Posledné filmové predstavenie

Poslední představení je vlastně film o nelehkém období dospívání, vytváření vlastního hodnotového žebříčku, o ztrátě nevinnosti a prvních sexuálních zkušenostech (což nemusí být totéž), o zrátě iluzí a proměnách jednoho texasského maloměsta v době ekonomického a technologického boomu počátku 50. let. Poválečná prosperita místně ještě umocněná naftařskou horečkou spolu s příchodem televize jako hlavního zdroje zábavy vede k větší individualizali společnosti a změně životního stylu, jehož symbolem se stává úpadek místního kina a zábavního klubu. V případě Posledního představení není důležitý příběh( ten je naopak záměrně potlačený), jako spíš celková atmosféra podepřená maximální pečlivostí, s jakou filmaři nasnímali sebemenší detail, důsledností, jakou věnovali dialogům nebo propracovanosti charakterů jednotlivých postav. Ve filmu se vlastně nic moc neděje, ale vy přímo cítíte dramata, která se odehrávají mimo vidění kamery a konflikty, které se střetávají v myšlenkách hrdinů. Tenhle snímek považuju za mimořádně podařené černobílé retro s vynikajícími hereckými výkony a smyslem pro autenticitu, jaká se ve filmové branži jen tak nevidí. U takových filmů mě často tahají za uši vzletné fráze, nehistorické myšlení, umělost zápletky nebo podřízení se vkusu masového diváka. Tady zkrátka nemám co vytknout. Jednání postav je někdy impulzivní a často mi jde proti srsti, odpovídá ale složitosti doby a charakterům, které nenalajnoval rutinní scénárista. Za zmínku stojí postava ztvárněná Cybill Shepherd, kde mladičká herečka předvedla vedle svých půvabů i vytříbené charakterní herectví a zvládla proměnu z naivní romantické dívky v nebezpečnou a poživačnou manipulativní mrchu. Celkový dojem: 95 %. (19.07.2011)

Bogdanovich vytvoril krásnu atmosféru texaského mestečka pomocou čiernobielej kamery. S neuveriteľnou úprimnosťou zachycuje jednoduché aj komplikované vzťahy miestnych obyvateľov, ich strasti a radosti, ich typické malomeštiatstvo. Veď to poznáte. Chcelo by sa povedať, ako zo života. Čo je pojem v súčasnom mainstreamovom filme pomerne vzácny. Súčasný divák sa môže tešiť zo sledovania nastupujúcej slávnej hereckej generácie na čele s Jeffom Bridgesom alebo Cybill Shepherd. (13.06.2012)

Na konci jsem nebyl o nic moudřejší, než na začátku. Zajímavé je, že americké maloměsto není o moc jiné, než české, se všemi aférami, sexem každého s každým, pomluvami a dalšími lahůdkami. Ale to je asi všechno, co jsem si z filmu odnesl. S postavami jsem nesoucítil, když se na konci zavírá kino a hraje se v něm poslední představení, cosi jako náznak melancholie se objeví, ale nijak převratné to není. Postavy se pořád tak nějak plácají sem a tam a nakonec buď umřou nebo odjedou a v podstatě se nic nestane. Umělecké kvality tohoto snímku mě minuly, i když netvrdím, že nejsou. (25.09.2010)

Velmi ospale pusobici dilo o zapadlem mestecku v Texasu na zacatku padesatych let minuleho stoleti. Snad az na kvalitu obrazu nejde poznat, ze je film natocen o dvacet let pozdeji nez se dej odehrava. Film " jen " ukazuje zivot nekolika lidi na zapadakove. Bogdanovich svou vecnou rezii a dotvorenim atmosfery ale dal celemu filmu koule. Samozrejme za vydatneho prispeni skvelych hercu, vsichni byli genialni. Nejvice me vsak zaujala Eileen Brennan v roli servirky. Velmi zajimave napsane a vykreslene postavy. (21.09.2010)

Kdyby nebyla v programové brožurce letošní LFŠ (kde jsem se na tenhle Bogdanovichův mistrovský kousek vypravil poté, co mi ve Varech proklouzl mezi prsty) jedna zásadní chyba týkající se stopáže snímku, užil bych si Poslední filmové představení naprosto dokonale. Když ale někdy od 80. minuty netrpělivě očekáváte "otevřený" konec, protože podle brožurky nemá mít film o moc víc než 70 minut, nutně se Vám zážitek ochuzuje. Přesto: skvěle využitý motiv kina jako místa setkávání spolužáků i životních osudů a zvratů; přesné Bridgesovo i Bottomsovo herectví (možná i proto, že často působí až jako neherectví); působivě využité exteriéry zaprášeného (asi) texaského městečka s neustále profukujícím vichrem, poletujícími chuchvalci pouštní bavlny a neposednými čepicemi na rozčepířených hlavách; a strhující finále. nevím, čím je vlastně pro mě tenhle snímek tak fascinující a proč se mi tak líbil (kratičké prostřihy na prsa mladičké Cibil to rozhodně nezpůsobily). Možná tím, že jsem si velkou část toho, co prožívají postavy, prožil (a pořád mám ještě dojezdy) a na jednu takovou Jacy Farrow taky nemůžu zapomenout. Asi. Ale fráze typu "mistrná režie" na vystižení toho pocitu prostě nestačí... Nový Hollywood v čiré formě a stejně "evropsky" upřímný biják jako Coppolovy Dešťoví lidé. (30.07.2007)