1492: Dobytie raja

1492 jsem celou dobu považoval za jeden ze Scottových ranějších všeobecně uznávaných historicko-filmových vrcholů, o jehož kvalitách panuje všeobecná shoda. Asi za to mohlo tehdejší velkolepé pokrytí filmu v časopisu Cinema, v jeho stránkách jsem proležel značnou část dětství a přemýšlel o tom, jaké ty filmy asi musí být a pak také úseky filmu, co jsem jako malý spatřil, když to dávali někde v televizi a mně to dle nich přišlo zvláštně pomalé, dlouhé a zkrátka přesně takové, jako měly být ty filmy "na který se podíváš až vyrosteš".  A teď konečně po letech zjišťuji, že to byl kritický i komerční flop, který pro Scotta byl navíc zakázkovou prací, protože k blížícímu se pětisetletému výročí objevení Ameriky bylo třeba natočit nějaké filmy. Výsledný propadák pak režisér přesně dle svého stylu okomentoval "Mělo to neúspěch, protože vy Američani jste úplný dementi. A teď mi dejte prachy na další film." 1492 by se jinak mohlo dát číst jako alegorie na Scottovu filmařskou zkušenost, kdy musí horko těžko přemlouvat bandu arogantních tmářských omezenců, aby jim mohl ukázat "ráj na zemi" vědom si toho, že s jeho dědictvím si pak ale moc neví rady. Kolumbus ve zdejším Depardieuvě podání nepůsobí jako šlechetný pionýr, ale spíš jako všemi nenáviděný proaktivní korporát, který usilovně vede projekt, který pod sebe získal nikoli díky svým schopnostem, ale hlavně kvůli tomu, že ho nikdo jiný dělat nechtěl. V tom ale nespočívají největší kvality filmu. Ty jako obvykle hledejme v monumentální výstavbě scén, kdy prakticky každá má plnit nejen informativní, ale i ikonickou úlohu. A to vše bez jakéhokoli postmoderního pomrkávání. Naprostá úcta před historickým vyprávěním a i díky určité nepřizpůsobivosti je to další z úžasných režisérových imerzivních výprav do cizího světa. (13.08.2024)

Rok 1492 si pamatuju ještě ze školního dějepisu a Vangelisova hudba udělala také své. Ta je nezapomenutelná a snadno rozpoznatelná. Mám dokonce pocit, že je mnohem slavnější než samotný film. Natočit historický velkofilm nebývá nikdy jednoduchou záležitostí. Tady se to povedlo celkem slušně. Jen ta délka je neúměrná. (09.07.2009)

Je to tak, snaha po obrovském poselství se nesmí přehánět. Stačilo mi vidět Dobytí Ráje jednou, a nějak už netoužím ho vidět znovu. Tím nechci říct, že by se mi film nelíbil, to ne. Ale něco se muselo stát špatně, když se na film určitých nezadatelných kvalit nechcete znova podívat dřív než za takových deset let, čistě pro připomenutí. Jinak samozřejmě povinně zmiňuji Vangelisův (možná) vrchol kariéry. (01.06.2005)

Ridleyho zabery ve spojeni s Vangelisovou hudbou, to je zabijacka kombinace, ze ktere se rodi kulty. V pripade 1492 to sice neni neco az tak ultimatniho jako Blade Runner, ale i tady uz minimalne kvuli soundtracku nemuzu jit pod 5. Skvele historicke tema objevovani Ameriky, jedine co me otravovalo byla anglictina Gérarda Depardieu, coz mozna pusobi vic autenticky, ale stejne me to sere. 9/10 (01.06.2014)

"Peklo i ráj mohou být už na zemi. Neseme si je všude s sebou." Ridleyovsky epické, výpravné a kamerově parádní, soustředěné na charakter Kolumba, který je dostatečně zajímavý a přitažlivý, i díky charizmatu a výkonu Depardieua, jemuž přihrává skvadra kvalitních a výrazných herců (Weaver, Assante, Karyo, Langella, Wincott). Část před vyplutím bych snesl i delší, ale oceňuju, že to dramaticky neupadlo v druhé polovině, o což se postaral záporák v podání spolehlivě démonického Wincotta. Navrch božská Vangelisova hudba. "Nový svět je katastrofou." - "A ten starý... úspěchem?" (16.07.2018)