Akira

AKIRA je vygradovaná zběsilá jízda ve futuristické motorce. Na začátku si trochu postěžuji. Myšlenka filmu mi nepřišla příliš dobře promyšlená, respektivě jsem nějakou hlavní myšlenku po shlédnutí filmu ani nedokázal extrahovat. Nic extra originálního. Volání společnosti po novém řádu. Přijde snad s Akirou? Co, nebo kdo je to vlastně Akira? Mytologie je vytvořená, ale není uspokojivě vysvětlená, prostě tohle není Matrix a na rozdíl třeba od Inceptions, zde nenajdeme novou funkční dimenzi (snění jako nový prostor k bytí).... Více než existenciální film je to prostý příběh o přátelství, které je nevyrovnané. Tetsuo je ten slabší jedinec a žárlí na věrného kamaráda Kanedu... V celku banální příběh, ale to nevadí! Teď už budu jenom chválit... Animace je možná vůbec nejlepší s jakou jsem se setkal a to jsem toho neviděl zrovna málo. Modernější anime bývají uhlazenější a barvy čistější a navíc jsou v nových anime nové prvky jakoby z počítačových her (různé odlesky a podobně), ale nové anime ztrácí život a více než vypracovanému obrazu, blíží se k počítačem renderované hře. Něco jako když dokonaleji animovaní Simpsonovci ztratili charisma původních postaviček. Film Akira má úžasné dílčí scény, především jsou vynikající motorkářské honičky a všechny přestřelky. Anime obecně mě baví také z důvodu, že je pro mě studnou nových a neobvyklých hudebních zážitků. Akira v tomto ohledu exceluje. Hudba samotná má pro mě až filozofickou hloubku, je nádherná, smutná a zcela originální. Zvedám ze čtyř na pět... Chtěl bych to vidět v kině (01.08.2011)

Řekl bych, že v Akiře nabylo japonské obsesivní téma energie jednu z nejdokonalejších podob. Tvořící, ale hlavně ničící podstata nekonečné síly obsažená v každé věci ve vesmíru je zde personifikována v několik postav. Ti moudřejší s ní dokáží nakládat s menší mocí, ale zato bezpečně a uměřeně, pokud ji však někdo zneužívá svévolně a za účelem destrukce, stává se i pro něj nekontrolovatelnou a nebezpečnou... Když jsem si Akiru pustil, ze začátku jsem se ošíval, protože se mi ani za nehet nelíbila dnes už poněkud zastaralá animace. Později, když jsem už dostatečně nasákl strhujícím tempem a napětí a zvědavost vzbuzující narací, došlo mi, že k tomuhle příběhu se hodí dokonale. Kaneda, Tetsuo a Kei a tři zvláštně nadané bytosti v tělech malých dětí. S nimi nějak souvisí katastrofa (atomový výbuch?), který roku 1988 zničil Tokyo a dítě (?) jménem Akira. Jestli chcete vědět jak, podívejte se na tohle strhující dílo, odehrávající se po III. světové válce ve městě New Tokyo, kde se po ulicích prohánějí dětské gangy na motorkách, skupiny teroristů čím dál častěji napadají veřejné cíle, ve světě, který je stejně hrozivý, jako je podmanivý. Zážitek. 90% (02.07.2006)

84% - Kdo je to Akira? Co je to Akira? Já... já nevim. Koukal jsem na tenhle animák dvě hodiny jako uhranutý, a teď téměř netuším, proč se v něm dělo, co se v něm dělo. Film mě ohromně zaujal, a napínal až do konce. To, že stručně neumím shrnout děj, či poselství, jsem si uvědomil až teď. Hledat různé alegorie a symboliku atomové války je sice možné, ale já se omezím na konstatování, že Akira je výborný a zábavný film... Jeho klady jsou zajisté animace, zvuk, tempo, atmosféra a schopnost udržet napětí. Jediný, pro mě však podstatný zápor je, že jsem ne vždy chápal jednání postav, a následnou "ztrátu nitě" mi přehlušily akční a destrukční scény... Otázkou teď vlastně zůstává, jestli Akira není právě o chaosu a panice, ve které místo odpovědi na mnoho otázek slyšíte jen exploze, a nechápete, co ti lidé kolem vás dělají... (11.05.2006)

K této slavné klasice jsem se sice dostala až teď, ale zato rovnou na velkém plátně v kině, což dojem určitě posilňuje. Musím říct, že Akira je hotové zjevení. Tím spíš, když si člověk uvědomí, v jakém roce tento film vznikl a jak to tehdy na diváky muselo působit. Tehdy šlo rozhodně o nevídaný počin. Film je působivý jak svým tajemným obsahem a temným zasazením s kyberpunkovými prvky, tak celkově svou vizuální propracovaností, do té doby u anime zřejmě bezprecedentní. Navíc diváka naprosto pohltí sugestivní hudba, která tvoří velkou část hutné a místy až hypnotické atmosféry filmu. Škoda jen toho konce, který bohužel vyšumí do ztracena. Vzhledem k tomu, jak je film jinak poutavý a kam má našlápnuto, mě ten vlažný závěr trochu zaskočil. Nakonec, zdá se, film padá na nedotaženém námětu o moci a energii. Všechno je to tak záhadné, silné a vyhrocené, ale nakonec kde nic tu nic. Čekala jsem zkrátka mnohem údernější konec, nějakou silnější tečku, jenže přesně to filmu chybí. Ostatně, když člověk nad filmem přemýšlí zpětně, nedotažených nebo trochu děravých míst je v příběhu více. Odnáším si z toho, že tvůrcům více záleželo na vizuálním dojmu a na efektu než na tom, aby se více dotáhlo a vyprecizovalo vyústění příběhu a jeho sdělení. Na mě osobně to dělalo dojem, že Ótomo možná nevěděl, co s tím dál, a tak nechal celou myšlenku vlastně neuzavřenou. A ten mírný, v podstatě nicneříkající konec tomu úplně nesluší… (Samozřejmě nemluvím o manze jako takové - nejsem si jistá, jestli je příběh a jeho vyústění vůbec shodný s předlohou.) Nicméně, když pominu své zklamání ze závěru filmu, musím říct, že jinak to byla jízda, kterou stojí za to alespoň jednou v životě vidět a udělat si vlastní názor. Rozhodně se nedivím, že jde o kultovní a často diskutovaný snímek. ~(4,1★)~ (03.12.2023)

Totální existencionální sci-fi anime, potřásající si pravačkou s A. C. Clarkem a levačkou s Enderem Wigginem. Depresivní atmosféra vydrží spolehlivě od začátku až do konce, přesto je tu pár pih na kráse. Především je to zmatek v postavách, který by možná nebyl tak velký, kdyby byly jasnější motivace nebo ještě lépe původ alespoň těch nejhlavnějších hrdinů. Tenhle problém ale prostě při zfilmovávání rozsáhlých předloh nastává. Akira vás rozhodně přiková k obrazovce, ale mě osobně za srdce nevzala. Ano, je to zcela jistě a zcela po právu legenda, ale v tomhle žánru u mě vede Card a jeho Wigginovská sága. (07.06.2006)