorku jsou hodně špinavé. A někdo je přece musí pročistit.. Nejen tohle zatěžuje mysl válečného veterána Travise Bickleho. Obyčejného člověka s (ne)obyčejnými problémy. Žije totiž sám v bytě, své potíže s nespavostí řeší nočním taxikařením či v porno kině a vše si zapisuje do deníku, aby udržel svoje myšlenky pohromadě. Filmařsky velmi poutavá studie člověka a okolních vlivů, které mu nevědomky udávají směr jeho cesty. Sugestivní, syrové drama o člověku, jenž se rozhodne místo pozorování okolí také něco udělat a vyřešit.. Všechny scény, byť mohou některé vypadat zbytečně, dostávají dříve či později své opodstatnění a je zde i pár takových, na které se nezapomíná. Osobně se mi nejvíce líbilo, včetně závěru, Travisovo navazování vztahu s Betsy. Tím se dostávám k postavám a jejich hereckým představitelům. Ano, je to koncert, zejména věhlasný Robert a mladičká Jodie doslova prozáří každý záběr, ale zaujmou i vedlejší postavy. Velkou zásluhu na tom má režie. Scorsese a jeho práce je výtečná a na neskutečně vysoké úrovni .. to se přitom jen zahřívá, neboť vrchol jeho kariéry teprve přijde! 90% ___ Viděno též na plátně - 46. MFF KV. (09.01.2006)

"Někdo přece musí něco udělat." Bible všech osamělých magorů s bouchačkami. Vláčná, sugestivní, dojemná i vtipná a filmařsky mistrovská sonda do hlavy jednoho jednoduchého chlapíka, který nedokáže najít cestu ze své samoty a obklopen špínou velkoměsta podléhá svým "bad ideas". Solidní scénář a přímo famózní režie a atmosférický hudební podkres, skvělý De Niro, sexy Cybill Shepherd a za zmínku rozhodně stojí drsná, chaotická a krvavá závěrečná přestřelka i konec otevřený interpretacím. (15.09.2005)

Jak pravil Hwaelos: "Impozantní a do detailu vypiplané dílo nám předkládá ponor do psychiky nezpůsobilého sociopata, který se cítí být westernovým hrdinou, v hávu neonnoirových dekorací. Taxikář je velmi zemitý film s pomalým tempem vyprávění a specifickou atmosférou. Není snadné do něho proniknout, ale odměnou je nevšední zážitek." *** Mráz po páteři, o to mrazivější, že si uvědomujete, jak je kupodivu příjemný(sic!!), pramení z toho těžko uchopitelného rozporu, že nefalšovaného, zkratovitého a nebezpečného sociaopata vám představuje nesmírně krásná, stoicky klidná a precizně všímavá kamera. A pak ten hořkosměšný fakt, že hrdinou americké společnosti se stal čistě náhodou - bylo jedno, koho postřílí, po které dějové linii se vydá ze dvou možných - jestli to odnesou politici, anebo pasáci. A poslední špendík do strnulé šíje vám zasadí, když si počtete v anotaci filmu a mnoha komentářích - kde se praví, že je to film o boji válečného veterána se zlem a špínou velkoměsta - kolik lidí nepozná omezeného ubožáka s bordelem v hlavě, zvlášť pokud vám ho tak elegantně a vznešeně nasnímají, a je ochotno ho na vlnách skandovaných chvalozpěvů vynést do nebe. Myslím, že právě takové fackovací zrcadlo toužil Scorsese vytvořit. *** Zajímavosti od dona corleoneho tentokrát taky stojí za pozornost. (03.12.2013)

Jednou přijde skutečnej déšť a smyje z ulice všechnu tu špínu. Špínu, hnus a strach. A taky hodně násilí. Jeden z nejstylovějších snímků, co znám, z nočních ulic New Yorku. Scorseseho pozoruhodná sonda, do duše válečného veterána, který trpí nespavostí, prožívá post-vietnamský syndrom a je pro něho čím dál těžší zařadit se zpátky do společnosti. Taxikář dýchá neopakovatelnou atmosférou, je doprovázen asi nejlepší hudební linkou slavného skladatele Bernarda Herrmanna (Psycho) a výkon (a také účes!) hlavního představitele, zde nelze nazvat jinak, než výjimečným (skvělý je i Kouzelník (Peter Boyle) s vynikajícím dabingem Jana Přeučila). Nezapomenutelný film, De Nirova ONE MAN SHOW! (18.11.2009)

Dolar měl v polovině 70. let sice prokazatelně větší sílu než dnes, ale i tak zní fakt, že snímek stál pouhých 1,9 milionů v dnešní době neuvěřitelně. Přesto se peníze na projekt sháněly těžko a trvalo dlouhé 3 roky, než si ho Scorsese a De Niro prosadili. Scénárista využil skutečného případu úspěšného atentátu na prezidentského atentáta George Wallace, který se odehrál v roce 1972. Film ale kriminálkou v běžném slova smyslu není, spíš jde o psychologické drama o veteránovi vietnamské války, který po návratu domů nedokáže zapadnout zpátky do společnosti. Postupně se stává protipólem zakladatele Klubu rváčů Jacka z Fincherova slavného filmu. Ten v sobě koncentroval nespokojenost radikální městské intelektuální levice a myšlenku anarchistické vzpoury proti systému. Travis má naopak blízko k postojům radikální pravice, se znepokojením a vzrůstajícím opovržením sleduje život v dekadentním velkoměstě plném uvolněné sexuální morálky, zločinu a existenční nejistoty. Oba antihrdiny nespojuje jen chronická nespavost, ale i protest proti světu, který chtějí zbavit nepravostí. Kdyby Travis dotáhl svůj plán až do konce, byl by z něj v očích veřejnosti ukázkový padouch. Scorsese ale svou postavu nechává žít a dokonce ho v očích veřejnosti proslaví. Ironicky tak zesměšňuje dvojí morálku měšťácké společnosti. Několikanásobná vražda příslušníků městské galerky z Travise dělá nikoliv teroristu, ale odvážného bojovníka proti podsvětí. Své schytávají i příslušníci liberální městské elity. Aktivistka Betsy představuje ukázkového snoba a prezidentský kandidát Palantine je typický příklad profesionálního žvanila, který hovoří v mlhavých frázích. Scorsesemu hodně pomohlo, že nezaujal jednoznačný aktivistický postoj. Kolem snímku se v době vzniku vyrojilo spoustu polemik a vášní. Z Taxikáře se během pár let stal kult a narozdíl od mnoha jiných kousků myslím zcela oprávněně. Rozhodně nezestárl, postava Travise Bickla zneklidňuje diváky dodneška. Z mého pohledu je to nejzásadnější životní role Roberta De Nira. Bonus pro dnešního diváka představuje fakt, že z aktérů vedlejších rolí vyrostli v průběhu následujících dekád herci první ligy. Celkový dojem: 95 %. (02.03.2016)