Kde jsem doma

Skvělá filmařina (protože Netflix), ale to je asi tak všechno. Sice u thrillerů (jakožto i u horrorů a jiných fantastických a oddechových žánrů) samozřejmě nikdy neřeším věrohodnost příběhu, ale tenhle příběh je nejenom nevěrohodný, ale bohužel je i příšerně pitomý. Thrillerů už jsem se něco nakoukal, takže tu s klidným svědomím můžu prohlásit, že je ještě výrazně pitomější, než většina obdobné zaoceánské produkce. Navíc film postrádá byť jen jednu jedinou aspoň trochu sympatickou postavu a namísto toho se divák ocitá v takové malé farmářské ZOO - husy, krávy, slepice, volové, svině (jediná osvěžující (a vedlejší) figura je slizký vousatý pedofil/prase). A rád bych v reálu potkal takového parazitického kancelářského tajtrdlíka, který by byl taky tak zoufalý a frustrovaný z toho, že už si nemůže dovolit platit 6+1 na barcelonské Malé Straně a držet obézního ufňukaného synka na snobské škole a poradil mu, ať prodá Bávo a koupí Fabii, odstěhuje se na Jižňák a jde makat rukama. (06.05.2020)

Španělsko opět sebevědomě obhajuje svůj trůn a tasí na nás další povedený Thriller z dílny Netflixu. V zahraničí kritici dokonce film označují za Španělského Parazita. Ústřední herci jsou osvědčená kvalita ( Mokřina a Contratiempo) a režisér slušného hororu Přenašeči jsou samo o sobě dobrým lákadlem. Hlavní hrdina kdysi úspěšný podnikatel je nucen odejít ze svého drahého domu, jelikož si jej už nemůže dovolit, ale začne se infiltrovat do rodiny nových nájemníků, což však bude mít děsivé následky. Skvěle zahrané, velmi poutavé, divák téměř do konce netuší oč jde a místy film dokáže i pěkně zahrát na divákovy nervy. Tohle se opět povedlo a fanoušci Španělské tvorby by váhat neměli. Příběh****, Akce>Ne, Humor>Ne, Násilí*, Zábavnost****, Hudba***, Vizuál****, Atmosféra****, Napětí***. 7.5/10. (25.03.2020)

Trošku podivný film o parazitickém psychopátkovi (t.č. evidovaném na úřadu práce), který pomocí silně rafinovaných a poněkud nerealistických kroků neváhá trvale vyměnit svou ženu a XXL dítě ze lepší byt, auto i novou poskytovatelku obojího (včetně pár přidružených mrtvol v rámci akcí los kulovos bleskos a též los pedofilos zvracenos). Nebylo to ale moc napínavé a závěrečná pointa byla dost nečestná a nesportovní (jak by řekl Mirek Dušin, kterého nikdo nikdy neslyšel říct sprosté slovo). Mistr si toho všeho myslím ale asi moc dlouho neužije a ještě bude vzpomínat na svoji útulnou garsonku a svého supícího pokrevního spoluběžce - Newtonův zákon příčiny a následku je neúprosný a není před ním úniku ... Španělština jako vždy velmi příjemná, ale třeba proti geniálnímu Contratiempu nebo Divokým historkám to byl trošku nevýrazný, nedotažený a za vlasy docela přitažený umělý odvárek. (30.05.2020)

Úplně nejlepší je to bez trailerů, bez čtení obsahů a jakýchkoliv informací. Každopádně: každý máme nějaké své standardy. A luxusní prostorný byt s úžasným výhledem na Barcelonu se těžko opouští. Stejně jako je obtížné opakovaně slýchávat, že takové reklamní eso by chtěl ve své firmě každý, ovšem pořád to tak nějak nevychází. Někde je překážkou věk, jinde ochablá dravost. I do staršího ojetého auta se hůř nasedá. Pro Javiera noční můra, ještě navíc, když se pokouší dostat do formy svého otylého synka a od manželky to schytá. Aneb když to nefunguje u mě, stáhnu ještě někoho dalšího. Každopádně narovinu: ten přerod chlapíka od rodiny v psychopata s démonicky nalajnovaným plánem jsem tvůrcům úplně nebaštil. Ale dobře, jsme ve filmu, tak budu shovívavý. Zhruba hodinu to má atmosféru, napětí, pár solidních nápadů. Jenže pak se stále více ukazuje, že náš klikař Javier jen využívá naivity ne zrovna inteligentních lidí, protože třeba manželku svého nového kámoše by do jakékoliv pozice natlačil asi kdekdo. Stalkerovský thriller těží z výborných herců, Javier Gutiérrez hrál v (doma ve Španělsku oceňovaných) Šampionech či v kriminální Mokřině, vlhký sen dívčin a nejednoho homosexuála Maria Casase známe ještě lépe. Jejich souboj má nakonec docela mdlá pravidla, tvořivost jednoho z nich až zázračně vychází a vítězství je krapet přitažené za vlasy. Hodně přitažené. Dám tři hvězdy, i tak ale doporučuju. (04.04.2020)

Scenáristicky překombinované a silně nevěrohodné. Sledovat, co všechno Javierovi prochází (a s jakou snadností), mě skoro vůbec nebavilo, a samotný závěr mě potom jen otrávil. Co jím vlastně film sděluje - že silnější pes mrdá? Že lidi z reklamní branže jsou svině? Že spravedlnost neexistuje? Na podobné stereotypy jsem osobně dost alergický, podobně jako na tenhle typ filmového pseudocynismu, který jde záměrně proti diváckému očekávání. Zdá se mi, že v té naprodukci Netflixu už ani ty španělské filmy nejsou, co bývaly... (11.05.2020)