Šiesty zmysel

Shyamalan si práci hodně ulehčil větou: "Vidíme jen to, co vidět chceme" (nebo něco v tom smyslu), čímž mnoho zdánlivých nelogičností ve skutečnosti nelogičnostmi není. O šokantnosti pointy bohužel příliš polemizovat nemohu, neboť jsem ji znal asi půl roku před zhlédnutím (a ani přes úpornou snahu se mi ji nepodařilo z mysli vystrnadit). Nicméně pár lekaček bylo skutečně dost mrazivých (až na kost). 85% Zajímavé komentáře: POMO, berg.12, StarsFan, Grafito ,MManual (15.06.2005)

Opravdu se divím, že ta atmosféra z filmu nedostala Oscara. Musím se přiznat, že na poprvé mě film dostal hlavně svou pointou, ale na podruhé jsem si film užil daleko více, vlastně mě ta pointa přišla totálně nedůležitá, klidně mohla být jiná a nebo nemusela být žádná a já bych si to stejně užil. Velmi rychle jsem začal totiž pociťovat, osamocenost Bruce Willise a nepříjemný úděl malého Coleho. Úzkost v kombinaci se strachem obsadili celou mou mysl a po skončení filmu jsem šel do koupelny v nerozsvíceném bytě, skutečně velmi nejistým krokem. (19.06.2008)

A já si vždycky myslel, že ten bordel v kuchyni a pozotvírané šuplíky mají na svědomí děcka.. Duchařina z vyšších sfér, při které vám mráz na zádech odtančí lední revue, krevní oběh oznámí stávkovou pohotovost a osobní manikérka se poběží přihlásit na úřad práce. Scénář v podobě vybroušeného diamantu, přirozený talent Haley Joel Osment a zajímavý Willis v netradičně komorní roli vás na poprvé ohromí a až na druhé zhlédnutí si vychutnáte všechny ty drobné nuance proč. Shyamalan si Šestým smyslem nasadil tak vysoko laťku, že ji dalšími filmovými pokusy buď sráží (Znamení), podskočí (Vyvolený, Vesnice) a nebo úplně mine doskočiště a rozplácne se na tartan (Stalo se).. (01.09.2008)

Víte co mě na tomhle filmu nejvíc rozesmálo? Že moje máma zjistila tu konečnou velkou pointu už někdy po třičtvrtě hodině. A to se o SF nebo podobný mysteriózní žánr nijak zvlášť nezajímá a o tomhle filmu věděla jen, že je. Tak to mě nejvíc rozesmálo, protože mě to napadlo až asi o čtvrt hodiny později. Jinak příběh je notně temnej a zajímavej, i když žádná extra hloubka v něm není. To si nenalhávejme. Vlastně je to až neuvěřitelně přímočarej příběh, přestože často zobrazenej spíš v náznacích, než v jasném projevu. Ale herecký výkony jsou opravdu dobrý, nejvíc mě asi zaujala ta holka, kterou vidí mladý Haley a pak Haley sám. Líbí se mi ten styl vyprávění příběhu. Pomalej a nikam neutíkající, čekající až si divák přestane dávat pozor a pak náhle udeří. Ale za nejlepší film nebo nejlepší thriller nebo nejlepší SF to vůbec nepovažuju. Spíš tak vyšší nižší střední třída. (20.02.2006)

Malý komorný thriller, točiaci sa okolo štyroch utrápených ľudí. Delikátne strašidelný, duchovno romantický, vražedne smutný. Aj pri opakovaných zhliadnutiach v ňom nenájdete scénku, ktorá by nefungovala pre obe tváre schizofrenicky dvojtváreho rozprávania, súviasiaceho so všetko meniacou pointou. Všetko je prefektne alibisticky poistené a je až neuveriteľné, ako presne pri tomto stave dokáže fungovať primárna tvár snímky, vnímaná "panenským" divákom. Šiesty zmysel je najuzatvorenejší a najmenší zo Shyamalanovych filmov - možno práve preto ho mnohí jeho fanúšikovia, vrátane mňa, hodnotia ako o kúsok slabší než Unbreakable a Signs. Ale chyťme sa za srdce: Nie je to rovnaká emocionálna bomba, stojaca na rovnako perfekcionistickom scenári i forme? Azda len hudba Jamesa Newtona Howarda tu ešte nedosahuje toľkej osobitosti a charakterovej zviazanosti s filmom, ako v spomenutých dvoch majstrštykoch. (19.05.2005)