Střípky ženy

[VIDĚNO 13.3.] Koprodukční snímek 'Střípky ženy' maďarského režiséra Kornéla Mundruczóa, který je zároveň celovečerní adaptací scénáře divadelní hry z pera jeho partnerky Katy Wéber, diváka v prvé řadě bezprecedentně územní již svým fenomenálním půlhodinovým prologem nasnímaným na jeden extrémně dlouhý záběr kompletně beze střihu - přičemž celá explicitní pasáž s porodem je bezmála nejvíce dechberoucí scénou minulého filmového roku - a v druhé řadě nepochybně zaujme svým decentně strukturovaným rozpadem jednoho milostného vztahu a celkově intimní anatomií v rámci tématu osobní ztráty...... Mundruczó prostřednictvím nekonvenčních stylistických metod a obdivuhodných vizuálních schémat natočil dokonalou melancholickou elegii, která velmi implicitně referuje o jedné ze stigmatizovaných a nejvíce tabuizovaných společenských problematik - tedy o posttraumatu ze ztráty dítěte. 'Střípky ženy' lze v mnoha ohledech definovat jako komorní divadelní tragédii přejatou do filmové podoby, která překvapivě disponuje neskutečně intenzivním fyzickým přesahem - snímku totiž primárně vévodí choreografie samotné kamery (vedené velice talentovaným kameramanem Benjaminem Loebem), která adaptuje a doslova kopíruje pohyb protagonistů po mizanscéně, čímž posléze vzniká těžko definovatelná formální synergie, které mohou závidět všechny americké artovky. A zatímco Mundruczó zde z režijního hlediska předvádí hotovu explozi tvůrčí nezávislosti, Wéberová důkladně vystavěla vzájemné vztahové vzorce a transgenerační disociace vně jednoho rodinného kruhu, jejichž členů se chopila samá herecká esa - Vanessa Kirby, prakticky hlavní středobod celého snímku, je (nejen svým neustálým apetitem žraní jablek) naprosto odzbrojující, a exceluje jako prozatím nikdy ve své kariéře - tudíž její výhra za nejlepší ženský herecký výkon na festivalu v Benátkách je zcela zasloužená. Ostatně jí také sekundují démonický Shia LaBeouf, či Ellen Burstyn která zde působí jako neocenitelný herecký klenot.... Netflix tak opět sklízí sladké ovoce úspěchu a zdárně atakuje oskarový ambice, a já mu to jednoznačně přeju - poněvadž na své platformě znovu nabídl autentický, divácky obohacující, a přesto emocionálně vyčerpávající zážitek, na nějž mnoho cinefobů určitě nezapomene. Každopádně když vezmu na závěr v potaz, že za přibližně 30 let se kvůli kritickému nadbytku mikroplastů zredukuje plodnost poloviny mužský populace - což jakožto zarytý environmentalista určitě vítám ͡° ͜ʖ ͡ - o to míň bude těchto potratových eskapád - už taky bylo na čase.... // VERDIKT: 8,9 jablečných semínek z 10 // 🍎🍏 (24.03.2021)

,,MUSÍŠ TO PŘEKONAT A JÍT DÁL….“ /// Takovou porci porodu…. jsem dostal naposledy u porodu. Tady je to spíš psychothriller než radostná událost a tím nám končí hodobóžový dny jednoho manželství. Rodinný drama. Na Netflixu si řekli, že od Manželský historie uběhl nějakej ten pátek a bylo by třeba ukázat lidem, že si v manželství žijou celkem dobře… A tak tu máme sebeubíjející film o neštěstí a osobní krizi člověka, který nás má rozveselit světlem na konci tunelu. Hele… tohle není pro mě… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se na domácí porod. 2.) Umřel nám parchant. /// Thx za titule „Ivana Ragusa“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (10.01.2021)

V úvodu je nepřetržitý 24 minutový emočně silný záběr domácího porodu na jeho konci děťátko začne porodní asistence v ruce modrat. Zbytek vyprávění je už roztříštěné. Je zde druhá dějová linka soud s porodní asistentkou za pochybení, která vyprávění opět usměrní. Manžel , stavební dělník, zdá se nese rodinné trauma hůře než ona a začne opět chlastat. Ona pocity skrývá v sobě a dlouho hledá sílu k prolomení společenského tabu, aby o svém traumatu z porodu a ztrátě dítěte mohla otevřeně mluvit. V průběhu filmu dostává od scénáře stále více filmového času pro její psychologickou studii.Čím méně hrdinka mluví o svých pocitech tím větší je nadúroda symbolů. Semínka jabloně nechává klíčit v tamponech, všudypřítomná jablka a jejich konzumace hrdinkou jsou zde proto, že hrdince narozená dcera voněla právě po nich. Kapitoly začínají záběry nedostavěného mostu. Vztah deprimovaných a zranitelných partnerů je čím dál tím chladnější, úplně z něj vymizel humor. K tomu přispívá opravdu děsivé, smutné počasí ve městě. Čekal jsem nějaké vyjádření ke kontroverznímu tématu domácích porodů, ale film je v tomto ohledu nestranný a není to jeho hlavní téma. Psychologický vývoj žena uvěřitelně dovrší. Pro Wanessu Kirby to byla první hlavní role a tuším že za výkon dostala ocenění na festivalu v Berlíně. (04.02.2021)

Tohle bych od Netflixu nečekal. Hodně intimní a dojemný film s bezchybnou hlavní dvojicí, která se v důsledku tragédie rozpadne a truchlí. A to velmi odlišně. Překvapil mě Shia LaBeouf, v téhle roli mě mile překvapil. Film je výzva a ne každej ji dá, ovšem stojí za to. Pro mě bezvýhradně za plnej počet. (13.01.2021)

Vzhľadom na to, že Kata Wéber (scenár) a Kornél Mundruczó (réžia) si sami prešli osobnou stratou podobnou aká sa odohrala aj v tomto filme, pôsobí to celé o to silnejšie a emocionálnejšie. Už ani nepamätám, kedy na mňa nejaký film pôsobil takýmto výrazným emočným dojmom. Štýl a forma tohto filmu však pôsobila natoľko realisticky a hodnoverne, že je priam nemožné, aby to v niekom emócie nevyvolalo. Film má množstvo predností: majstrovsky natočené, melodramticky podané, a psychologický rozmer skutočne intenzívny. K tomu výborné herecké výkony v podaní "manželov" Vanessy Kirby & Shiu LaBeoufa. To všetko robí z tohto filmu niečo nadpriemerné! Chýbalo mi azda len viac dialógov, ktoré by dokázali harmonizovať ten pretlak emočného napätia, ktoré sa tiahlo viacmenej celým príbehom. Btw. Po zhliadnutí tohto filmu asi po domácom pôrode nikto tak skoro nezatúži... (20.01.2021)