Posledné filmové predstavenie

Líně plynoucí film, který má své kvality, ale s nímž jsem se emocionálně naprosto minul. Hlavně kvůli záměrně potlačené narativní stránce. Příběh (který si někteří lidé pochvalují) tady v podstatě neexistuje. Prvních pár minut mě snímek zaujal vykreslením toho, jak kluci chodí do kina a půjčují si auto, ale to byl jen takový úvod, film se pak ubral jiným směrem, nejvíc vypovídal o těžkém dospívání a životě obecně v tom příšerném jižanském zapadákově počátkem 50. let. Texas? Vykreslení tehdejší doby je jednoduché: ačkoliv Bogdanovich natáčel o dvacet let později, než kdy se odehrává děj, za tu dobu se vůbec nic nezměnilo. A když se podívate přes Google Street View do ulic Odessy dnes, tak uvidíte, že i teď je to už na pohled to nejnudnější místo na světě. Není divu, že tam nikdo nevěděl co dělat, že tam byla neskutečná nuda, že lidi ani nepřemýšleli o své budoucnosti a jediné, o co těm klukům šlo, bylo sbalit nějaký holky, chodit na pivo, na kulečník a do kina. Doufal jsem, že to tedy bude víc o filmech, když už je to má v názvu, ale nakonec ani těch tu moc není. Takže ve výsledku, prvních a posledních 30 minut je docela zajímavých, co se to vlastně dělo tu hodinu mezi tím, to netuším. PS: Když čtu místní komentáře, tak fakt jen zírám, co si z tohoto filmu někteří lidé odnesli. Jacy coby největší filmová mrcha? Rozklad vztahů ve městě způsobený televizí? No já nevim... :) (23.02.2010)

Kinematografie, to jsou filmy; filmy, to je příběh; a příběh, to jsou postavy. Tento film tvrdí, že se obejde bez příběhu. A daří se mu to z následujícího důvodu: Představme si hypotetickou situaci, kdy z kteréhokoliv filmu vymažeme veškeré postavy, a poté film promítneme. Nic nebude fungovat. Naopak odstraníme-li vše mimo postav, film bude do jisté míry sledovatelný. Rovněž jako by tím Bogdanovich apeloval na to, abyste si na VŠ zvolili dvouoborové studium, ne jednooborové, a k filmovým studiím přihodili nikoliv estetiku, filozofii nebo literaturu (kvůli naratologii), ale psychologii. Psychologie vám dovolí „číst“ filmy prostřednictvím postav mnohem erudovaněji. ____ Vztah chlapce a vyzrálé ženy odpovídá vztahu mladíka a stařeny z Harold a Maude. Asi to není náhoda a nejde ani o opis, protože oba klíčové kánony Nového Hollywoodu vznikly v témže roce. ____ Nejvíce odpovídá Poslední představení poetickému realismu; tendenci francouzských filmů z 30. let. Tyto nostalgické a hořké filmy se zaměřovaly na postavy žijící na okraji společnosti – na ošuntělé figury, prožívající život plný zklamání, které nacházely poslední šanci v intenzivní, ideální lásce. Po krátkém období jsou ale zklamány znovu a filmy končívají rozčarováním, anebo smrtí hlavních hrdinů. (03.05.2009)

Ne vyloženě příjemný, ale rozhodně zajímavý a velmi autentickým dojmem působící film - co postava, to nějakým způsobem divný člověk. A zdaleka ne vždy sympaťák. Osudy všech mladých i starších hrdinů jsou poutavé a nevypočitatelné, některé se vyvíjí (k lepšímu, k horšímu) a jiné se vlastně točí pořád dokola, podobně jako místní rádia hrají stále tytéž písně a jen občas mezi ně zařadí nějakou neohranou. Peter Bogdanovich to vše natočil tak mazaně, až má člověk pocit, že doopravdy sleduje film z padesátých let - tak trochu ospalý film, který plyne pomalu proto, že si to zkrátka může dovolit. (13.02.2017)

Peter Bogdanovich ukazuje, jak byl v silný v tom, že dokázal znázornit zásadní okamžiky v lidských životech, a přitom je podat s trapností a s tím, abychom se nad sebou zamysleli a uvědomili si, že tohle jsou okamžiky, které jsme prožívali sami, s jinými lidmi, ale s velmi podobným rozpoložením, které na nás následně padlo. Skvěle zahrané i zrežírované. (17.08.2015)

Poslední představení je vlastně film o nelehkém období dospívání, vytváření vlastního hodnotového žebříčku, o ztrátě nevinnosti a prvních sexuálních zkušenostech (což nemusí být totéž), o zrátě iluzí a proměnách jednoho texasského maloměsta v době ekonomického a technologického boomu počátku 50. let. Poválečná prosperita místně ještě umocněná naftařskou horečkou spolu s příchodem televize jako hlavního zdroje zábavy vede k větší individualizali společnosti a změně životního stylu, jehož symbolem se stává úpadek místního kina a zábavního klubu. V případě Posledního představení není důležitý příběh( ten je naopak záměrně potlačený), jako spíš celková atmosféra podepřená maximální pečlivostí, s jakou filmaři nasnímali sebemenší detail, důsledností, jakou věnovali dialogům nebo propracovanosti charakterů jednotlivých postav. Ve filmu se vlastně nic moc neděje, ale vy přímo cítíte dramata, která se odehrávají mimo vidění kamery a konflikty, které se střetávají v myšlenkách hrdinů. Tenhle snímek považuju za mimořádně podařené černobílé retro s vynikajícími hereckými výkony a smyslem pro autenticitu, jaká se ve filmové branži jen tak nevidí. U takových filmů mě často tahají za uši vzletné fráze, nehistorické myšlení, umělost zápletky nebo podřízení se vkusu masového diváka. Tady zkrátka nemám co vytknout. Jednání postav je někdy impulzivní a často mi jde proti srsti, odpovídá ale složitosti doby a charakterům, které nenalajnoval rutinní scénárista. Za zmínku stojí postava ztvárněná Cybill Shepherd, kde mladičká herečka předvedla vedle svých půvabů i vytříbené charakterní herectví a zvládla proměnu z naivní romantické dívky v nebezpečnou a poživačnou manipulativní mrchu. Celkový dojem: 95 %. (19.07.2011)