Střípky ženy

(8/10). Velice originální a umělecky natočené drama. Úvod filmu je velice intenzivní a prožíval jsem každou minutu bolesti Vanessy Kirby, která je mimochodem překrásná. Shia jakožto její manžel tady hraje vesměs to samé jako v dalších mnoha předchozích filmech, ale tato role mu sedla vážně skvěle. Tak trochu se v ní našel a jeho proměna charakteru je možná očekávaná, ale velmi dobře napsaná. Co hrozně moc oceňuji - celková odvaha vymanit se ze všemožných klišé a schopnost filmu jít svou vlastní cestou. Jsme svědky obrovské bolesti, ale zároveň překrásnému konci, který není nucený a dává to fakt smysl. Také plno metafor a skrytých odkazů je výsledkem fakt dobře napsaného scénáře. Očekával jsem kvalitní drama a dostal jsem daleko víc, než by se mi mohlo zdát. (16.06.2021)

Niet väčšej traumy, ako prežiť stratu vlastného dieťaťa. Každý sa s tragickou udalosťou vyrovnáva po svojom, pričom zachovať si zdravý úsudok, je v mnohých prípadoch doslova nereálne. Prvá polovica v rámci “fajtov” a menenie názorov dvoch partnerov či okolia paradoxne rapídne lepšia, ako posledná etapa, ktorá celý príbeh uhladila do stratena. Po odchode “LaBeoufa” zo scény už to nemalo takú silu. Ale inak dobrý film. (17.02.2021)

Těžký film a těžké téma, jež dokáže vyvolávat nesčetné kontroverze a polemiky. Mně tento film přinesl další herečku na seznam těch, které je třeba sledovat - Vanessu Kirby. Podala znamenitý výkon, nesmírně psychicky i fyzicky náročný a zcela zaslouženě aspiruje na Oscara, přestože v konkurenci Afroameričanek s velkou pravděpodobností neuspěje. Shia LaBeouf ji zdatně doplňuje a ve vedlejší roli exceluje velezkušená Ellen Burstyn. K domácím porodům jsem vždy zaujímal velmi negativní stanovisko, které se tímto snímkem ještě zesílilo. Každá žena a každý pár má samozřejmě svobodnou volbu, avšak může nastat toliko komplikací, na které sebelépe připravené domácí prostředí nemůže adekvátně zareagovat tak, jako nemocnice vybavená personálem a přístroji. (17.04.2021)

[VIDĚNO 13.3.] Koprodukční snímek 'Střípky ženy' maďarského režiséra Kornéla Mundruczóa, který je zároveň celovečerní adaptací scénáře divadelní hry z pera jeho partnerky Katy Wéber, diváka v prvé řadě bezprecedentně územní již svým fenomenálním půlhodinovým prologem nasnímaným na jeden extrémně dlouhý záběr kompletně beze střihu - přičemž celá explicitní pasáž s porodem je bezmála nejvíce dechberoucí scénou minulého filmového roku - a v druhé řadě nepochybně zaujme svým decentně strukturovaným rozpadem jednoho milostného vztahu a celkově intimní anatomií v rámci tématu osobní ztráty...... Mundruczó prostřednictvím nekonvenčních stylistických metod a obdivuhodných vizuálních schémat natočil dokonalou melancholickou elegii, která velmi implicitně referuje o jedné ze stigmatizovaných a nejvíce tabuizovaných společenských problematik - tedy o posttraumatu ze ztráty dítěte. 'Střípky ženy' lze v mnoha ohledech definovat jako komorní divadelní tragédii přejatou do filmové podoby, která překvapivě disponuje neskutečně intenzivním fyzickým přesahem - snímku totiž primárně vévodí choreografie samotné kamery (vedené velice talentovaným kameramanem Benjaminem Loebem), která adaptuje a doslova kopíruje pohyb protagonistů po mizanscéně, čímž posléze vzniká těžko definovatelná formální synergie, které mohou závidět všechny americké artovky. A zatímco Mundruczó zde z režijního hlediska předvádí hotovu explozi tvůrčí nezávislosti, Wéberová důkladně vystavěla vzájemné vztahové vzorce a transgenerační disociace vně jednoho rodinného kruhu, jejichž členů se chopila samá herecká esa - Vanessa Kirby, prakticky hlavní středobod celého snímku, je (nejen svým neustálým apetitem žraní jablek) naprosto odzbrojující, a exceluje jako prozatím nikdy ve své kariéře - tudíž její výhra za nejlepší ženský herecký výkon na festivalu v Benátkách je zcela zasloužená. Ostatně jí také sekundují démonický Shia LaBeouf, či Ellen Burstyn která zde působí jako neocenitelný herecký klenot.... Netflix tak opět sklízí sladké ovoce úspěchu a zdárně atakuje oskarový ambice, a já mu to jednoznačně přeju - poněvadž na své platformě znovu nabídl autentický, divácky obohacující, a přesto emocionálně vyčerpávající zážitek, na nějž mnoho cinefobů určitě nezapomene. Každopádně když vezmu na závěr v potaz, že za přibližně 30 let se kvůli kritickému nadbytku mikroplastů zredukuje plodnost poloviny mužský populace - což jakožto zarytý environmentalista určitě vítám ͡° ͜ʖ ͡ - o to míň bude těchto potratových eskapád - už taky bylo na čase.... // VERDIKT: 8,9 jablečných semínek z 10 // 🍎🍏 (24.03.2021)

Střípky ženy jsou pěkným záhulem na psychiku. Všechno to začíná v první půlhodině filmu, kdy se v průběhu komplikovaného domácího porodu začne otřásat i vztah ústředního manželského páru. Nechci nijak spoilerovat, ale spousta těch věcí se mě dotkla a zaujatě jsem film sledovala od začátku až do konce. Líbila se mi ta paralela umírajícího vztahu a pustnoucího bytu i ta záležitost s jablky. Naprosto jsem je chápala, oba. Pocitově mám blíž k jejímu vnímání. Malilinko mi to připomnělo film The Broken Circle Breakdown, který mě kdysi taky chytl za srdce. Nevím, jestli Střípky ženy budou oscarovým snímkem, ale mým srdečním určitě zůstanou. (17.04.2021)