Réžia:
Anh Hung TranScenár:
Anh Hung TranKamera:
Benoît DelhommeHudba:
Tôn-Thât TiêtHrajú:
Yên-Khê Tran Nu, Man San Lu, Vantha Talisman, Thi Loc Truong, Anh Hoa Nguyen, Hoa Hoi Vuong, Ngoc Trung Tran, Keo Souvannavong, Van Oanh Nguyen, Gerard Neth (viac)Obsahy(1)
Severní Vietnam, 1951. Malá Mui přichází do zdánlivě idylické rodiny, aby zde pracovala jako služebná. S rodinou se dobře sžívá, když ji jediné starosti mohou dělat rošťárny mladšího ze synů, který ji nenechává ani chvilku na pokoji. Mui je velmi vnímavá, takže brzy zjistí, že je v rodině hluboce zakořeněna tragická ztráta dcery "To", která by byla právě ve věku Mui.
O deset let později. Mui dospívá v krásnou slečnu a také někdejší rošťák už ji přestal svrhávat kbelíky s vodou při vytírání podlahy…
Film se odehrává na malém prostoru, často beze slov, přičemž se celý schová do stínu papaje, která roste před okny domu.
(Master19)
Videá (2)
Recenzie (33)
Jsou filmy, které jsem viděl několikrát a stejně si je pamatuju jen mlhavě. A pak jsou filmy jako je tenhle estetický skvost z časů pozdně koloniální Indočíny - viděl jsem ho donedávna jen jednou někdy v půli devadesátek (v rámci nějakého nekomerčního filmového cyklu v Ponrepu nebo kde) a natolik silně na mě zapůsobil svou meditativní atmosférou, jemnou poetikou a vizuální krásou, že některé jeho scény se mi úplně vpily do paměti (za všechny třeba rozkrojená papája a ten krásný žasnoucí dívčí/ženský úsměv). Nádherná a bohatá filmová výprava a skvělá a pomalá kamera nám nabízí desítky úžasných detailů z vnitřku tradičních vietnamských domů i z jejich dvorů plných zeleně a zvuků hmyzu a ptactva (lhostejno, že se natáčelo evidentně v uměle vytvořeném prostředí), jsme svědky přípravy jídel, kocháme se krásným nábytkem, nádobím, hudbou a tak dál a tak dál, zkrátka pastva pro oči i uši a balzám na duši (skoro tak dobrý jako teenagerské vyvražďovačky). ()
Anh Hung Tran umí nádherné poetické příběhy, kde zapomenete na čas a pomalinku necháte plynout myšlenky a proplouváte minutu po minutě krásným minimalistickým prostředím za doprovodu hudby. Jsem zvědav, jak si poradil s knižní adaptací Norské dřevo od Haruki Murakamiho. Vůně zelené papáje mě přesvědčila o tom, že je to látka přímo pro něj, jako dělaná. Ale na druhou stranu režisér dostal ode mně mínus s filmem Přicházím s deštěm, který se absolutně vymyká jeho předchozí tvorbě. Skvělý odpočinkový film, při kterém můžete vypnout a jen se unášet vůní zelené papáje... ()
Málokdy mám trpělivost sledovat jen zvolna se vlekoucí filmy. Tento snad pomaleji už běžet nemůže, a přesto jsem si ho spokojeně vychutnával. Příběh je velmi jednoduchý, byť mnohým významům a symbolům zřejmě Evropan nerozumí, ale i jen sledovat drobné úkony denního života v pro nás exotickém prostředí, jsou-li natočené s takovým vkusem a citem, je prostě pohádka. ()
Tak tohle se často nevidí. Minimalisticky pojatý příběh, který se odehrává prakticky pouze ve dvou domech a ulicích okolo. Jenže, je zde dokonalé spojení audiostopy s vizuální stránkou, minimum dialogů, většinu vyprávění obstarávají obrazy. Kompozice scén a kamera to je prostě geniální, tak okázalý vizuální styl na malém prostoru, plno detailů a vychytávek, ten kameraman měl spoustu dobrých nápadů a film má mnoho poetických momentů, příjemnou hudbu. A atmosféra vás vtáhne, často dominují právě zvuky okolí a ta snaha o přirozenost a (magický neo)realismus se velmi daří. Jsem zvědav co na mě vybalí Anh Hung Tran ve filmu Cyclo. ()
Zajimave zpracovany film s velkym smyslem pro detail a nadhernou hudbou. Poeticky ladeny snimek, ktery dokaze zaujmout. Herecke vykony asijskych hercu se mi vzdy tezko hodnoti, nebot jejich chovani, mimika a pohyby jsou proste odlisne od tech nasich. "Papaya" neni film pro vsechny, sve divaky si ale bezesporu najde. ()
Galéria (48)
Zaujímavosti (1)
- Celý film byl natočen ve studiu ve městě Boulogne-Billancourt, které je vzdáleno 8,2 km od centra Paříže. V četných pouličních scénách byly použity speciální dekorace. (Aelita)
Reklama