Kalašnikov

Sympatický počin, snaha zmapovať život človeka, ktorého tvár v podstate nikto nepozná a každý si pri spomenutí slova "Kalašnikov" okamžite vybaví len zbraň, sa podľa mňa podarila dobre. Nebolo to nič extra, veľa sa toho logicky točí okolo vojska, ale aj tak zaujalo. No čo už, niekto sa preslávi vynájdením lieku, niekto zostrojením smrtiacej zbrane. Napriek tomu paradoxne väčšina sveta viac pozná Kalašnikova než napríklad Fleminga, objaviteľa penicilínu. (05.08.2020)

Při hodnocení životopisných filmů mám vždycky dilema. Na jednu stranu se moc rád dozvím pravdivý příběh někoho známého/zajímavého, případně zajímavý příběh někoho, koho jsem do té doby neznal. Na stranu druhou mě velmi irituje, když se životopisný film nezakládá na pravdivých událostech, je upravovaný, nebo záměrně zavádějící. Vyhnout se tomu asi úplně nedá, vždyť obraz hlavní postavy často zkresluje už jen to, jaké hlavní události tvůrci vypíchnou/nezmíní, nebo období, kterému se věnují nejvíc. Zkrátka kontext. U ruských filmů je navíc ta věrohodnost, často překryta ideologií a nacionalismem. Takže pak už je to jen o tom, jestli bude dost i těch faktických informací, aby neměl divák čas pochybovat. A v tom je velká slabina Kalašnikova. Tvůrci vystavěli pomník prostému, ale talentovanému vynálezci, který překonal pár těžkostí, aby nakonec přišel s ikonickým samopalem AK-47. Samozřejmě za podpory matičky Rusi. O konstrukci AK-47 se mimochodem nedozvíte skoro nic. Těch pár zajímavých věcí, jako byly soutěže konstruktérů, mi na kvalitní životopisný film naprosto nestačí, takže za mě slabota. PS: nejsem hnidopich, třeba u Vremja Pěrvych mi bylo vcelku fuk, jak to bylo doopravdy a u Kódu Enigmy jsem taky nešťoural. Oba filmy totiž měly i něco navíc...solidní dramaturgický přesah. (21.12.2020)

Kalašnikovův život a vývojová cesta k ikonické zbrani jsou vděčný materiál pro životopisný film, který by šel více do hloubky. V tomto ovšem případě jde o víceméně konvenční záležitost, kde svůj díl musí vedle profesní a kariérní stránky dostat i osobní a romantická linie, aby se bavily i divačky. Film je po všech stránkách kvalitně natočený i zahraný, ale mně chyběl větší důraz na technickou stránku, konstrukční detaily, podmínky soutěží i představení ostatních konstruktérů. Já se třeba ve jménech jako Děkťarjev, Špagin nebo Sudajev orientuju, ale dovedu si představit, že řadě lidí až tak moc neřeknou. Přičemž minimálně poslední z nich by zasloužil víc prostoru. taky myslím, že takový film byl příležitostí (nevyužitou) vysvětlit konečně laikům rozdíl mezi samopalem (pistolnyj pulemjot=PP+D/Š/S) a útočnou puškou (avtomat). Vcelku jsem spokojen, ale je to zas tak tri celé peť, ne úplně čistá čtyřka. P. S. Pro všechny časy: AK NENÍ okopírované StG 44. To je jen taková klasická západní potřeba přidávat ke všemu úspěšnému ruskému něco západního, jako třeba vymyšlené označení "Mosin-Nagant", které neexistovalo ani za cara ani za rudých časů. Když už, lidi by si měli spíš hledět kulometu M60, což je už od pohledu kopie německé zbraně FG 42, přesto "kupodivu" k ikonické zbrani Johna Ramba nikdo nepřipojuje jméno Louise Stangeho. (28.08.2021)

Jasný.. AKčka jsou kult, všichni je milujeme a konstruktér takové zbraně si zaslouží poklonu. Problém je, že i když se to přibarví a zdramatizuje, pořád je to o pendlování mezi nákresy, dílnou a střelnicí a to prostě není materiál pro vtahující drama. Jurij Borisov to hraje na takového toho jednoduše bodrého vidláka s vizí, až to zavání kýčem. Olga Lermanová je krásná ženská. Chemie mezi ní a Jurijem funguje a ta romantická linka je tak překvapivě nejsilnější složkou filmu. Osobně mi to přišlo málo syrové. Všichni tady byli vlastně docela pozitivní, všechno vypadá mnohem hezčí a načančanější, než by člověk v Rusku na konci války čekal. Rusové si prostě natočili takovou nablýskanou pohádku o jejich národním pokladu. Nic víc, nic méně. (21.10.2023)

Bylo to něco mezi Ronem Howardem a reklamní kampaní mezinárodní společnosti. Prostředí stalinistického Sovětského svazu drceného nacistickými vojsky působilo téměř vlídně, a ty věčně rozzářené tváře vojáků mě postupem času začaly iritovat. O trochu vážnější a temnější myšlenky zavadil film jen dvakrát. I tak hlavní hrdina působil jako lehce asociální a rozčilujícím způsobem umanutý solitér. Jestli ho scénář polidštil, jak už to u podobných filmů bývá, tak bych s ním tedy pracovat nechtěl. (11.02.2021)