Atentát

snímek plný napětí a akce, symbolicky doplněn o beethovenovu osudovou... plejáda hvězdných hereckých jmen, s jejichž postavami a osudy se divák snadno a rychle ztotožní, v druhé polovině hutná gradace až do samotného konce... i přes pár historických nepřesností a vlažnější začátek velmi dobrá rekonstrukce atentátu i mnohých událostí kolem něj, neřkuli dost možná nejlepší film tohoto budovatelského a později normalizačního režiséra... 70% (18.07.2012)

Film je rozhodně lepší, než sama skutečnost. Ve skutečnosti šlo v podstatě o amatérský akt této skupiny vyslané z Británie. Stačí vzpomenout na zapomenuté kolo (a dohledání majitele podle výrobního čísla), nespolehlivý samopal Stan, milostné avantýry aktérů... To, že RH zemřel, bylo především dílo náhody a tím, že skopčáci neměli penicilin, jinak by se ze sepse RH dostal bez větších problémů (zároveň nemyslím, že by byl v nemocnici RH v podstatě odstraněn, ať již na příkaz jeho nadřízeného Himmlera (kteý se ho bál), Cannarise (šéfa Abwehru), K.H.Franka (který toužil po místě říškého protektota BuM) či dalších lidí z vedení Třetí říše). Po zradě Čurdy a dopadení atentátníků došlo ještě k jednomu jevu. Totiž úředník Beneš nedokázal obhájit před českým národem nutnost tohoto kroku (viz počet obětí v obcích Lidice a Ležáky), čímž připravil úrodnou půdu další sebrance - komunistům. Ti se toho propagandisticky chopili velmi úspěšně. Další jednoznačná mystifikace představuje, že skupina Silver A sem byla poslána, aby posílila čs. odboj, což je nesmysl. Odboj tady byl tak pramalý, že bylo potřeba jej trochu rozhýbat, aby zde mohly být vykonávány další operace a byla zde nějaká organizovaná skupina, která netáhne se Třetí říší. Takže k tomuto snímku bych doporučoval získání alespoň několika zásadních faktů operace Anthropoid, abyste si udělali obázek o tom, kde je skutečnost a kde je film. Rozhodně nelze litovat RH, atentátníkům je třeba přiznat notný díl odvahy, ale je také potřeba si přiznat pravdu = že provedení bylo skutečně velmi amatérské a za války a především po válce mělo dalekosáhlé důsledky... (07.05.2011)

Ač můj vkus nikdy nebyl naladěn na novou vlnu a kinematografie 60. let, ať už česká nebo světová, mne v naprosté většině případů míjí, tak Atentát považuji za výborný film, který je výjimečný v kontextu Sequensovy tvůrčí dráhy a ve srovnání s některými předcházejími českými širokoúhlými filmy kvalitativně zcela nepochybně o několik kategorií výš. Zpracovává do filmové podoby příběh o tom, jak několik českých hrdinů za druhé světové války neslo svůj pomyslný kříž na Golgothu, aby zbavili československý národ kata Heydricha. Pravdou sice je, že tvůrci sami o sobě prohlašovali, že se snažili co nejvíce přiblížit skutečným událostem a dobové recenze skloňovaly věrnost realitě ve všech možných pádech, ale v žádném případě nelze uvažovat o tom, že by snímek byl do všech nejmenších detailů věrnou kopií toho, co se skutečně odehrálo. I pokud film zachycuje události tak významné jako Atentát, je nutné mít na paměti, že se filmový svět nerovná skutečnému a s výhradami přijít až v případě, kdy by režisér ve filmu postavil skutečnost na hlavu a zcela převrátil hodnoty činů, které opravdové osoby za svého života vykonaly. Navíc kdo může s přesnou jistotou určit, jaké materiály měli tvůrci během připravování filmu k dispozici. Ve výsledku Atentát ani neaspiruje na to, aby se stal věrnou kopií reality. K čemu by pak byly kompozice některých obrazů, jež připomínají spíše vizuální poetiku Františka Vláčila, než historický dokument prorežimního tvůrce. Neodvažuji se tvrdit, že jde o ty samé postupy u obou tvůrců - oproti Markétě Lazarové, kde je docela často důležitá akce zachycena rozostřeně na pozadí záběru, tak Sequens naopak zaostřuje na narativně důležité objekty a činnosti, čímž navozuje i více realistický dojem. U většiny scén režisér využil kompozici obrazu do hloubky, kdy je zabíráno větší množství postav od velkých detailů až po celky v jednom jediném záběru. Velmi často využívá pohybu panoramatického kamery k přenesení pozornosti diváka na jinou postavu, která se během záběru objeví v obraze, a ukončuje záběr velkým detailem na obličej postavy, kdy jsou na pozadí vidět další lidé, se nimiž byl hrdina ještě před několika vteřinami v interakci. Jaké bylo překvapení, když jsem zjistil při porovnání s filmem Ať žije republika, že Atentát má při o 30 minut kratší délce téměř třikrát méně záběrů, přesto působí obrazově velmi dynamicky. Kamera je totiž neustále v pohybu a neustále předává pozornost od jedné postavy k druhé. Představitelé hlavních rolí odvádějí skvělé výkony a není jim prakticky co vytknout. Samotná závěrečná sekvence, kdy již parašutisté čekají nevyhnutelný konec, je koncentrovanou ukázkou většiny užitých stylistických postupů ve filmu a ještě dlouho po závěrečných čtyřech výstřelech parafrázujících motiv z Beethovenovy Osudové symfonie mi v uších zněla slova: "Vzdejte se, nic se vám nestane!" (10.12.2009)

Přesná, působivě zfilmovaná rekonstrukce atentátu na Heydricha. Atmosféra protektorátního Česka je správně tíživa, herci jsou znamenití. Závěrečný tragický boj parašutistů v obklíčeném kostele (to z mé strany není spoiler, tuhle historickou událost zná snad každý školák) je takovou třešničkou na dortu. Scéna, kdy čekají na jistou smrt v zatopených katakombách, je fakt nářez. Vzhledem k situaci absurdně působící hláška s německým přízvukem "Vzdejte se, nic se vám nestane" mezi mými kamarády zkultovněla. (03.05.2003)

Film má svoje mušky, ale po technické, režijní a především herecké stránce s ním nemám problém. Co mu navíc slouží silně ke cti, je historická věrnost. Jinak pokud vás téma II. světové války zajímá, podívejte se na dva vynikající české seriály - Tři králové a I ve smrti sami, první o českém, druhý o německém odboji. Pokud vás zajímá samotný atentát, přečtěte si Atentát na Reynharda Heydricha od Miroslava Ivanova nebo nedávno vyšlou fiktivní rekonstrukci Dva proti Říši od Jiřího Šulce. Obě jsou skvělé. Historická poznámka: Atentát na zastupujícího říšského protektora a (hlavně) šéfa Hlavního říského bezpečnostního úřadu RSHA, top muže 3. říše, byl činem, který nám zřejmě zajistil obnovení územní suverenity v předmnichovských hranicích. I přes brutální následky tedy nebyl zbytečný. Čest vojákům, kteří za to položili život, o to hůř vnímám, když se jim ani nechtěi v Kobylisích postavit pomník. (04.12.2007)