Čierny dážď

Uznání si zaslouží obsazení japonských partů vynikajícími herci (Ken Takakura, Tomisaburó Wakajama a především úchvatný Júsaku Macuda) a pár scén ve kterých vystupují. Ale jinak je Černý déšť xenofobní obludnost o tom, jak jsou Američané nejlepší a jak by každý měl následovat jejich principy. Narozdíl od Posledního samuraje, který se snaží o pochopení a nahlédnutí japonských tradic, tady je vystavěný příběh o tom, jak drsný bílý mastodont přijíždí do barbarské země, kde skoro nikdo nemluví anglicky a policie je naprosto neschopná, protože případy neřeší americkým způsobem. Jelikož se tu nedomluví, musí anglicky mluvícího šikmáče, který ho provází, naučit na své způsoby. Aby se měl kde odreagovat chodí za majitelkou baru, která je samozřejmě z USA (přece by se nezahazoval s nějakou žluťačkou). Zdejší vyobrazení Američanů paradoxně odpovídá tomu, jaké se objevuje i některých v japonských filmech 60. let, které reflektovaly poválečnou okupaci a kritizovaly americkou vojenskou přítomnost v Japonsku. (14.08.2008)

Filmy Ridley Scotta jsou vždy plné krásných a živých obrazů, ať již se odehrávají kdekoliv. Natáčí-li tento zručný řemeslník vydařený scénář, je zaděláno na filmovou událost. Černý déšť je skvělou ukázkou toho, jak to dopadne, když tato příběhová základna chybí. Vznikne nudná, místy opravdu špatná, pěkně natočená, blbost. Nerozumím co tohoto tvůrce motivovalo sáhnout právě po tomto scénáři, který až křečovitě působí jako nucená japonsko americká družba, ve které amíci ostatním ukazují jak se to má správně dělat. Herecky oybčejné a trapné, Douglase příběhem navíc provází asi ten nejnesympatičtější parťák v dějinách cop/buddy filmů v podání Garcii. A aby toho nebylo máo, hudba sebou nese obludné dozvuky 80. let, které jsou pro mě jen velice těžko stravitelné. (22.02.2013)

Výsledek „pochopitelně“ nedosahuje kvalit předešlých Scottových snímků, ale i když je v jejich stínu, dokáže tenhle osamělý bojovník v japonské Ósace zaměstnat divákovy smysly. Může za to především režisérův um navodit atmosféru a jeho výtvarný talent. A my mu to baštíme. Tedy alespoň zhruba první hodinku. Pak se nám z toho vytrácí nápad a dostáváme pouze rozbředle okázalou a veskrze prázdnou bublinu, která nestrhne. Je to ten typ filmu, který chce nabít umělými efekty, když se text na papíře scénáristy vyčerpá. Douglasově postavě navíc chybí zajímavost a napětí, naštěstí jsou tu kameraman Jan de Bont a Ridley Scott, kteří solidně zachytili tehdejší Japonsko. (09.05.2015)

Zcela podprůměrný snímek, který nabízí Michaela Douglase v roli neohroženého ctitele bez bázně a hany a Andy Garciu, kterému je useknuta hlava. Nemohu se zbavit dojmu, že Douglasovi tahle akční role vůbec nesedla A Ridley Scott režíruje dost mechanicky, aniž by vzbudil u diváka nějaké sympatie či emoce pro některou z postav. Prostě tohle mě nezaujalo. (31.01.2009)

Rozbeh je kostrbatý. Príchod do Japonska to ale posúva do zaujímavejšej roviny. Hlavne kvôli triu Douglas, Garcia a Takakura. Chémia medzi nimi funguje. Charakterovo sú rozdielni a každý prechádza počas filmu určitým vývinom. Od momentu, kedy Douglas uteká z lietadla a stáva sa z neho osamelý pomstiteľ, bez znalosti jazyka a dôležitých kontaktov je potom zvyšok filmu už len úsmevnou atrakciou. S vybuchujúcimi autami. S veľmi viditeľným dablérom v scénach na motorke a s finále, ktorého zmysel mi možno trošku uniká. Určité motívy(hlavne tie zo začiatku) necháva film nedoriešené a práve tento nevyriešený problém tomu výrazne podkopáva nohy. Ale aj napriek tomu dávam 4*. Tá hodina uprostred je totiž naozaj výborná. (18.02.2021)