Pantáta Bezoušek

Příběh je naivní, ale zároveň velmi milý, laskavý a hřejivý. Čiší z něj opravdové nepatetické vlastenectví. Když Jeník s Mařenkou zpívají: V každé době věrni zůstaneme sobě - není to jen vyznání lásky, které okolnosti nepřejí, ale zároveň i proklamace okupovaného národa. V jiné době by se takový film nedal natočit. Zjitřené vnímání, že jsme Češi a tohle je naše zem, by nejspíš jindy působilo směšně, protože filmaři by nedokázali vybalancovat hranici mezi nacionalismem a patriotismem. Tady to bylo přesně zacílené. Tak přesně, že to z filmu divák cítí dodnes. (23.06.2013)

Pantáta Bezoušek je dalším příkladem filmu, který je Československým remakem. A je to vlastně milý film, neboť Jaroslava Vojtu by za dědečka chtěl asi leckdo. Nakonec i záměna je vlastně pro tento typ filmů ve 30. a 40. letech typická a snadno je tedy očekávatelný konec. Na druhé straně máme unikátní možnost sledovat Prodanku z Národního divadla. Dále film propagoval ve velké míře Prahu samotnou a její krásu. Záběrů, které poukazují na její malebnost  je dost. Možná, že na tom měl lví podíl i Karel Hašler, velký vlastenec a Pražák obdivující její krásu a zpívající o jejich půvabech. Bohužel šlo o jeho poslední film, jelikož ve stejném roce zemřel v Mauthausenu. (25.09.2023)

Bezelstný, čestný a upřímný byl ten Josef Bezoušek. Takové lidi jako byl on, aby jeden vážně pohledal a to by musel ještě prstíčkem hrabat. Jaroslav Vojta byl jako pantáta Bezoušek roztomilý. Jako by se do té postavy úplně převtělil. Určitě mu ta role dokonale vyhovovala. Praha byla krásně nasnímána. Já tomuto filmu nemám,co vytknout. Spravil mi náladu svou laskavostí. Byl to opravdový balzám pro duši, který jsem potřebovala jako sůl. (24.06.2013)

Podle některých zdejších komentářů jsem se obávala zbytečně nastavovaného děje pomocí opery, ale nakonec jsem byla nadšená z jejich vzájemného propojení, asi jako v daleko pozdějších Bídnících 20. století. Jediné, co mi na ukázkách z Prodanky vadilo, byly Mařenčiny střevíčky na podpatku (+ průhledné punčochy), které se poněkud ke kroji nehodily. Skvělý Vojta i Plachta. Ten si mimochodem roli pěstouna dětí současně zahrál jak ve filmu Nebe a dudy (1941), tak v pozdějším Právě začínáme (1946). (14.10.2022)

Ani nevím proč, ale pro tuto zvukovou verzi mám prostě už delší dobu slabost..Tolik laskavosti a milosti, která dojme skoro až k slzám se jen tak nevidí. Jaroslav Vojta jako pantáta Bezoušek přijíždí z obce Malé Vsi do Prahy na návštěvu svého syna a celý děj se točí v podstatě okolo něj a osudů několika jiných velmi blízkých lidí a přátel. Rozhodně se ale neztratí.. Vojta zaujme ihned po prvních okamžicích filmu. Tato postava snad nejvíce vyhovovala jeho naturelu i životní filosofii. Byla to postava přímého, bodrého a čestného člověka, byl to ryzí vlastenec, rázovitý lidový typ se srdcem na dlani..Po této stránce mě tedy film velmi zaujal, dále pak třeba i velmi čistou kamerou, která zabírala hlavně exteriéry naší krásné krajiny a malebné stověžaté Prahy..Tolik venkovních záběrů v jiných filmech jen tak nenajdete.Trochu zbytečné mi tam připadaly ty dlouhé pasáže v ND na představení Prodané nevěsty, které film zbytečně protahovaly. Film tedy vynikal svým až provokativně národním duchem, laskavostí, vroucným vlastenectvím, humanitou, na nichž měl nemalý podíl právě Jaroslav Vojta, ale vidět byli i Karel Hašler (přísný mravní otec, rada Burdych) - naposledy v českém filmu nebo Jindřich Plachta (berní kontrolor Karbulka). (12.01.2008)